Pacoldova vápenka – industriální socha
Pacoldova vápenka. V západní části Velké Chuchle se dochovala část provozu na zpracování zdejšího vápence z 19. století jako doklad technického umu našich předků. Vápenka, systému Jiřího Pacolda (1834-1907), nevyžadovala vytříděný vápenec a je ve své podobě světovým unikátem. V provozu byla až do druhé světové války. Pozdější dlouhodobé chátrání ukončila až náročná rekonstrukce financovaná v letech 2004 – 2005 z grantů Magistrátu hl. m. Prahy. Stavba je často označovaná jako „industriální socha“ a je častým cílem návštěv odborníků na technické památky a architekturu. Nejen proto, že zde končí naučná stezka Barrandovské skály – Chuchelský háj. Pacoldovu vápenku vyhledávají také četní turisté./Mgr. Tomáš Hromádka, kronikář městské části/.
Dolomitový lom a důl byly založeny na začátku 20. století Pražskou železářskou společností, která zde dobývala krystalické vápence jako struskotvornou přísadu pro hutnění nučických a chrustenických železných rud v kladenské huti. Původní lomová těžba přešla ve 20. letech 20. století na hlubinnou, důl měl 6 těžebních pater. Jednotlivá patra byla propojena na povrchu svážnou, která byla obsluhována vzduchovým vrátkem, umístěným na nejvyšší etáži. Těžba v dole byla ukončena roku 1964. Následně bylo nejnižší patro dolu (na úrovni nákladní rampy u silnice) přepracováno pro sklad trhavin, používaných mimo jiné při výstavbě pražského metra. V současné době zde sídlí firma Explosive service a.s.
Po ukončení těžby byla v dole a na povrchu zanechána část technologických zařízení, které přežily opuštěné mnoho desítek let. Bohužel chuť sběračů šrotu byla natolik velká, že bylo nakonec v roce 2002 přikročeno k demontáži unikátního těžního vrátku, který byl po rekonstrukci umístěn ve skanzenu Solvayovy lomy, podobně jako místní vzdušníky. Před nepřizpůsobivými občany se ale nepodařilo zachránit vybavení kompresorovny, rozvodny a dílen, kde veškeré unikátní vybavení bylo zničeno a sešrotováno. /převzato z www.hornictvi.info/.
Přidat komentář