Olšanské hřbitovy – 3. část

Došli jsme do nejbizarnější části Olšanských hřbitovů. V této nejstarší části se přestalo pohřbívat v roce 1860. Jsme tu sami, zesnulé už nikdo nenavštěvuje, hrobky jsou opuštěné, bez majitelů, potomků nebo dědiců a nikdo se o ně nestará. Je tu zvláštní ticho a kupodivu není slyšet ani hluk z ulice. Polorozpadlé hroby jsou porostlé břečťany tak, že nejsou téměř vidět.

Hroby a osobnosti v zapomnění

Hrobky významných pražských šlechticů, měšťanů, bankéřů, politiků a podnikatelů jsou zdobeny díly sochařů Václava Prachnera, Františka Xavera Lederera, bratrů Emanuela a Josefa Maxových. Kovové a zrezivělé krucifixy s německými jmény obrůstají plevelem a propadají se. Zchátralé novogotické kaplové hrobky hlavně okolo cihlových hřbitovních zdí jsou tajemné, nádherné a trochu strašidelné. Něco podobného jsme viděli s Petrem jen v Buenos Aires na hřbitově La Recoleta, ale tam jsou hrobky udržované. Je to obrázek národa, jak si váží minulosti a historie. I tady zde nacházíme významné hroby, jsme po 5 hodinách moc uchození a odcházíme východem u kostela svatého Rocha a jdeme se občerstvit ke stánku do nedalekého parku Parukářka.

Na Olšany se dá dostat několika vchody, nejspodnější se nachází v ulici Jičínská a vede na nejstarší dochovanou část. Dále nový vchod z ulice Jana Želivského, který vznikl po stavbě této třídy, která tak dělí Olšanské hřbitovy na I. a II. obecní hřbitov. Z Vinohradské třídy vedou tři vchody.