Bladnoch distillery a “ Skotská whisky „.
První věc, co se vybaví snad každému ve spojení se Skotskem je „Skotská whisky“. (Pozn. Jak jsem byla upozorněna, ve Skotsku se zásadně pije whisky a v Irsku whiskey.). Pokud jste i vy fajnšmekrem tohoto nápoje, pak se musíte vypravit do Skotska!!! Konkrétně do oblasti Speyside, jinak přezdívané jako „srdce skotské whisky“. Právě tady se okolo města Dufftown vyskytuje snad největší koncentrace palíren tohoto alkoholu v celé zemi.
Abyste během své návštěvy stihli i vystřízlivět, doporučuje se výlet po dálkové pěší trase „Malt Whisky Trail“. Na trase 113 kilometrů tak můžete ochutnat whisky ze všech větších palíren v tomto kraji.
Pokud ovšem k návštěvě Skotska nemáte zrovna několik měsíců a whisky se vám zdá jako okrajová atrakce, pak je asi nejlepší návštěvu palírny spojit s nějakou další atrakcí v okolí kdekoli ve Skotsku. V této zemi se to totiž palírnami jenom hemží J . I když je pravda, že jejich největší koncentrace je spíše dominantou severní části Skotska, tu nejjižněji položenou najdete v oblasti Dumfries and Galloway nedaleko městečka Wigtown. Je jí palírna Bladnoch distillery, která svou první „Spirit of the Lowlands“ (Whisky „Duch nížin“) vypálila již v roce 1817.
Na návštěvu jsme se vypravili o sychravém podzimním víkendu, během kterého jsme doufali, že nás místní whisky pořádně rozpálí. Jak jsme ovšem hned po příjezdu zjistili, palírna je v průběhu roku otevřena pouze během všedních dnů a to od 9:00 do 17:00. K naší smůle jsme se na whisky nevypravili během července nebo srpna, kdy je zde otevřeno i v sobotu (11:00 – 17:00) a neděli (12:00 – 17:00), takže jsme po krátkém očumování kolem a okolo a prolézání exteriérů nakonec celí naštvaní a stále ještě promrzlí vypravili alespoň do jednoho z mnoha antikvariátů v nedalekém Wigtownu.
Moje druhá návštěva byla jen o trochu úspěšnější. Tentokrát jsem do Bladnoch distillery přijela v pondělí a dokonce i v čase určeném prohlídkám. Jenže hned v obchůdku se suvenýry jsem se opět dozvěděla, že dnes už se žádná prohlídka nekoná. Zoufalá, že ani po 5 měsících ve Skotsku nenavštívím žádnou palírnu, jsem začala paní na kase vysvětlovat svou situaci. „Když chvilku počkáte, tak vás na 5 minut provedu.“ odpověděla mi se soucitnou tváří. Waw! Super! Zoufalství rychle vystřídalo nadšení! Po chvíli se paní objevila znovu a už mě vedla do výrobny.
„My tady už whisky skoro nevyrábíme,“ začala mi vyprávět příběh místní palírny paní prodavačka, která se nyní proměnila v mou osobní průvodkyni. „Před několika lety byla palírna prodána a nový majitel se rozhodl obnovit místní výrobu. Jsme spíše maloprodukční palírna, zato se snažíme využívat starých technologií a postupů. Většina ze skotských palíren je už dávno automatizovaná, ne tak naše,“ pokradla s celým výkladem a já byla zcela u vytržení spíše než z jejího povídání z její ochoty mi palírnu ukázat, aniž bych měla cokoli za návštěvu zaplatit.
Po několika minutách její výklad skončil a já byla přesvědčená, že musím alespoň trochu utratit v obchodu se suvenýry, kde mi paní ještě nabídla ochutnávku místní whisky. Se smutným výrazem ve tváři jsem musela odmítnout- byla jsem autem 🙁 .
Přidat komentář