• Menu
  • Menu

Mexiko 1

Plaza Santo Domingo

Loni jsme s Jankou zakončily naši cestu po Kostarice a Nikaragui v Mexiku City. Odlétaly jsme z tohoto úžasného města s pocitem, že se sem musíme vrátit, no a téměř na rok a den se nám naše přání vyplnilo. Měly jsme zakoupené letenky na 23. listopadu a Janka měla den před odletem přijet vlakem z Bratislavy do Prahy. Odlétat jsme měly brzy ráno s Lufthansou a přestupovat ve Frankfurtu. Většinou si před cestou jen určíme místa a města, kde se budeme pohybovat a neobjednáváme letenky ani ubytování předem. Protože jsme na jaře navštívily Kubu, kde bylo hodně přesunů a jakákoliv rezervace dopředu nemožná, chtěly jsme Mexiko pojmout trochu klidněji a vše naplánovat, zamluvit si dva vnitrostátní lety a veškeré ubytování s předstihem.

Stávka Lufthansy

V klidu si dopoledne balím věci na cestu, vytahuji z pračky kalhoty, které si chci vzít zítra do letadla a užívám si blaženého pocitu, že mám konečně jednou před odletem volný den. Zapnula jsem rádio a první zpráva, kterou hlásili byla, že na středu 23.11.2016 ohlásila odborová organizace pilotů Lufthansy stávku, která má postihnout lety společnosti Lufthansa na evropských i zámořských linkách. Okamžitě jsem volala Jance, co budeme dělat. Tím, že jsme měly na den vše naplánované, to byl pro nás veliký problém. Zrušily jsme první noc ubytování v Mexiku, kde nás samozřejmě stáhli o peníze. Nevěřily jsme totiž, že zítra odletíme. Už jsem stávku LH zažila, když jsem se vracela z Bogoty a není, o co stát. Nejdříve jsme hledaly na internetu nějaký další let a nebo si chtěly rychle koupit jinou letenku, ale jednosměrné letenky byly dost nevýhodné. Zařídila jsem s pomocí mého kamaráda změnu letenky s LH s přestupem v Mnichově na dnešní den, ale Janka by tu do 2 hodin musela být z Bratislavy. Abychom to stihly, musely jsme se rozhodnout okamžitě a naštěstí ČSA mělo poslední volné místo na letu z Bratislavy do Prahy. Janka bydlí kousek od letiště a za 20 minut se musela zabalit a odbavit se na let. Volala mně pak z gate, že to zvládla a já hrnula věci do báglu, oblékla si mokré kalhoty, které nestihly uschnout a taxíkem frčela na letiště. Byla to neuvěřitelná akce a když jsme se sešly v Praze na letišti, nastoupily do letadla, ještě jsme to pořádně nechápaly, že jsme to zvládly a opravdu odlétáme. Do Mexika jsme tedy doletěly místo v noci už ráno, ale v plánovaný den.

Hostel Amigo

Venku byla ještě tma a my neměly žádné ubytování. Zkoušely jsme naši původní rezervaci v Hostelu Amigo Suites, ale ukazovalo se nám to na www.booking.com jako plně obsazené. Vyzkoušely jsme plno dalších možností, ale nikde nebylo volno. Nechápaly jsme, jak je to možné, nikdy jsme se s takovým problémem nesetkaly. Hledaly jsme různé varianty a nikde nebyl volný pokoj. V tom přišla Jance zpráva, že o 80% překročila data na internetu. Jak jsme později zjistily, na letišti funguje Wi-Fi zdarma jen 5 minut a pak spadne a Janky ipad se chytře přesměroval a hladově hltal předražená data. Rozhodly jsme se, že to stejně zkusíme a do hostelu zajedeme. Už jsme tu dříve spaly a věděly jsme, kde to je a co nás tu čeká. Zaplatily jsme si taxislužbu za 230 MXN, zaměnily dolary za pesos (MXN) a táhly bágly docela daleko od prodejního stánku. Když už jsme byly kousek od auta, přiběhl nějaký chlápek, poponesl nám zavazadla 5 metrů a začal vykřikovat tip, tip, což nás dost pobavilo. Dojely jsme do hostelu a náš pokoj, ač to bylo neuvěřitelné, byl volný. Hostel Amigo není nic extra, ale je to pár kroků od katedrály. Dokonce jsme dostaly i stejný pokoj jako loni, ale o patro výš. Jen co jsme se vykoupaly, vybalily pár si věcí a posnídaly, tak jsme zamířily na Plaza Santo Domingo hned za rohem od hostelu.

dobová kresba Plaza Santo Domingo
dobová kresba Plaza Santo Domingo

Plaza Santo Domingo

Španělská inkvizice si na tomto náměstí postavila palác hrůzy a utrpení. (Inkvizice v Mexiku působila už od roku 1536). Masivní barokní kamenný palác – Palacio de la Inquisición byl dokončen v roce 1736. Budova je architektonicky velmi krásná a svému účelu, jako hlavní inkviziční centrála pro celé Mexiko, sloužila až do roku 1812. Znak inkvizice je jasně patrný v horní části průčelí a myslím si, že nikde jinde na světě se už nedochoval. Součástí je dnes muzeum inkvizice a muzeum mexické medicíny. Inkvizice je mně natolik odporná, že jsme prohlídku raději vynechaly.

Na náměstí je fontána, nad kterou na křesle pohodlně sedí Dona Josefa Ortiz Dominguez (1768-1829). Vlastenka a hrdinka z dob boje za nezávislost ve Španělsku. Po její levé ruce stojí barokní kostel z 18. století, po kterém je náměstí pojmenované. Původně zde stál první dominikánský klášter v Novém Španělsku. Kostel je z hnědorůžového kamene a průčelí vchodu s výklenky zdobí sochy sv. Františka a sv. Augustina. Uprostřed ve střední části průčelí je sv. Dominik, jak přebírá od sv. Petra a Pavla berlu a epištoly. Nad tím vším je basreliéf znázorňující Nanebevzetí Panny Marie.

Palacio de la Inquisicion
Palacio de la Inquisicion

Nápadným rysem náměstí je Portal de los Evangelistas, jehož podloubí zaplnily stařičké psací stroje a tiskařské lisy. Již po generace se zde tisknou vizitky, svatební oznámení, parte, pozvánky, hlavičky na dopisní papíry a předpokládám, že i falešné doklady, vše podle přání. Tiskaři a písaři si udržují svoji tradici z dob, kdy obchodníci navštěvovali celnici stojící přesně naproti a pomáhali při vyplňování oficiálních formulářů, ale i psaní dopisů. Nevím, jestli jsou na stejném místě celoročně, ale my tu byly vždy v období před Vánocemi a lidé sem přicházeli a nechávali si tisknout osobní přání k Vánocům a k Novému roku. Vše pak uloží do obálky s vytištěnou zpáteční adresou. Je to nádherná tradice a má své kouzlo.

tiskaři
tiskaři

Instituce celnice byla založena v Novém Španělsku v roce 1574 za vlády Filipa II za účelem vybírání daní vzhledem k rostoucím vojenským výdajům. Původní instituce stála na jiném místě a na Plaza Santo Domingo sloužila až od 17. století. Stará celnice – El edificio de la antigua Aduana de la Ciudad de México je velkolepá stavba z vulkanické horniny s balkony a s kovovým zábradlím.

na konec cestopisu

cestopis následující

Dana Dajdulka
Dana Dajdulka

Více jak 15 let se pro mě stalo cestování drogou. Za tu dobu jsem mimo Evropu navštívila USA, Nový Zéland, Thajsko, Kambodžu, Velikonoční Ostrovy... poslední roky se mou láskou stala Jižní Amerika. Každá další cesta je pro mne nejenom výzvou, ale také uskutečněnými sny poznat místa , které tak dobře znám z knih a cestopisů.

Zobrazit články

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *