• Menu
  • Menu

Mexiko, Nikaragua, Kostarika – 26

Domů » Všechny destinace » Zahraničí » Jižní Amerika » Mexiko » Mexiko, Nikaragua, Kostarika – 26

Interiér Palacio de Ballas Artes

Interiér Palacio de Ballas Artes (Národní palác výtvarných umění) nás oslovil jedinečnou krásou a symbolikou předkolumbovských památek. Samotná budova má výšku 52 metry a jeho vnější spirála sahá do nejvyššího patra ke stropu do výšky 42,5 metru. Celý prostor je prosvícený denním světlem, pronikajícím skleněnou střechou od Marótiho. Hlavní černé mramorové schodiště zdobí dvě vysoká světla a další ve stejném tvaru osvětlují prostory paláce.

interiér

Fantastické Art Deco zahrnuje další efektní osvětlení. Má geometrické vlysy a stylizované masky Tlaloka, boha deště. Celkově palác působí, že jeho hlavním elementem je voda. Carrarský mramor byl použit nejen na venkovní fasádě, ale i v interiéru, a to v různých barevných odstínech. V prostorách hlavní haly jsou výstavní sály, divadlo s kapacitou pro 1 791 diváků, kanceláře a kavárna Café del Palacio.

Cafe del Palacio

Skleněná opona

Vchod do divadla vypadá jako vchod do chrámu. Bránu zdobí maska Tlaloka z bronzu. Sál je po nákladné rekonstrukci a tou musela projít i 24 tunová skleněná opona z mozaiky. Pochází od Tiffanyho v New Yorku. Sklopné panely opony jsou z železa a téměř milionu kusů duhově barevného opalizujícího skla. Design byl inspirovaný podle mexického malíře Gerarda Murilla. Představuje výhled na údolí Mexika se sopkami Popocatepetl a Iztlaccihuatl. Toto umělecké dílo je secesním klenotem a je jedinečné svého druhu. Strop nad hledištěm má mozaiku, na které je bůh Apollón a jeho múzy, navrhnul a vytvořil jej Géza Maróti.

vitráž divadla

Los Tres Grandes

Schodiště do jednotlivých pater jsou zdobeny motivy z dob Aztéků, ale v Art Deco stylu. Právě architekt Mariscal se hlavní měrou podílel na geometrických liniích a dekorativních prvcích s tématy mexické flory a fauny. Tři horní patra nad sebou mají balkony a z každého se dá dívat do nižších a vyšších pater. Na freskách se podílela tzv. Velká Trojka “Los Tres Grandes” muralistů. Diego Rivera (1886-1957), David Alfaro Siqueiros (1896-1974) a José Clemente Orozco (1883-1949).

Diego Rivera Muž na křižovatce

Muralismus

Název muralismus byl odvozen od slova mural, jež v překladu ze španělštiny znamená nástěnná malba. Malíři, neboli muralisté, byli podporováni státem a jejich hlavním úkolem bylo získat zpět mexickou identitu, založenou na předkoloniální minulosti Mexika.

Menší výstavní sály jsou umístěny v prvním a druhém patře. S Jankou jsme zašly jen do jednoho galerijního prostoru, ale zrovna zde byly obrazy a plakáty ruských malířů, a po návštěvě Casa de León Trotsky jsme na bolševiky a budovatelské plakáty se srpem a kladivem opravdu neměly náladu.

Prvním patro a lobby jsou zdobeny křišťálovými lampami od Edgara Brandta. Patro je doplněno nástěnnými malbami muralisty Rufina Tamaya. Abstraktně znázornil dobytí a zrod nové národní identity. Prostřednictvím barev a tvarů představuje násilí, ničení a dobývání. Malby se jmenují “Nacimiento de nuestra nacionalidad y México de hoy”. V první malbě, v překladu (Narození naší národnosti) řeší problematiku dobytí a setkání dvou světů. Smrt a destrukci, které vedou k nové realitě. Na vrcholu stojí postava dobyvatele na koni. Na pravé straně jsou předhispánské trosky budov a bílý sloup symbolizuje západní kulturu. V dolní části malby je indiánská žena při porodu. Rodí jedno dítě bílé a druhé tmavé. V pravém horním rohu je zatmění slunce a představuje spojení protikladů. V druhé malbě (Mexiko dnes) Tamayo věřil, že vývoj národa lze dosáhnout pouze prostřednictvím vědy, umění a techniky. Práci rozdělil do tří barevných odstínů zelené, bílé a červené. V centru je budova, která spojuje evropské a předhispánské architektonické prvky. Postava v plamenech představuje neuhasitelného mexického ducha, který musel vstřebat znalosti a univerzální technologii, aniž by se zapomínalo na bohatou minulost. Zcela vlevo je nahá bohyně plodnosti, která rozhazuje semena.

Rufino Tamayo

Další muralisté

Druhé až čtvrté patro zdobí nástěnné malby dalších muralistů. José Clemente Orozco alegoricky kritizuje války, zabíjení a poukazuje na nebezpečí technologického rozvoje. Malba se jmenuje Katharsis.

José Clemente Orozco (Katharsis)

David Alfaro Siqueiros namaloval Nueva democracia v roce 1944. Malba Nová demokracie futuristicky zachycuje násilí a oběti fašismu. Další z jeho dvou nástěnných maleb tvoří dvojici. Jmenují se “Tormento de Cuauhtémoc y Apoteosis de Cuauhtémoc”. První popisuje příběh dobytí Mexika a zachycuje moment, kdy byl poslední nezávislý aztécký vládce Cuauhtémoc mučen. Měl vyzradit místo, kde jsou ukryty aztécké poklady. Dvě nahé figury aztéckých vládců leží na obřadním kameni a u nohou jim plápolá oheň. Aktu přihlíží řada španělských vojáků. Mezi skupinou španělských vojáků v brnění je vidět Malinche. Vlevo je zakrvácená žena, která reprezentuje zemi. Vedle stojí zmrzačená dívka, která představuje vlast. V druhé části s názvem La Apoteosis de Cuauhtémoc (Oslava Cuauhtémoka) nechal Siqueiros Cuahtémoka vzkřísit. Poslední vládce je zde vyobrazen ve španělské zbroji, ale s aztéckou čelenkou na hlavě a aztéckou zbraní v pravé ruce. Poráží kentaura – koně, který se v horní části transformuje do postavy člověka. Mytická bytost se vznáší ve vzduchu a je vidět jen dolní část jejího těla. Z lidské části bytosti jsou rozeznatelné ruce, brada a nos. Scéna se odehrává v jakési apokalyptické změti oblých tvarů a křiklavých barev.

David Alfaro Siqueiros Tormento de Cuauhtémoc
David Alfaro Siqueiros

Pieta v poušti

Dalším malířem je Manuel Rodríguez Lozano a jeho Pieta v poušti “La piedad en el desierto” z roku 1942. Malíř byl známý pro své melancholické vyobrazení Mexika. Na rozdíl od dominantních a politicky zaměřených muralistů se vyznačuje chladnějšími barvami a tragickými scénami s lidskými postavami, které působí asketicky.

Nejslavnější muralista Diego Rivera

Od nejslavnějšího muralisty Diega Rivery je zde k vidění jeho kontroverzní malba “Hombre controlador del universo” (Člověk, vládce vesmíru) z roku 1933. Kompozice je rozdělena do tří částí. Uprostřed obrazu je dělník v pracovní kombinéze na létajícím stroji, který ovládá vesmír. Řídí obrovský stroj na křižovatce politických ideologií a jeho ruka v rukavicích svírá páky. Na křídlech, nebo vrtulích stroje, které vypadají téměř jako hmyzí křídla, jsou namalované nejen hvězdy a galaxie, ale také biologické organismy, včetně buněk a bakterií. Levá část poukazuje na kapitalistickou společnost s brutalitou druhé světové války a použití technologií, jako je jedovatý plyn, kulomety a vojenská letadla. Postava Charlese Darwina je odkazem na vědu. V pravé části je kamenná socha Dia, symbolizujícího náboženství a války. Zachytil i postavy Lenina, Marxe, Trockého, Engelse, dělníků na Rudém náměstí a vojáky Rudé armády. Původně Rivera maloval monumentální fresku na objednávku pro Rockefellerovo centrum v New Yorku. Ovšem Rockefellerové, kteří stavbu financovali, nejen že odvolali Riveru z práce, ale i strhli téměř hotovou fresku ze zdi a nahradili ji jinou. Rivera za žádných okolností nechtěl odstranit z malby portrét Lenina a domalovat jinou tvář. Navíc v levé části byl portrét Johna Rockefellera mladšího. Právě v místě, kde bylo zobrazeno “zlo kapitalismu”.

El hombre controlador del universo
El hombre controlador del universo

Diego Rivera se zde ještě prezentuje se 4 panely “Carnaval de la vida mexicana” Práce je inspirována karnevalem ve městě Huejotzingo. Jména panelů jsou: Diktatura, Tanec Huichilobos, Mexický Folklor a legenda o Agustínu Lorenzovi, legendárním mexickém banditovi.

Carnaval de la vida mexicana

Druhá generace muralistů

Je zde zastoupena i druhá generace muralistů, jako je například González Camarena s freskou “Liberación o La humanidad se libera de la miseria .” Práce je kompozičně rozdělena do tří sekcí. V první části je otroctví, mexická revoluce, následně agrární reforma a postava sedláka připoutaného provazy k rakvi a žena s mnoha tetováními na těle, které jsou symboly předsudků a zákazů. Ve druhé části je akt osvobození, ve kterém několik mužů odstraní problémy celého lidstva. Třetí a poslední část je Mestiza (míšenka) žena, která je symbolem moudrosti a života a vede k duchovnímu osvobození.

Jorge González Camarena

Museo de la Arquitectura

Mně se asi nejvíce líbila “Alegoría del viento”, Alegorie větru, kterou namaloval Roberto Montenegro v roce 1928. Nějak mi připomínala symbolistu Františka Bílka. Nejhořejší patro je věnováno Museo de la Arquitectura, která nemá stálé sbírky, ale často má zajímavé exponáty.

Tržnice La Ciudadela

Odpoledne jsme si chtěly zajít do restaurace na něco mexického, ale všude stáli lidé a čekalo se na stoly. Skončily jsme v čínské restauraci. Chybělo nám pár posledních dárečků a tak jsme metrem jely na vyhlášenou tržnici La Ciudadela. Byla dopravní špička a málem nás ušlapali. Jízda metrem byla tentokrát dost děsivý zážitek. Nakoupily jsme si, co jsme potřebovaly, okusily pár místních dobrot ze stánků a sedly raději do taxíka a odjely zpět do hostelu pro bágly. Začalo šíleně pršet a silnice cestou na letiště byla téměř pod vodou. V letadle jsme byly už tak unavené, že jsme celý let prospaly.

na začátek cestopisu

cestopis předcházející

Dana Dajdulka
Dana Dajdulka

Více jak 15 let se pro mě stalo cestování drogou. Za tu dobu jsem mimo Evropu navštívila USA, Nový Zéland, Thajsko, Kambodžu, Velikonoční Ostrovy... poslední roky se mou láskou stala Jižní Amerika. Každá další cesta je pro mne nejenom výzvou, ale také uskutečněnými sny poznat místa , které tak dobře znám z knih a cestopisů.

Zobrazit články

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *