• Menu
  • Menu

Pláže Trindade – BRAZÍLIE 26

Domů » Všechny destinace » Zahraničí » Jižní Amerika » Brazílie » Pláže Trindade – BRAZÍLIE 26

Zelený a modrý ráj

Noc byla skvělá, dobře jsme se vyspali v Pousada Konquista. Klimatizace nebyla téměř slyšet a díky tomu, že městem nesmějí projíždět auta, byl všude klid. Těšili jsme se na snídani, protože ve všech odkazech na internetu ji lidé chválili. Do jídelny se ovšem vřítil dav brazilských důchodců, všichni se líbali na tváře a byli děsně hluční. Vrhli se k připravenému jídlu a ládovali se, jako by šlo o život. V nabídce toho bylo hodně, ale kvantita předčila kvalitu. Šunka byla kyselá, vajíčka přesolená a juice ředěný vodou. Sladkosti se jim docela povedly, abych nebyla nespravedlivá a moc kritická. Dan si vzal na cestu z jídelny banán a já se bála si něco odnášet. Vyřešil to velice rychle a vzal je pro nás tři. Nikdo si nás nevšímal.

 Směr Trindade

Jdeme na autobusové nádraží a chystáme se odjet směr Trindade. Podle mapy pojedeme jen 30 kilometrů. Trochu jsme hledali, kde je vlastně stanoviště naším směrem. Nakonec jsme to pochopili a stojíme dlouhou frontu na bus, který jezdí pravidelně v každou celou hodinu. Řidič nám zavřel těsně před nosem a odjel. Musíme čekat  na další spoj. Jsme na sluníčku a kape z nás pot. Je vedro a už se nemůžeme dočkat, až se vykoupeme v moři. Konečně přijel další a to mimo jízdní rád. Autobus je tu o půl hodiny dříve. Jedeme asi 50 minut do vesnice Trindade. Celá oblast má jedny z nejlepších pláží v Brazílii a je obklopena  vegetací Mata Atlântica (deštným pralesem), divokou přírodou a zelenou krásou. Je taktéž součástí národního parku Da Serra da Bocaina. Obec Trindade byla kdysi obývána indiány, posléze sloužila jako úkryt pro piráty a nakonec se zde usadili Portugalci. V roce 1970  byla populární u hippies. Dnes zde žijí převážně rybáři a domorodé obyvatelstvo.

 Praia dos Ranchos

Prošli jsme vesnicí a za pár minutek jsme na pláží Praia dos Ranchos. Pláž je docela pěkná, ale je tu moc lidí. Je sobota a místní, kteří si pláž přejmenovali na Praia de Fora mají dnes volno. Pláž běží paralelně celou vesnici. Pro ty, kdo se rádi baví, nebo si chtějí dát rybu a drink v restauraci, je to ideální místo. Navíc je tu plno možností k ubytování. Nevím jestli je to novinka, pro mě jistě, ale na pláži je půjčovna pro surfování s pádlem (Stand Up Paddle). Petr má fantastickou orientaci a stačí mu jeden pohled do mapy a ví kam má jít. Tentokrát nás ovšem navedl špatně a procházíme po nikam nevedoucí trase. Na mapě je to pěkně vidět, červená linka, vedoucí  pralesem tam a zpět, ale ne na pláž. Jako vyhlídka dobrý, ale jinak zbytečná cesta. Naštěstí jsme měli pevné boty a nemotali jsme se tu v sandálech. U východu ze stezky si fešný rybář opravoval sítě, byl na něj moc pěkný pohled, ale jak zjistil, že beru fotoaparát, tak se otočil. Nechtěl se fotit.

Kolibřík Praia do Meio
Kolibřík Praia do Meio

Praia do Meio

Vracíme se zpět na Praia dos Ranchos a jdeme směrem Praia do Meio s malou zátokou a nádherně modrou a čistou vodou. Už název napovídá, že je uprostřed mezi plážemi Ranch a Caixadaço. Je oddělena skalními útvary, které vypadají jako dračí hřbety. Na konci pláže je malá říčka. Je to krásné místo, sundáváme si boty, přebrodíme potůček a šlapeme po schodech z balvanů.

Praia do Meio - Trindade
Praia do Meio – Trindade

Ráj Cachadaço (Caixadaço) Praia

Na Cachadaço nebo (Caixadaço) Praia, používají se oba názvy, vede stezka, která je dobře schůdná. Jsou zde dřevěná madla, o které se dá opřít, když překračujeme schody a kořeny stromů. Stále stoupáme po cestě vzhůru a je odtud dokonalý pohled na celou oblast Trindade. Jsme konečně na místě. Pláž s jemným bílým pískem je 700 metrů dlouhá a chráněna obrovskými kameny sopečného původu. Rozložíme se pod mandloňovými stromy a jdeme vykoupat. Je tu jen pár lidí a za mnou je rodina s malými dětmi. Zřejmě zde žijí nějakou dobu a zrovna na ohni připravují oběd. Jejich matka krájí brambory pazourkem z kamene. Pod stromem mají přístřešek na spaní a tetovaný tatínek s dredy, šel ulovit rybku k obědu. Cítila jsem se šťastná, je to tu opravdový ráj. Miluji ten klid, samotu, otevřené moře a prales okolo nás. Občas spadne pár kapek. Mraky se kupí nad Mata Atlântica a mlžný prales vytváří bílý opar. Nejsou zde prodejci, restaurace, bary, ani deštníky s lehátky. Jak si tak relaxujeme a odpočíváme. Říkám Danovi, že by to zde bylo dokonalé, kdybych si mohla dát jedno pivo. A jako zázrakem se objevil děda s chladícím boxem a jedno mi prodal. Nesmějí tu nic prodávat, ale byla jsem ráda, že tu byl. Po několika hodinách se vracíme na Praia do Meio. Tady už je víc lidí a Petr s Danem lezou po skalách. Danovi se podařilo vyfotit kolibříka. Začínáme mít veliký hlad a Dan si koupil na pláži nějaké plněné taštičky se sýrem.

Praia do Meio - Trindade
Praia do Meio – Trindade

 Zpět do Vila de Trindade

Vracíme se zpět do Vila de Trindade a domluvili jsme se, že si zajdeme na večeři. Ve vesnici jsme si prohlédli obchůdky se suvenýry a kluci si vybrali pěkná batikovaná trička s barvami brazilské vlajky. Ve vesnici jsme zašli do první restaurace po cestě a objednali si rybu, salát, rýži, fazole a džus. Čekali jsme dost dlouho, ale stálo to za to. Po večeří jsem si chtěla dát kávu a hned vedle naší restaurace byla kavárna. Paní majitelka už zavírala, ale kávu mi ještě uvařila. Neměla jsem drobné a tak jen mávla rukou a vzala si,  co jsem jí dala.

Tropický déšť

Teď už neprší, ale je slejvák. Pomalu se začíná stmívat a musíme se dostat zpět do Paraty. Nebylo by dobré, kdyby nám ujel poslední spoj. Na zastávce je snad dvojnásobek lidí než se může do autobusu nacpat. Tentokrát to ale řidič neřeší a hrneme se dovnitř hlava nehlava. Místo na nás už nezbylo a tak stojíme. Bus sípal, funěl a bylo to o nervy, jestli vyjedeme do kopce. Držela jsem se tyče a v prudkých zatáčkách jsem měla co dělat, abych nespadla. Na sedadlech se rozvalovali mladí svalnatí černoši. Jsem unavená, ráda bych si sedla, ale není kam. Asi za 15 minut si mě všiml mladý Brit, jediný gentleman a uvolnil mi místo. I když jsme už pomalu nedoufali, že do Paraty dojedeme, řidič to i v prudkém tropickém dešti zvládl. Překonal převýšení s ostrými zatáčkami po úzké rozbahněné cestě. Myslím si, že docela riskoval, ale nechtěl nás nechat čekat na zastávce na další spoj, pokud tedy vůbec nějaký byl. Do pousady jsme dorazili hodně pozdě. Zítra vstáváme se slepicemi a to doslova, ráno tu kokrhá kohout. Odlétáme zpět do Čech. Potřebujeme se dobře vyspat před náročnou cestou. Jako na potvoru, naši důchodci se rozhodli, že si udělají večírek v jídelně. Zpívají z plna hrdla brazilské lidové písně. V 11 hodin to Dan už nevydržel a vyběhl z pokoje a portugalsky je seřval. Šla jsem se na to divadlo podívat, to bych si nenechala za na nic na světě ujít. Pak bylo ticho jako v hrobě, ale ráno u snídaně nás přehlíželi…

cestopis následující

cestopis předcházející

Dana Dajdulka

Více jak 15 let se pro mě stalo cestování drogou. Za tu dobu jsem mimo Evropu navštívila USA, Nový Zéland, Thajsko, Kambodžu, Velikonoční Ostrovy... poslední roky se mou láskou stala Jižní Amerika. Každá další cesta je pro mne nejenom výzvou, ale také uskutečněnými sny poznat místa , které tak dobře znám z knih a cestopisů.

Zobrazit články

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *