Výlet do koloniálního města Olindy
Původní plán byl, že se dnes /1.3./ přesuneme na noc do Olindy, ale oblíbili jsme si naše ubytování v Pousada Casuarinas natolik, že jsme se rozhodli tady zůstat a na plánovaná místa dojet. Po fantastické a bohaté snídani jedeme do městečka Olinda. Paní recepční nám namalovala na mapě odkud nám jede bus s číslem 910 a i kam se vrací. V Recife jsou jednosměrné silnice a odkud se vyjíždí, tam se navrací. Celý městský dopravní systém je hodně chaotický a nemá pravidelný jízdní rád. Bus má údajně jezdit každých 45 minut. Čekáme na zastávce, pot z nás leje, není kam se schovat do stínu. Téměř po hodině čekání je bus konečně tady. Za necelou hodinu jsme v Olindě.
Olinda
Vystupujeme na Praça do Carmo a nejdříve se jdeme podívat na místní pláž, která má být podle průvodce z roku 2010 špinavá a zapáchající. Nebyla to pravda, koupe se tu plno lidí, okolo jsou stánky s občerstvením a je tu krásný výhled na Recife. Olinda je nyní zapsána na seznamu UNESCO, situace se zřejmě rapidně zlepšila.
Staré centrum
Na pobřeží jsou také dvě stará děla ze 17. století. Jedná se o zbytek pevnosti Forte de São Francisco (Fortim do Queijo). Jdeme do kopce a ocitneme se v nádherném starém centru a v bludišti dlážděných uliček, kopce korunované bílými kostely, pastelově barevnými domy, barokních kašen a půvabných náměstí. V Olindě, jedno z nejlépe zachovalých koloniálních měst v Brazílii, je 20 kostelů a katedrála. Celá oblast je obklopena původními plantážemi cukrové třtiny. Prohlídku začínáme u Convento de São Francisco, kam jsem se chtěla podívat, ale zrovna dopoledne probíhá nějaká událost a nepustí nás dovnitř. Postupně pokračujeme k Igreja de Nossa Senhora da Graça, Igreja da Misericórdia, Governor’s Palace, Igreja do Carmo, Iglesia da Sé, na náměstíčko Alto da Sé. Tady, na nejvyšším místě se schováme do stínu a prohlížíme si práce místních umělců. V blízkosti katedrály jsou dva skvělé obchody, Mercado da Ribeira a Mercado Eufrasio Barbosa.
Historie
Založení městečka se datuje rokem 1535 a portugalským průzkumníkem jménem Duarte Coelho. Když vystoupal na kopec a spatřil jeho okolní krajinu s oceánem, řekl portugalsky „Oh, linda“ Oh, krásné. Spojením těchto dvou slov máme název Olinda. Rychlé začíná prosperovat díky obchodu s cukrem. Cukr byl v průběhu 16. a 17. století ve vysoké poptávce na mezinárodním trhu. Na konci 16. století, kdy město bylo na vrcholu, zde začínají působit církevní řády. Usadili se zde jezuité a bylo postaveno množství kostelů a klášterů. V roce 1630 se vojska Holandské Východní Indie snaží získat kontrolu nad obchodem. Holanďané chtěli Olindu dobýt, ovšem jediné, co po nich zbylo byl požár, který zničil hlavní části centra. S návratem Portugalců je městečko opraveno a zrekonstruováno.
Dnešní Olinda
Dnes se tu snoubí církevní budovy, s malebnými klikatými uličkami a bohatou tropickou vegetací. Cesty jsou dlážděné a budovy a domy jsou zpravidla ze 17. století. Mnoho z nich je zdobeno balkonem, masivními dveřmi a jsou pestře štukové a natřené v jasných a výrazných barvách. Zdi kolem města jsou vymalovány moc pěknými graffiti.
Odpoledne jedeme zpět do Recife. Za lístek se platí někdy řidiči a někdy v busu sedí člověk a vybírá jízdné. Vstupuje se předními dveřmi a musí se jít přes otáčecí mřížku. Kdo má větší rozměry, nebo zavazadlo, má docela problém se do busu dostat. Prvních několik sedadel je vyhrazeno pro těhotné a ty nemusí procházet „vestibulem“. V neděli je všechno jízdné za polovičku. Něco jsme tedy ušetřili.
Přidat komentář