Historické části města Ouro Preto
Naštěstí neprší, ale je pod mrakem. Sejdeme z kopce do historické části města. Máme celý den na průzkum města Ouro Preto, kde je krása za každým rohem. Je lemované velkými horami a posazeno mezi menší kopce a vděčí za svou prestiž zejména církevních stavbám. Vypadá to tu, jako by se zde v minulosti soutěžilo, kdo postaví největší, nejkrásnější a nejokázalejší kostel. Napočítali jsme jich 20 a věřím, že to ještě nebylo vše. Na rozdíl od jednoduchých fasád, jsou interiéry naplněné poklady baroka, oltáře jsou zdobeny zlatem, malbou a dokonalou dřevořezbou. Zobrazují mytologické postavy s biblickými výjevy vytesané ve zlatě.
Nejenom spousta kostelů
Město není jenom o kostelech, ale procházíme se křivolakými a strmými uličkami, plnými příběhů z minulosti. Majestátní domy z 18. století dnes ovšem slouží jako luxusní hotely, restaurace a obchody. Jsou zde kašny, kamenné mosty, ale jedním z nejvýraznějších rysů jsou ozdobné železné balkony, lucerny a každý dům má barevné okenní a dveřní obložení.
Museu Mineralógico Da Escola De Minas
Uprostřed náměstí Praça Tiradentes je socha popraveného Joaquim José da Silva Xavier. Na druhém konci náměstí je stará univerzita, kde nyní sídlí Museum Mineralógico Da Escola De Minas (muzeum mineralogie). Vzhledem k tomu, tato oblast má bohaté doly, jsou zde vystaveny všechny minerály z okolí, ale i z celého světa.
Tržnice
Přes ulici, kousek od kostela Igreja de São Francisco de Assis je Feira, neboli venkovní tržnice, kde se prodávají převážně výrobky z mastku. V dešti jsme pozorovali jak je místní řezbáři zpracovávají.
Muzeum Inconfidência
Zřejmě nejvýznamnější stavbou náměstí je radnice a muzeum Inconfidência, postavena v roce 1780. Exteriér odpovídá rozkvětu města a je velmi elegantní. Muzeum je věnováno památce na Minas spiknutí z roku 1789 a na počest hlavních propagátorů rebelie proti portugalským osadníkům.
Vrchol Itacolomi
V těsné blízkosti Museu de Inconfidência je kostel Nossa Senhora do Carmo (Panny Marie z hory Karmel). Kromě toho, že je jedním z nejkrásnějších kostelů v Ouro Preto, je jeho poloha na kopci a umožňuje odtud výhled na město a okolní kopce na vrchol Itacolomi, který dříve sloužil jako praktický orientační bod, jak najít cestu zpátky do Ouro Preto.
Pěkná je barokní budova Museu Casa dos Contos, postavena v letech 1782 – 1784. Byla domovem João Rodrigues de Macedo, který byl správcem daní a také jedním z nejbohatších mužů v koloniální Brazílii v 18. století. Daně portugalské koruně byly vyplaceny právě v tomto domě. Macedo byl také jeden z nejvýznamnějších zastánců podzemního hnutí za nezávislost, Minas Gerais (Inconfidência). Během represí separatistického hnutí, byl dům využíván jako skrýš. Macedovi se podařilo zůstat mimo podezření, ale dostal se do obrovského zadlužení a dům byl zkonfiskován královskou pokladnici v roce 1803.
Začalo už pršet tak moc, že jsme se schovali do restaurace a to byla ještě zavřená. Nejdříve postáváme venku pod stříškou, ale pak nás majitel pozval dál. Nic nám neprodal, ale alespoň jsme nemuseli moknout. V polici mají zvláštní hrnce, které jsem pak viděla prodávat maličké v suvenýrech a krásné stahovací důlní lampy.
Vlakové nádraží Cidadania
Trochu jsem si vynutila cestu na vlakové nádraží Cidadania, bylo to hodně z kopce a zase do kopce, ale někde jsem se dočetla, že je tu je vystavena lokomotiva, postavená firmou Orenstein & Koppel v roce 1918. Tento stroj byl pravděpodobně jeden z mnoha používaných v dolech mezi městy Mariana a Ouro Preto. Lokomotiva je za plotem, vyfotila jsem si také nádraží, protože v Jižní Americe už jich moc není. Výstavba železničních tratí do Ouro Preto byla zahájena v roce 1883 a později prodloužena do vesnice Mariana. Práce na tratích dokončili v roce 1914. Místním obyvatelům se splnil sen, protože lokomotiva byla symbolem prosperity a pokroku. Po úpravách v roce 2006 jezdí turistický vlak do 18 km vzdálené Mariany. Je to možnost se podívat nejen do nejstarší hornické vesnice v Brazílii, ale pokochat se krajinou v oblasti Minas Gerais. Kupujeme si tu pití a jdeme zpět do pousady. Silnice jsou tak prudké, že je auta nemohou občas vyjet.
Vyhlídka na město
Jen jsme dorazili domů, začalo pršet. Po 3 hodině jdeme opět do města, tentokrát na vyhlídku na město ke kostelu Igreja de Santa Efigênia ou NS do Rosário, e a lenda de Chico Rei, moc pěkný název. Nafotili jsme si město, ale už jsme moc unavení a jdeme zpět. Zítra odjíždíme a nic mi neuschlo. Na prádlo dám přes noc foukat větrák a doufám, že budu moci věci zabalit.
Přidat komentář