Vstávám hned jak Ifče zvoní budík a jdu si vyčistit zuby. V místnosti už nikdo není. Všichni vstávali brzy, aby včas vyšli na svou další cestu. Ifča se ještě chvilku válí, ale pak jde taky do koupelny. Mažeme si spálené obličeje Niveou. Dole v místnosti, kde se odkládají boty je malá lednička, ve které na nás čeká talíř se sýrem, šunkou a máslem. Bereme si svůj talíř a jdeme do jídelny. Paráda! Luxusní snídaně. Děláme si čaj, a cpeme se vším, co je pro nás připraveno. Nakonec ještě nalézáme schované nutelky. Už jsem úplně zapomněla, jak jsou dobré!
Cíl Branderburger Haus
Po snídani si jdeme vyzvednout věci ze sušárny a pomalu balíme. Venku to zatím vypadá, že bude spíš zataženo. Nikam nespěcháme, dnes by neměl být moc náročný den. No rozhodně ne, v porovnání s předešlým dnem.
Nevíme přesně kudy vede naše cesta. Jdeme se ještě zeptat jednoho z „majitelů“. Vysvětluje nám, kudy máme jít a nakonec si povídáme asi 20 minut. Obdivuje, že jsme zvládly cestu před Weisskugel. Říkal, že už 3 dny tamtudy nikdo nešel. Přeje nám šťastnou cestu, loučíme se a vyrážíme směr Branderburger Haus.
Na cestě
Cesta traversuje po malé cestičce přesně nad naší včerejší cestou. Shora vidíme obrovské trhliny v ledovci, přes které jsme odpoledne unaveně přecházely. Pěšina je lehce schůdná, jen asi na 2 místech je sesunutý svah, kde to není moc příjemné. Asi za 40 minut se dostáváme k feratám. Je zatím spíše zataženo, ale aspoň není vedro. Přímo vedle nás je nádherný pohled na rozvrásněný ledovec, který jen na chvilinku prosvítilo slunce. Na druhé straně pozorujeme Weisskugel a cestu, kterou jsme předchozí den scházely.
Ve skalách jsou jistící lana na feraty, ale stačí se jich jen přidržovat, není třeba lézt do sedáků a jistit se karabinou. Bedlivě pozoruji, jak jsou přichycena k lámavé skále a udivuje mě, že na několika místech je šroub úplně vytržený. Pokračujeme dál a kocháme se krásným výhledem na ledovec. Cesta se klikatí vzhůru přes skály. Občas se chytám lana, občas skály. Přecházíme krátké sněhové pole po ledovci a čeká nás poslední stoupání před přechodem ledovce. Svah je úplně sesunutý a kameny kloužou pod nohama. Lezeme mimo vyznačenou trasu. Chvilku nám to trvá, ale sesunutý úsek nakonec zdoláváme a k ledovci už nám chybí posledních pár set metrů.
Přes ledovec
Na ledovci vyndáváme tradičně výbavu a navazujeme se. Vidíme stopy, a tak vyrážíme po nich. Jdu první. Asi po 15 minutách se mi stopy ztrácí, ale vzhledem k tomu, že vidím v dálce chatu, na kterou míříme, vím kterým směrem mám přibližně jít. Přede mnou se najednou objevuje nějak příliš mnoho trhlin a sněhových ploch. Prosím Ifču aby šla první. Od místa odkud jsme vyrážely, byla chata přímo před náma. Ifča ale najednou míří úplně doleva a ještě nahoru. Jdu za ní a nic neříkám. Po chvíli proti nám jde první skupina. Míjí nás a míří někam dál. Za chvilku další skupina, mířící stejným směrem. Ifča stále stoupá nahoru. Začínám být unavená a zmatená. Ptám se udiveně: „Ifčo jsi si jistá, že jdeme dobře? Ta chata byla víc napravo ne?“ Ifča mě ujišťuje, že jdeme rozhodně správně. Jdu tedy dál za ní. Sníh je hluboký a je celkem náročné v něm stoupat do kopce.
Orientace
Když po několikáté zastavujeme na odpočinek, otáčím se za sebe a v dálce vidím skupinky, které jsme asi před 20 minuty míjely. Pak se najednou moje oči zastavují kousek nad nima. Chata. „Ifčo!!!! Ta chata je támhle, podívej! Achjo, říkala jsem ti to…“ V duchu se mi odehrává ještě pokračování, kdy vystřeluju v jednom kuse všechny nadávky, které mě napadají. Nic ale raději neříkám. Otáčíme to tedy a vracíme se zpátky dolů.
Po nějaké době se napojujeme na stopy skupin, které šly před náma. Několikrát zastavujeme, abychom se napily. Cesta pokračuje hlubokým sněhem, ale aspoň už vím, že jdeme opravdu dobře. Těsně pod chatou Branderburger Haus sundáváme mačky, odvazujeme se a nahoru jdeme po kameny vyskládané cestě.
Hurá Branderburger Haus
Konečně jsme tu! Nádhera! Sedáme si na krásnou terasu přímo před chatou, ze které je neskutečný výhled na ledovec pod námi. Není vlastně vidět nic jiného než ledovec a vrcholky okolních hor. Kvůli téhle chatě vlastně vznikl celý výlet. Objednáváme si radlery a kocháme se výhledem. Ifča zařizuje ubytování. Konečně chata, která je součástí Alpen verein. Ještě chvilku sedíme venku, pak jdeme do sušárny odnést vybavení a smradlavé boty. Bereme batohy, půjčujeme si bačkory a jdeme na pokoj. Jsme společně s nějakým párem. Máme palandu, krásně čistě povlečeno. Měkoučké duchny. Jé to se bude spát. Převlékáme se a jdeme si sednout dolů do jídelny.
Chata je v nadmořské výšce 3277 metrů a byla otevřena roku 1909, dnes patří do tzv. „Berlínské sekce.“ Jak je vidno, často se tu konají různé kurzy. Hned poté co jsme dorazily, přišla asi 15 členná skupina s instruktory.
Celá chata je pěkně zařízená. Moc se nám tu líbí. K večeři si dáváme halušky s nějakým sýrem a cibulkou a pečené brambory s volským okem. K tomu samozřejmě radlera.
Po skvělém jídle si dáváme asi hodinku spánku. Budíka máme nastaveného na západ slunce. Bereme foťáky a na terase sledujeme krásnou podívanou. Barvy nejsou tak výrazné, ale i tak je to nádhera. Pak čistíme zuby a jdeme se naposledy vyspat v horách. Zítra nás čeká sestup k autu a cesta domů. Achjo.
Přidat komentář