• Menu
  • Menu

ŠVÝCARSKO 4

Jezero Oeschinensee

Je ráno   a nikomu se nechce vstávat. Všichni mají kocovinu. Uklízíme nepořádek v kuchyni. Připravuji snídani a teplý čaj. Všichni pomalu vylézají ze svých pelechů. Zabalíme svačinu a na mapě hledáme, kam dnes vyrazíme. Jelikož nikdo nemůže řídit, stále se mění plány. Nakonec vyrážíme až v poledne. Auty jedeme na parkoviště do Kandersteg, odkud všichni, kromě Milana, který jde na kolo, pokračujeme pěšky.

Oeschinensee jezero
Oeschinensee jezero

Nejprve se z parkoviště musíme dostat k jezeru Oeschinensee, které leží ve výšce 1593 m.n.m.  Výšlap trvá asi 45 minut. Jelikož už za sebou mám spoustu náročných výšlapů, jde se mi jako po rovině, ostatní na tom nejsou tak dobře… Kocovina. Jakmile překračujeme horizont, pomalu se nám začíná před očima objevovat krásná, tyrkysová, průzračná vodní plocha. Všude kolem se pasou krávy, které nás pozorují svými tupými výrazy. Na levé straně je restaurace, podél je pár plážiček, jinak je celé jezero obklopeno vysokými skálami. Z dálky jsou také vidět dva mohutné vodopády.
U jezera si sedáme na velký kámen a dáváme si sváču. Pak se rozdělujeme na 2 skupiny. Sába, Ifča a Ajka zůstávají dole u jezera. Já, Klárka, Jirka a Kuba jdeme na Frundenhutte SAC (2562 m.n.m). Ukazují mi někam hodně nahoru do skal, kde z husté mlhy, vystupuje malinký červený flek. Švýcarská vlajka.  Nechápu, jak tam po té skále vylezeme, ale rozhodně si to nechci nechat ujít.
U břehu je vyšlapáno nekonečně mnoho malinkých cestiček. Náhodně jednu vybíráme a pokračujeme dál za našim cílem. Kličkujeme mezi spoustou stromků a keřů, až se začínáme blížit ke skalnatějšímu povrchu. Pak už pokračujeme jen po vápencové skále.
Jezero pod námi se stále zmenšuje, až odtud si uvědomuji, jak je obrovské. Přecházíme po malém můstku, který vede nad vodopádem, jenž vymyl ve skále zvláštní záhyby. Krása. Trošku to připomíná divokou řeku z nějakého aquaparku. S Jirkou jsme trošku na před, a tak scházíme z cesty a po skále šplháme k dalšímu přírodnímu útvaru. Vodopád, který má něco kolem deseti metrů, vytvořil ve skále dlouhý komín. Pak se vracíme zpět na „cestu“.

výstup nad Oeschinensee jezero
výstup nad Oeschinensee jezero

Kubovi není vůbec dobře, chce se vrátit zpět, chvilku tedy čekáme, doplňujeme energii a nakonec i s Kubou pokračujeme dále. Míjíme další vodopád.
Dalším odpočinkovým bodem je lavička. Na celkem těžko dostupném místě, na skále, ve výšce asi 2300 m.n.m, s úžasným výhledem na okolní přírodu, hory a na jezero pod námi je malá dřevěná lavička. Paráda. Začínají padat mraky a vítr taky trochu zesiluje. Pak zase mraky ustoupí a my vidíme, jak jsme vlastně vysoko.
Těch pár lidí, které jsme potkali, směřovali dolů z chaty, takže jsme jediní, kteří jdou nahoru. Musíme být vždy originální.
Skalnaté útvary vystupující nad jezerem mi připomínají scénu z pohádky „Lví král“. Při příchodu ke schodům, vytesaným do skály, po kterých se obchází skalnatý výběžek, pořizujeme foto s velkým kusem sněhu. Schody trošku kloužou, ale naštěstí jsou po straně připevněná lana, kterých se můžeme přidržovat. Přímo vedle nás je obrovský ledovec.
Kouzelná chvíle, skoro jako v pohádce, nastává, když se konečně vyplazíme nahoru. Sněží. Jsme promrzlí a tak se jen rychle porozhlédneme kolem a zalézáme do chatky. Na štěstí tam někdo je. Kupujeme si teplý čaj (1l za 6F) a vyndáváme svačinu. Jelikož se bude brzy stmívat, po 15 minutách zase chatu opouštíme. Hned za chatou vede cesta přes ledovec, ale už nemáme čas a navíc ani žádné vybavení. Ještě rychle na kadiboudu a vyrážíme zpět. Cesta zpět ubíhá mnohem rychleji. Vylézáme z „lesíka“ u břehu jezera, ale nemůžeme jít dál, protože nám cestu blokují krávy. Chvilku čekáme, ale nevypadá to, že by nám chtěly uhnout a tak statečně procházíme kolem nich. Vůbec si nás nevšímají.

Oeschinensee jezero
Oeschinensee jezero

Druhá skupina i s Milanem, už jsou na cestě na chatu. Rychle tedy spěcháme k našemu autu a jedeme za nimi.
Na chatě na nás čeká skvělá večeře. Zapečené brambory s cibulkou, kuře, salát a houbová omáčka. Mňam. Po dezertu si vyprávíme zážitky, prohlížíme fotky a pak všichni rychle usínáme.

cestopis následující den

cestopis předcházející den

Sára Schlitzová

Jsem studentkou Zahradní a krajinné architektury na ČZU v Praze. Za cestovatelku a dobrodruha se považuji již od chvíle, kdy mě starší sestra na půli cesty poslala samotnou do školky. Kromě cestování a fotografování (amatérské), ráda trávím čas s přáteli. Od malička se věnuji sportům a hře na housle. Taky ráda vyrazím za kulturou (divadlo, výstavy, kino).

Zobrazit články

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *