TUN SAKARAN A NESKUTEČNÝ PODMOŘSKÝ SVĚT
Ráno už jsme se nemohly dočkat, až konečně vyrazíme. Cena byla 175 ringitů na osobu. Před osmou jsme měly sraz v kanceláři Scuba Junkie, bylo zde hodně rušno a my začali být rozdělováni do skupin. Naší skupiny se ujal velice sympatický Nor (pardon jméno jsem zapomněla). Ještě zbývalo odřešit poslední věc a to zapůjčení podvodního foťáku za 100 ringitů, ale to jsme si prostě nemohly odpustit.
MABUL a Tun Sakaran Marine Park
Vyzvedly jsme si vybavení, kdo chtěl půjčit ploutve, šnorchl, brýle a další. Já si brala svoje, nedám na ně totiž dopustit. Ifča nemůže tvrdit to samé, vybavení které jsem jí půjčila stálo za h….Molo, „jetti“, ze kterého vyrážíme, je asi dvě minuty chůze, už zde na nás čeká několik člunů. Naší destinací je Mabul, vzdálený 20 minut lodí. Jeden z ostrovů neskutečného mořského národního parku Tun Sakaran Marine Park. Zde se nachází také parádní resort a tak určitě není problém, zůstat zde i několik dní, tu možnost jsme my bohužel neměly, už nám nezbýval čas….Nádherný ostrov na makro potápění, stovky želv a hlavně mraky prapodivných mořských potvůrek, to vše je prostě pecka.
Neujedem ani moc velký kus cesty a co se nestane, náš člun se prostě rozbil. elé posádce, skládající se ze 2. Angličanů, 4. Američanů, švédské potapěčky, norského instruktora šnorchlování, malajského instruktora a malajského kapitána, jsme vysvětlily, že stejně tak jako za každý jiný problém, i za tenhle samozřejmě můžeme my, a tak se všem velice omlouváme. Stroskotání nám tak trochu zpestřilo cestu a umožnilo nám si společně víc popovídat, to jinak na hlučném lodi moc nejde. Asi po dvaceti minutách pokusů o opravu se rozhodlo, že jedem domů…Ne, teď kecám, zavolaly náhradní člun, všechno se přeházelo, včetně tanků s kyslíkem a jelo se dál.
Nejdříve nás čekala zastávka na Mabulu, kde si všichni potápěči převlékli a ti, co zde zůstávali na několik dní se šli rychle ubytovat. My se s Ifčou a ještě Britku flákaly na molu a čekali až budou všichni připraveni. Jelikož naše loď byla opravdu přeplněná lidmi, rozhodlo se, že naše šnorchlovací skupinka pojede s jinou skupinou. Pak už konečně loď znovu vyplula na jinou část ostrova a tam to začalo. Neváhala jsme ani minutu a jako první jsem byla ve vodě, už jsme to nemohla vydržet, ta nádherná azurová modř a touha, co je pod hladinou, byla silnější než já. Pod vodou bylo jedno velké akvárium, nádherné korály, spousta barevných rybiček, skvělá teplota vody, prostě dokonalé.
Želvy, Crocodile fish, rejnoci …
A nechyběly ani želvy. Náš skvělý Nor nás často upozorňoval na různé maskované obludy…třeba Crocodile fish – kdyby nám ji neukázal, sotva bychom si jí všimly. Rejnoků jsme taky viděli dost. Ifča se seznamovala s novým foťákem a já si prostě jen užívala. Už byl čas návratu na loď vyzvednout potapěče a hurá na další flek. Další místo bylo snad ještě krásnější, a těch želv…
Oběd v resortu na Mabulu
Pak přišla pauza na oběd, který byl v ceně v resortu. Parádní oběd v západním stylu, boloňské špagety jsme si opravdu vychutnaly, jak dlouho už jsme neměly evropské jídlo! Dokonce jsme si musely přidat, abychom tu lahodnou chuť nezapomněly. Cestou zpět na molo jsme si pokecaly s dalším instruktorem, který nám vysvětlil, jak správně při šnorchlování dýchat, aby člověk vydržel déle pod vodou. Hned jak jsme dojeli na třetí šnorchlovací plac, vyzkoušely…a ono to opravdu funguje. Tato poslední destinace byla samozřejmě ze všech nejkrásnější, byla to taková třešnička na dortu, sice chudák Ifča, která se většinou přiblížila k super rybě, aby jí vyfotila, většinou skončila s nepořízenou. Ryba jí prostě a jednoduše zdrhla.
A přišel čas návratu…Loď se zase rozbíjela vlnky a my si užívaly poslední chvilky na tomto nádherném místě. Po návratu jsme hodily ve Scuba Junkie rychlou sprchu, věci už jsme měly zabalené a čekala nás cesta do Miri, přes Kota Kinabalu. Už jsme chtěly pomalu vyrazit na bus, když se najednou objevila Anne ať si pospíšíme, že nás veme na kopec na západ slunce, sehnala nám taxíka, všechno zaplatila a už se fičelo kdoví kam….
TAPAK WARISAN ARKEOLOGI BUKIT TENGKORAK
Zde bylo muzeum TAPAK WARISAN ARKEOLOGI BUKIT TENGKORAK a už bylo docela dlouho zavřeno, Anne to ale ukecala a my my utíkaly nahorů, já jsme to v půlce vzdala i odtud byl pěkný výhled, jen Ifča si to pěkně vyšlápla až nahoru. Toto muzeum archeologického dědictví se nachází pouhých 10 minut od města a západ slunce tu byl naprosto fascinující. I za bílého dne to může být celkem zajímavá procházka. Pak už nás Anne vykopla na autobusáku, poradila nám, kterým busem do Kota Kinabalu a před námi zas byla jednou dlouhá noc…
cestopis následující
Přidat komentář