Na stezku vedoucí z Adeje do Chia se můžete napojit v podstatě kdekoli na jihozápadní straně ostrova Tenerife. Občas budete mít problémy se značením, proto doporučuji na výlet vyrazit s mapou. Nezapomeňte (tak jako my) že jihozápadní část ostrova je neustále osluněná a stín tu potkáte jen zřídka kdy, proto je nezbytné na výlet přibalit i hodně vody!
Na Tenerife jsme vyrazili jako správní trampové s velkými batohy za účelem poznávání ostrova. Na letiště Reina Sofia (Transoceanico Tenerife Sur) jsme přilétli v odpoledních hodinách a do obličeje nás okamžitě praštil závan teplého větru. Ano, konečně jsme byli na Kanárech.
Nabrali jsme zásoby vody, převlékli se a vydali se autobusem (zastávky jsou hned před příletovou halou) do Los Cristianos, kde jsme přestoupili na autobus do Adeje. Cesta několik kilometrů nám veřejným dopravníkem trvala více než hodinu. Dnešním turistickým cílem bylo dojít někam za město a tam rozložit ležení. Z úrovně městečka Adeje (cca 310 m n. m.) jsme vystoupali po stezce skrz kaktusové a sukulentové louky zhruba na hranici 500 m n. m. a zde v osamělém podvečeru postavili stan.
Druhý den nás čekalo chladné probuzení. Po včerejším odpoledním výšlapu nám zbylo jen 1,5 litrů tekutin na osobu, což během teplého kanárského dne rozhodně nestačí, ani pokud se rozhodnete ležet jen na pláži a nic nedělat. Sotva se našich stanů dotkly první paprsky slunce, bylo nám jasné, že dnešní den bude jeden z těch opravdu velmi teplých.
Naše predikce se vyplnila hned během dopoledne, kdy jsme po kaktusové stezce stoupali až na úroveň 900 metrů. Sluníčko, trasa bez stínu a obrovské batohy plné zásob nás nutili hodně pít. Žízniví a bez vody jsme se vyškrábali až na místní skalní výchoz, kde jsme naštěstí potkali nějaké Němce, kteří se s námi podělili o svou lahev s vodou.
Pocit záchrany přišel ve chvíli, kdy jsme na horizontu uviděli několik domů. „Tam musí být voda,“ řekla jsem si a vyrazila s nadějí dál. Po půl hodině jsme už z boční zdi místního kostela pili litry vody. Po této občerstvující pauze jsme ovšem museli pokračovat dál.
Cesta vedla po pěších stezkách a někdy i po silnicích, které se vlnily zhruba ve stejné nadmořské výšce. Políčka se subtropickým a tropickým ovocem, místními tradičními brambory a vinicemi se rozkládaly všude okolo malých podhorských vesniček.
Byl opravdu teplý den a tak jsme ještě jednou zastavili u místních a zeptali se na vodu. Kromě doplnění zásob nás potěšili i malým občerstvením a já se naučila nejdůležitější frázi celého výletu „mucho caldo“ (velké teplo), kterou jsem pak používala několikrát denně.
Během cesty se nám podařilo stopnout hned dvě první auta, jejichž řidiči nám pomohli zrychlit cestu. Poslední řidič nám dokonce nabídl cestu až do Chia a aby toho nebylo málo, mohli jsme přespat v jednom z jeho místních domů. A tak jsme zcela náhodou povýšili náš skromný výlet po ostrově o postel a sprchu. Po celodenní chůzi s batohem na zádech, kdy jsme skoro „vypotili duši“ jsme byli za takový konec opravdu vděční.
Přidat komentář