• Menu
  • Menu

NP GUNUNG MULU – Borneo 29

Domů » Všechny destinace » Zahraničí » Asie » Borneo » Borneo - malajská část » NP GUNUNG MULU – Borneo 29

KONEČNĚ DO MIRI A GUNUNG MULU

Ráno nás čekalo opravdu brzké vstávání, do Miri jezdí z Bruneje pouze dva spoje za den. První bus jede v 7 ráno, další v 13:00. Cena busu je 22 BSB, autobus odjíždí z malé zastávky u řeky, v místech odkud se jezdí lodičkama k vodní vesnici. Cesta trvá 3,5 – 4 hodiny, záleží kolik jede lidí a jak dlouho trvá imigrační. Cestou jsme se seznámily s německým pilotem a domluvili si společnou jízdu taxíkem na letiště, které je z terminálu v Miri vzdálené asi půl hodiny, cenu jsme ukecali na 20 ringitů, ale byl to celkem oříšek – taxíků zde nebylo mnoho a za tuhle cenu všichni ofiko odmítali jet, pak jsme našli partičku neofiko taxikářu, kteří zde vysedávali na kafíčku a najednou nebyl problém. Jinak nemá cenu se v Miri jakkoliv zdržovat, nic tu není.

odjez autobusu Brunej - Miri
odjez autobusu Brunej – Miri

S pilotem v Miri

S pilotem jsme měli opravdu zajímavou konverzací, jelikož jeho strejda v Bruneji lítá pro sultána, dozvěděli jsme se spoustu pikantností, zároveň nám velice pěkně vylíčil celou situaci ohledně tragické havárie letounu nízkonákladovky Germanwings z 24.3.2015, piloti byli jeho kolegové.

Na letišti jsme potkali další dva Čechy, kteří ale dělali že nás prostě nevidí. Tito Češi s námi letěli poloprázdným letadlem až do Mulu. Není špatné tento park navštívit mimo sezónu. V létě létají letadla úplně narvaná, teda pokud létají. Povětrnostní podmínky, u letů doprostřed džungl, jsou nevyzpytatelné a může se stát, že letadlo prostě několik dní nepřiletí. Je dobré s tím počítat. Vystoupily jsme z letadla a seznámily se s čtyřčlennou skupinou australských Japonců, udělali několik  společných fotek a vydaly se ven z letiště. Venku na nás čekala taxislužba, která by nás pohodlně odvezla za 5 ringitů, kde sídlí správa parku. My jsme samozřejmě šetřilky na správném místě a tak jsme s úsměvem odmítly, že tam ten kiláček a půl dojdem.

letiště v Miri
letiště v Miri

MULU HOMESTAY

Není to úplně špatný nápad, člověk hlavně cestou potká všechna možná ubytování „homestay“ která jsou i těsně před branami parku, a co je důležité, že jsou o  polovic levnější než ubytko uvnitř parku. My si vybraly to nejskromnější a samozřejmě i nejlevnější – je to asi 3. barák před mostem a cena na osobu na noc je krásných 15 ringitů. Majitel je už starší pán, ale všechno je tu tak pěkně autentické a příjemné, že jsme prostě neodolaly. Pokoje jsou po asi 5 lůžkách s větrákem, ale elektřina zde funguje jen mezi 19-21 hod, takže ten větrák stejně nevyužijem….

NP Gunung Mulu

Hned jsme se vydaly do parku  Gunung Mulu pro permit. Tento park byl jednou z top detsinací našeho výletu a my se sem opravdu moc těšily, hlavně na oblíbený trek Pinnacles. Tento park je opravdu nádherný a každičký den zde strávený je úplně jiný. Nabízí neskutečné krápníkové jeskyně – celý systém má více než 200km. Ne nadarmo se v roce 2000 dostal na seznam UNESCO. Je tu opravdu úžasná biodiverzita, tisíce rostlin a živočichů, jeskyně, jungle, vodopád, hory, skály – opravdový ráj. Ale stejně tak jako každý ráj, i tento má svou cenu. Zaplatily jsme 5. denní vstup do parku za 30 ringitů. To bohužel není všechno – kromě několika málo možných procházek bez průvodce se za každý výlet platí další nemalé částky. Našim hlavním cílem byl Pinnacles, bohužel se chodí pouze dvakrát týdně jako 3.denní a my přišly v den, kdy se zrovna odešlo, další trip už nestíháme. První, co nás zaskočilo, je cena 400MYR na osobu! No nic tak si dáme nějaký menší trip. Tripy je ideální, co nejdříve zabukovat – na další den jsme zvolily jeskyně Clearwater Cave a Wind cave – které se absolvují buď dopoledne nebo odpoledne. Zvolili jsme devátou ráno za 65MYR. Na odpoledne jsme vybraly Deer and Lang caves za 30MYR. Pak jsme postupně začaly shánět kontakty na tzv. „freelander guides“ což nebylo úplně lehké. Ať jsme se zeptaly kdekoliv, vždycky jsme skončily u Larryho – až nám začal připadat jako nějakej místní mafián. To se nám pak i potvrdilo.

kotviště lodiček na výlety po parku
kotviště lodiček na výlety po parku

Mulu Botanical heritage trail – zdarma

Ještě jsme před sebou měly celý den atak jsme vyrazily na obchůzku po parku – zvolily jsme jednu z cest zadara a bez průvodce Mulu Botanical heritage trail. Pecka, asi hodinová procházka, záleží jak moc je člověk očarován místní přírodou. Pouze 1,5 km dlouhá procházka těmi nejúžasnějšími rostlinami se  spoustu informací, jak to tady v džungli funguje.

most do parku
most do parku

Restaurace u Marriot resort, fakt skvělá večeře!

 Pak jsme vyrazily tedy hledat Larryho, který vlastní restauraci nedaleko Marriot resortu, který je vzdálený asi 3 km. Tak jsme se tam vydaly. Cestou nám zastavila skupinka zaměstnanců resortu a hodila nás až k restauraci. Restaurace se nám moc líbila a těšily jsme se zde na parádní večeři u hučící řeky. Nejprve jsme si vyžádaly Larryho a ten měl přijít až za pár minut tak jsme se posadily, že si zatím vyberem večeři. Nikdo nás dlouho nechtěl obsloužit, byla zde nakýblovaná velká banda Čínanů. Tak jsme si šly objednat na bar pití – skoro nic neměly, pak jsme si vybraly jídlo – to taky neměly – jídlo nám asi třikrát změnili, ale nevadí stejně máme hlad. A pak přišel Larry, sympaťák, popsal nám celej trip a jelikož jsme jen dvě – což bychom nezaplatily, nabídl nám přidat se ke skupině se kterou vyráží za dva dny. Udělal nám i trochu lepší cenu, ale taky se zrovna moc nepředal. Druhý den večer jsme s ním měly domluvený sraz vedle našeho ubytka, kde si konečně plácnem. Pak Larry odešel a my už se nemohly dočkat skvělé večeře. Najednou přišla servírka, že tam nemůžeme jíst, že jim přijde další velká skupina a že tam prostě překážíme. Nabídla nám, že nám jídlo zabalí s sebou. Koukaly jsme na ní jak dva puci, co si to vůbec dovoluje, že nám  to měli říct hned a ne teď, jinak bychom si ani to pití nedávaly. Dost dlouho jsme se tam dohadovaly a rozhodly se, že až budem na baru platit, chceme slevu!!!  Servírka na nás vyvalila oči a někam utekla. Ještě deset minut jsme tam stály jak trubky a všichni zaměstnanci nás prostě a jednoduše ignorovaly, tak jsme prostě a jednoduše odešly pomalým krokem bez placení, jestli si toho vůbec někdo všimne a nevšim…

Stan a karaoke a pivo!

Cestou jsme se stavily ve večerce  a nakoupily aspoň nějaký chipsy a sladkosti k večeři. Byla krásná hvězdičková noc a my se pomalu vydaly na cestu zpět tmou. Pak jsme slyšely hrát hudbu a zajímalo nás odkud se to tu v pustině line a najednou jsme to objevily. Uprostřed ničeho stan s karaoke a u stolů jen místňáci. Paráda, to je přesně to, co jsme potřebovaly, žádný turistický lákadla. Sedly jsme si, objednaly maso na gril a daly si skleničku místního vína. Nebylo to špatný, ale víc nás zaujaly vychlazené plechovky s pivem, tak jsme si pár kousků daly. Atmosféra byla super a my šly domů až někdy okolo druhé. Vracely jsme se jak myšky, abychom nevzbudily pana domácího. …

konečně pívo
konečně pívo

cestopis následující den

cestopis předcházející den

Andy

Ve 12. letech mě rodiče poslali samotnou do Kanady a USA. Poznamenalo mě to a tak jsem asi cestovatel. Hodně jsem od té doby viděla a poznala a hodně ještě poznat chci.Tak uvidíme !

Zobrazit články

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.