Isle of Skye je ideálním místem pro outdoorové aktivity všeho druhu, ale nejlepší ze všeho je místní turistika! Díky skotskému zákonu o volném kempování a procházkám v krajině se tak můžete podívat kamkoli se vám zlíbí. Vybrat si můžete z jednoduchých „rodinných“ túr okolo pobřeží až po složité horolezecké pasáže v nejvyšších vrcholcích pohoří Cuillin. Záleží jen na vás a vaší fyzické kondici.
My jsme se vydali do „srdce ostrova“ – pohoří Cuillin, které je známé svým proměnlivým počasím a zrádným terénem. Mezi místní zvláštnosti patří i problém s kompasy. Ty totiž na tomto místě nesměřují přímo na sever a tak se v mlze stávají zcela neužitečnými. I přesto, že místní největší vrchol měří „pouhých“ 992 metrů (Sgurr Alasdair), musíte si uvědomit, že všechny trasy začínají plus mínus na úrovni moře, takže vás čeká výšlap minimálně 1 km výškových metrů. Nenechte se zmást „metry“, v místních podmínkách už našlo smrt opravdu hodně zkušených milovníků vysokohorské turistiky. I během naší návštěvy jsme nad zcela jasnou oblohou pozorovali záchranářskou helikoptéru.
Na parkoviště v Culnamean jsme dorazili až v noci. Jak jsme hned záhy zjistili, místní kemp byl v říjnu již zavřený, což nám ale nebránilo postavit stan hned na pláži u parkoviště (na kterém je cedule zákaz kempování a parkování přes noc). Byla jasná říjnová noc- předzvěst dobrého počasí na další den a velmi chladné noci. Bohudík a bohužel se obě prognózy potvrdily. Druhý den jsem tak vstala se zcela promrzlými chodidly do překrásného dne. Na obloze ani mráček a já nechápala, jak je možné, že jsem ve Skotsku a neprší!
Po vydatné snídani jsme začali stoupat přes sedlo Coire Lagan. Co chvíli jsme se ale zastavovali a žasli nad krásou místní přírody, zcela čistou oblohou a výhledy na Vnější Hebridy i na okolní ostrovy. Místní trasa je samozřejmě neznačená, takže si buď musíte domýšlet, nebo se naučit orientovat v terénu podle mapy. Nejlepším řešením je ale vyrazit s někým, kdo už v místních horách byl a zná trasu.
Pokud nechcete pokračovat po nově zbudované stezce, která je bezpečná a bez přidané hodnoty adrenalinu, pak se vydejte přímo vzhůru po neskutečně obrovských a hladkých gabrových plotnách, přes které stékají potůčky a vodopády z horního jezera. Během dobrého počasí je to ideální trasa! Kameny jsou poměrně ostré a „dobře drží“, takže vám nebudou podkluzovat nohy.
Po tomto adrenalinovém zážitku se dostanete až do místa horního jezera, v jehož průzračně modré vodní hladině se zrcadlí okolní nejvyšší vrcholky ostrova. Dál už je to na vás. Buď se můžete vypravit na túru přes hřeben, nebo se po obrovských balvanech vydáte na jeden z místních vrcholků – třeba tak jako my na Sgurr nan Eag 924 m n. m. Jakmile se po obrovských kamenech vyhoupnete na hřeben, vaše srdce bude jásat! Před vámi se totiž otevře neskutečný výhled na okolní vrcholky, celý hřeben, údolí, vesničky v dáli, okolní ostrovy, a pokud budete mít štěstí, uvidíte i hory na pevnině, nebo celé souostroví Vnějších Hebrid! Bude to taková krása, že i přes obrovskou zimu se vám prostě nebude chtít jít zpátky dolů. Jenže pak uvidíte přicházející západ slunce a zdravý rozum zavelí: „Zpátky do údolí! Máte před sebou ještě stejnou trasu, tentokrát směrem dolů!“
Přidat komentář