ZPÁTKY DO MALAJSIE
Nunukan, který je hlavním přístavem pro cesty do Malajského Tawau, nám se svojí rozlohou 226km2 již opravdu nemá co nabídnout. Ráno k nám přichází další podřízený „našich bosů „s jasným úkolem. Ráno nás naložit do své dodávky, odvézt do přístavu, sehnat palubenky a posadit nás přímo až do lodě, nesmí z nás ani na chvilku spustit oči a k mojí chaotičnosti raději pohlídat i veškerá moje zavazadla…. Vše samozřejmě plní do puntíčku, jak jinak než bez sebemenší znalosti angličtiny. Sedáme na další loď a loučíme se se všemi krásnými zážitky na Kalimantanu (jak se célé indonéské části Bornea říká).
Imigrační v Tawau
Po asi 3 nebo 4 hodinách jízdy nás čeká imigrační na Tawau. Je tu celkem natřískáno a vypadá to, že si tu asi chvilku počkáme. Naneštěstí či naštěstí se nás ujímá zmrzačený indonésan, přesně jsme nepochopily, co na lodi vlastně dělá, ale vypadá jak Quasimodo a všichni ho tu znají. Chytá nás za ruku a nutí předběhnout asi tak 150 lidí čekajících na víza stejně jako my. Je nám opravdu trapně, zase jsme tu jediné dva bílé ksichty a nepotřebujeme žádnou extra péči, klidně bychom si počkaly, my máme času dost, ještě asi 3 týdny….No nic, nevraživé pohledy raději ignorujem a už se těšíme až z imigračního vypadnem.
Konečně jsme zpátky na pevné Bornejské půdě, město Tawau je relativně veliké, dokonce třetí největší město Sabahu (východní část malajského Bornea – západní je Sarawak). Město leží na březích Celébského moře. Co se obyvatel týče, je jich tu něco okolo 114 000 legálně žijích, ale je tu spousta filipínských přistěhovalců, takže celkový počet bude určitě mnohem vyšší.
V Tawau jsme se moc zdržovat nechtěly a tak jsme se vydaly rovnou na autobusák směr Semporna. Nebylo úplně lehké ho najít, musely jsme se celkem často ptát na cestu, ale nakonec se povedlo. Zde na nás čekaly malé dodávky, které uvezou cca 8 lidí. Domluvily jsme si čas odjezdu, a vyrazily ještě na kávu.
Cesta do Semporny
Cesta do Semporny stojí 10 ringitů, nás samozřejmě zase natáhly a my platily 15 :). Cestou jsme se zapovídaly se slečnou, která tu seděla hned vedle nás. Byla moc milá, jmenuje se Anne a její prací je krmení langust. S Anne byla cestou celkem zábava a tak slovo dalo slovo a hned jsme měly domluvenou prohlídku Semporny. Anne je muslimka a tak se s námi domluvila, že si ještě musí zaskočit do mešity pomodlit a pak, že se nám bude věnovat.
Canon od muslimky a tržiště
Povedlo se nám ukecat jí na zapůjčení její parádní zrcadlovky Cannon 60D, a tak nás Anne i se svým foťákem zanechala na parádním tržišti v úžasné rybí restauraci. Tržiště je hned u mešity a je plné divných mořských kreatur, restaurací, a dalším místňáckých výrobků. Hlavně jsme konečně zahlédly tu správnou barvu moře, tržiště se nachází u břehu a je to první Malajské místo, které jsme navštívily s tak nádhernou vodou. Rozloučily se s Anne a pochutnávaly si na dokonalých rybách. Ifča už to nemohla vydržet, těch pár dní bez foťáku byl celkem absťák a tak vyrazila do víru trhu a užívala si svůj jedinečný foto den. Já si užívala ryby a čekala na Anne. Pak jsme šly společně zajistit nám cestu na Sipadan (top z deseti nejlepších světových destinací na potápění). Začalo se to zase rýsovat na nějaké naše oblíbené „ package“ ale vypadalo to jako nejlevněší varianta.
Rybí trh v Semporně
Ještě jsme se stavily na rybím trhu, každej nám nutil čerstvé ryby, ale syrovou si jí asi fakt nedám :). Pak nás Anne vzala na parádní ubytko. Dva vchody vedle Scuba Junkie, nad indickou restaurací cena byla víc než luxusní – 50ringitů za pokoj. An, minipokojík s větrákem, koupelna a toaleta na chodbě, ale co, chceme tu jen spát, den strávíme stejně někde na moři.
Scuba Junkie
Ubytko vyřešené a teď konečně to potápění. Všichni tu mluví o Scuba Junkie, a to nám už vadilo, to zase bude masovka. Ale nakonec jsme tam stejně skončily. Bylo to supe, pracují tam samí Evropané a Australané a mají vše dokonale promakané. Z potápění na Sipadanu sešlo – vydává se jen 120 povolenek denně pro všechny Sempornské potápěčské firmy. Jednodenní Sipadan je skoro nemožný (teď už vím jak by to šlo) a my s Ifčou stejně nemáme licenci, a potápění bez licence je celkem nuda. Raději jsme si domluvily celodenní potápění na Mabulu, jeden z dalších ostrůvků v okolí. Ještě vyzkoušet brýle a ploutve, aby vše bylo na ráno přichystané, o to se tu všichni postarají.
Dragon Inn Resort
Ještě jsme si daly večerní procházku do Dragon Inn Resort, které je i ideálním místem k nákupu suvenýrů. A pak už hurá na kutě, ráno nás čeká parádní šnorchlovačka.
cestopis předcházející Borneo Indonésie
Přidat komentář