V koloniálním přístavu Paraty
Máme celé odpoledne na prohlídku romantického koloniálního přístavu Paraty. Název pochází od původních indiánských obyvatel a znamená v překladu „Řeka ryb“. V roce 1650 jsou první portugalské koloniální stavby postaveny na rovné ploše, mírně pod hladinou moře. Mnoho let sloužil tento systém jako jediný způsob kanalizace. Později již byly ulice a výstavby domů naplánovány tak, aby přílivová vlna v době úplňku zaplavila ulice a všechny nečistoty se spláchly zpět do moře. Budovy se následně začínají stavět 30 centimetrů nad úrovní ulic, které byly navrženy ve tvaru mřížky, ale v mírných křivkách. V centu jsou na chodnících speciální kanálky, kterými se voda vrací zpět do moře.
Čtyři staré kostely
Procházíme se hrbolatém dláždění a prohlížíme si čtyři staré kostely. Capela de Santa Rita z roku 1722 je nejstarší a má krásný výhled na přístav. Další kostelem je Capela de Nossa Senhora das Dores, který si nechala postavit místní bohatá elita v roce 1800. Následuje Igreja de Nossa Senhora do Rosário e São Benedito, který byl pro černé otroky. Na náměstí u řeky stojí Igreja Matriz da Nossa Senhora dos Remédios a jeho výstavba započala rokem 1646. Podle legendy byla stavba z počátku financována pirátským pokladem, objeveným na nedaleké Praia Trinidade, kam se jedeme podívat zítra.
Likér Cachaça
Prozkoumáme plno zajímavých obchůdků s místními řemeslnými výrobky a moc se nám líbilo v prodejně s tradiční „Cachaça“, což je likér vyrobený z cukrové třtiny. V nabídce mají plno různých druhů, barev a chutí. Chtěla jsem si koupit jednu lahev a ochotná prodavačka nám udělala ochutnávku. Z malých plastových kalíšků nám dávala okoštovat tak dlouho, než jsem si vybrala. Nákup pěkně zabalila do papírové tašky z obrázkem Paraty. Věděla jsem, že ta nejlepší je ve své původní čiré barvě, ale proč neochutnat i něco jiného a navíc si zadarmo udělat dobrou náladu.
Barevné domy
Jsme tu naštěstí mimo hlavní sezonu a je tu klid. Občas lehce zaprší, ale to je ve vedru příjemné. Fotíme bílé domy s barevnými okenicemi a dveřmi. Převládá modrá, bílá, červená, žlutá a zelená barva. Nejsou zde žádné moderní budovy. Městečko vypadá stejně jako v době svého vzniku. Názvy ulic jsou značené malovanými dlaždicemi a osvětlení je ve stylu starých plynových lamp. Původní fasády domů se nesmějí měnit a mnoho staveb má falešná okna a dveře. Majitelé mohou renovovat pouze interiéry. Do centra nesmějí zajíždět auta a tak jen občas projede kočár tažený koněm. Ulice jsou pro vjezd aut chráněny řetězy s kamennými sloupky, které brání průjezdu. Dlažba je z hrubých, nepravidelných valounů a pochází ze 18. a 19. století. Říká se jí zde Pé-de-moleque (chlapcova noha). Chodíme raději opatrně, abychom si nepodvrtli kotník.
Pláže v okolí Paraty
Malebnost městečka a jeho okolí je navíc znásobena písečnými plážemi Bay of Ilha Grande a zalesněným a hornatým pohořím Serra da Bocaina, táhnoucím se podél pobřeží Costa Verde. Není divu, že Paraty bylo vyhlášeno národní kulturní památkou s nejvíce harmonickou koloniální architekturou z 18. století v Brazílii.
Zlatá stezka
Portugalci z přístavu Paraty odváželi přes oceán velké množství zlata pocházejícího nejen ze sousedního Minas Gerais. Obchodníci nejprve využívali starověkou indiánskou stezku, která vedla přes pohoří Serra do Mar až dolů k moři. Ze skromné osady se postupně stává bohaté město. Paraty bylo poslední zastávkou, známou jako „Caminho do Ouro“, Zlatá stezka. což je 1200 km dlouhá trasa. Spojovala Paraty, Diamantinu (vesnice, ne Parque Nacional da Chapada Diamantina) a pokračovala se přes Ouro Preto a Tiradentes.
Architektura svobodných zednářů
Když v Evropě začalo pronásledování zednářů, mnoho jejich členů emigrovalo do Brazílie Bylo to zrovna v období největší prosperity Paraty. Zednáři se zde usadili a v roce 1833 založili zednářskou lóži. Vliv svobodných zednářů není možná na první pohled patrný, ale dají se rozeznat geometrické tvary na fasádách dvoupatrových domů (sobrados). Nejvíce nás zaujal dům, který je celý zdobený ananasy. Je nejtypičtější architekturou svobodných zednářů. Jeho balkon má složité železné zábradlí a kovové ananasové lampy. Mnoho dalších budov je v barvě modré a bílé, což jsou typické zednářské barvy.
Kvůli pirátských útokům, byli obchodníci nakonec nuceni svoji trasu změnit a zlato se začalo dopravovat přímo do Ria De Janeira. Paraty pomalu upadá a chátrá.
Paraty láká turisty
S otevřením nové silnice Santos v roce 1970 se připojuje, tato dosud izolována oblast k turistickým cílům v Brazílii. Nastává éra hippies a umělců, kteří byli okouzleni bohatou historií a malebností městečka natolik, že se zde usadili a postupem času se z upadajícího místa stává živé a turisticky zajímavé centrum. Dnes je plné kaváren, výborných restaurací, ateliérů, butiků a stylových pousadas.
Přidat komentář