Znáte to, s nataženou rukou, palcem vzhůru a s úsměvem na rtech stojíte u cesty a snažíte se přesvědčit někoho, kdo by vám uvěřil, že nejste sériový vrah, zastavil své auto a svezl vás alespoň kousek vaším směrem. To je stopování a jak jsem se nespočetně krát přesvědčila, funguje stále skvěle i přes to, že stopaře u cesty v dnešní době nepotkáte tak často, jako tomu bylo dříve.
Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že nejlépe se stopuje v oblastech mimo velká sídla, na venkově a ze všeho nejlépe na malých ostrovech, kde se zná každý s každým a kde vás řidiči většinou svezou i několik kilometrů mimo jejich cílovou destinaci a ještě vám koupí oběd nebo snídani.
Právě jsme přijeli trajektem z malého opuštěného ostrova Barra do přístavu v Obanu. Dotrmáceli se za město a zkoušeli stopnout nějakého odvážlivce. Pro stopaře „nováčky“ doporučuji vždy zajít za město na nějakou výpadovku vašeho směru, upravit si oblečení, nasadit úsměv, sundat čepici a sluneční brýle (!), které by vám zakrývaly obličej a pokud jste žena, rozpusťte si vlasy- řidiči vždy ochotněji zastaví stopařce než stopaři. I když se to může zdát jako diskriminace, je to pravda.
Takže si tak stojíme u cesty, úsměvy nám mrznou na obličeji, levá ruka už trochu tuhne, když nám zastavuje chlapík ve stříbrném autě a začíná obvyklou otázkou: „Kam jedete holky?“ a pak už to pokračuje jako pokaždé- Po sté stejný příběh, co děláme ve Skotsku, co jsme zač. Otázky střídají odpovědi, když v tom: „A nechcete se podívat ještě na jeden ostrov? Já bydlím na Luing, to je hned tady kousek. Na ostrově žije 184 lidí, udělám vám turistickou prohlídku nejzajímavějších míst, a pak si můžeme dát hezkou večeři a nějakou skleničku u mě doma, mám velký dům.“ No, co byste řekli? Já, že je to určitě úchyl… Jenže po půl hodině si myslím, že je to v pohodě chlap, a že by byla hloupost nevyužít nabídky teplé sprchy a výletu na další ze skotských ostrovů.
Jedeme tedy na Luing, malý ostrůvek na západním pobřeží Skotska v oblasti Argyll. Trajekt nám vyjíždí z dalšího ostrova- Seil, který je propojen s pevninou krásným klenutým mostem. Na jedné straně Atlantský oceán, na druhé Velká Británie a mezi tím snad nejužší průliv, co si dokážete představit. (Pozn. Ještě před příjezdem na Seil se můžete podívat do malebných zahrad okolo hradu Ardmaddy (Ardmaddy castle gardens). Za vstup formou dobrovolnického příspěvku zaplatíte 4 libry. Poměrně malá podlouhlá zahrada se táhne podél potoka až do lesní části a okolních kopců. Pro každého, kdo má rád zahrady, je to příjemná zastávka na cestě po kraji Argyll.)
Přívozy na Luing jezdí každou čtvrthodinu, a pokud přijedete ve chvíli, kdy trajekt zrovna vyrazil na svou dvouminutovou plavbu, většinou se pro vás převozníci ještě vrátí. Ostrov je opravdu malinký, ale zato má bohatou historii, která je spjatá s těžbou břidlice. Povrchové opuštěné doly a dělnické domy potkáte porůznu rozeseté po ostrově i dnes, i když nyní je ostrov znám hlavně chovem dobytka a v létě využívaný jako turistické letovisko.
A jak jsme tedy nakonec dopadli s naším řidičem my? Po turistické vyhlídkové jízdě ostrovem, několika lahvích červeného a bílého vína, obrovském steaku k večeři a zajímavých debatách o cestování, hudbě ze 70. let a politické situaci ve světě jsme se vyspali v úžasné posteli. Ráno na nás pak čekala famózní snídaně a odvoz několik mílí za Oban, kde jsme si nedlouho poté stopli dalšího dobrodince, co se s námi podělil o oběd…
No, co vám budu povídat- stopování je skvělá věc, která vám může do života přinést nejen nové zážitky, ale hlavně vás poučí o tom, že lidská dobrota je silnější než všeobecně viděná představa zášti, nenávisti a zákeřnosti.
Přidat komentář