Sbohem Brazílie
Máme poslední dopoledne v Paraty. Projdeme se po pobřeží, pozorujeme lodě, hejna divných černých ptáků a rozhodneme, že se půjdeme podívat na starou pevnost nad městečkem. Věděli jsme, že se opravuje a je zavřená, ale i tak jsme se sem chtěli podívat. Je to pěkná procházka lesem, okolo břehu řeky Perequê-ACU. Zastavíme se na chvilku u hřbitova. Z vrcholu Morro da Vila Velha je pěkný výhled na moře.
Pevnost Fort Perpetual Defender
Portugalci vybudovali postupně sedm vojenských pevností, ale průběhu staletí, stavby zcela zmizely. Jediná pevnost, která se zde dochovala se je Fort Perpetual Defender. Pochází z roku 1703 a sloužila k obraně proti pirátům, kteří v zátoce přepadali lodě s nákladem zlata. Stará zrezavělá děla míří na zátoku a tak trochu střeží město až do dnešních dnů. V poledne se vracíme zpět a na chodníku v centru seděla indiánka s dětmi. Měla jsem obrovskou radost a už jsem ani nedoufala, že uvidím původní obyvatele. Zašla jsem do obchodu a koupila jsem jim alespoň něco k pití.
Demonstrace v Riu
Zabalíme si věci, před cestou se ještě vysprchujeme a nasedáme na bus do Ria, který odjížděl v 12:20. Po cestě nám není moc do řeči, je to náš poslední den v Brazílii. V duchu se loučíme s krajinou Costa Verde. Dan je asi trochu nervozní, jestli je Rio de Janeiro průjezdné, protože jsou nahlášeny veliké protivládní demonstrace. Ulice jsou vylidněné, až je to zvláštní. Dvanácti milionové město, je dnes městem duchů. Všichni jsou v centru a my jedeme po objezdu rovnou na autobusové nádraží. Nasedáme na další autobus na letiště a opět nikde nikdo. Na letišti jsme chtěli poslat pohledy, ale pošta byla zavřená. Zašli jsme do duty free shop, že nakoupíme dárečky a suvenýry. Chtěli jsme nějaké magnety, ale nic pořádného jsme neobjevili. Vše bylo předražené a dost nevkusné. V největším duty free si konečně něco vybereme, ale u pokladny chtěli dolary. Nakonec jsem koupila ze zoufalství balíček čokoládových bonbonů a vyšel mě asi na 600 korun. Příště už žádné nákupy na letištích na poslední chvíli. Letíme se společností KLM do Amsterdamu. V letadle se nám se nám podařilo usnout, ale stejně jsme byli dost unavený. V Amsterdamu jsme se rozdělili, já a Dan letíme do Prahy s KLM a Petr za několik hodin s ČSA. Dan mě hodil autem domů a ještě i zajel pro Petra.
Co na závěr?
Miluji Brazílii. Je to nádherná země, báječní lidé a jak jsme se obávali kriminality, neměli jsme žádný problém. Mrzí mě jen, že jsme neměli dost času zajet na sever země, ale není všem dnům konec.
Přidat komentář