• Menu
  • Menu

Prohlídka Podolské vodárny a Muzea pražského vodárenství

Domů » Všechny destinace » Česká republika » Praha - hlavní město » Prohlídka Podolské vodárny a Muzea pražského vodárenství

Pod stromeček jsme si ze zvědavosti věnovali prohlídku Podolské vodárny, jejíž součástí je kromě nahlédnutí do chodu současného provozu i prohlídka Muzea pražského vodárenství. Prohlídku pořádají Pražské vodovody a kanalizace, a.s. Sraz byl stanoven v danou hodinu před vchodem do objektu z ulice Podolská. U brány se nás sešlo asi tucet nadšenců. Mezi dospělými i jedno zvídavé dítě.

Výstava reklamní kampaně od Josefa Lady

Uvítala nás velmi milá průvodkyně a již od začátku bylo jasné, že to bude stát za to! Nejprve jsme se odebrali do budovy Muzea pražského vodárenství. Prohlídka celkem nečekaně započala obrazy Josefa Lady, od kterého si nechala vodárna zhotovit dobovou reklamu a která byla ve své době velmi úspěšná. Dále pokračujeme do muzejní části, kde jsou vystaveny veškeré exponáty, fotografie, mapy atp.

dřevěné potrubí

Budovu, kterou známe dnes a která připomíná spíše parlamentní budovu, než technickou stavbu, nechal postavit ve dvacátých letech architekt Antonín Engel. Jižní průčelí hlavní budovy navíc doplňují pískovcové sochy symbolizující Vltavu a její přítoky. Ve své době byla Engelova vodárna ojedinělou a asi největší vodárnou v Evropě. Ve stejných místech však již před tím stála od konce 19. století původní vodárna. Do té doby byla situace s vodou v Praze velmi náročná a kromě toho, že si lidé pro vodu museli chodit k řece s různými nádobami a odnášet vlastními silami, docházelo také často k vážným zdravotním problémům, jelikož voda nebyla nijak čištěna. Historie prvních vodovodů sahá až do 12.století. Jeden z vůbec nejstarších vodovodních systémů v Praze se nachází ve Strahovském klášteře a je dodnes funkční (není však využíván). První větší rozvody vody po Praze byly řešeny tak, že na nejdůležitějších náměstích byly zbudovány kašny, do kterých byla potrubím vedena voda z řeky a z prameniště. Později se pak kašny objevovaly i v novějších zástavbách. Z historického hlediska se dovídáme jaké byly způsoby dopravy vody od zdrojů, povětšinou řek či pramenišť. Od antických viaduktů, přes kamenné, keramické, dokonce i olověné potrubí (Zbraslavský zámek) se postupně dostáváme až do současnosti.

Muzeum pražského vodárenství

Z historických zajímavostí dávné doby se postupně přenášíme do doby industriálních pokroků a na malých modelech si ukazujeme, jakým způsobem fungovaly a mnohdy ještě fungují nejrůznější stroje, čerpající nebo čistící vodu.

písková filtrace

Ke konci prohlídky muzejní části se dostáváme k obrovskému prosklenému oknu, kterým je možné nahlížet do haly pískové filtrace, která je pro svou monumentalitu a vzhled nazývána Engelovou katedrálou.  Následuje zkoumání mapy, podobné mapě zobrazující stanice metra, ve které se dozvíte za jakého zdroje je čerpána voda k vám domů (pokud jste z Prahy).

minerály usazené uvnitř potrubí

Opouštíme muzeum a přes dvůr míříme k vodárenské věži. Nejprve míříme do čtvrtého patra, kde máme možnost nahlédnout do obrovské haly – strojovny, kde se čerpá surová voda, která se čeří a skrze speciální systém se zde odstraňují nečistoty. Součástí čistícího systému je několik fází. Usazování nečistot, chemická úprava, pískování, pstruhová kontrola (na zdravotním stavu ryb lze pozorovat čistotu vody, především z dlouhodobého hlediska) a nově i uhlíková filtrace.

Čistička nečistot

Závěrem prohlídky vystoupáme ještě o několik pater výše do asi 40 m výšky a je nám umožněn přístup na ochoz vodárenské věže. Z ní je nádherný výhled do okolí. Ukazujeme si ještě, odkud přesně je čerpána voda u Veslařského ostrova a kocháme se i pohledy na celý areál Podolské vodárny. Pak se po schodech vracíme zpět a míříme k hlavnímu vstupu, kde se za potlesku loučíme s paní průvodkyní.

Podolská vodárna je technicky zajímavou a historicky i architektonicky cennou stavbu, která je památkově chráněna.

Výhled z vodárenské věže

 

 

Sára Schlitzová

Jsem studentkou Zahradní a krajinné architektury na ČZU v Praze. Za cestovatelku a dobrodruha se považuji již od chvíle, kdy mě starší sestra na půli cesty poslala samotnou do školky. Kromě cestování a fotografování (amatérské), ráda trávím čas s přáteli. Od malička se věnuji sportům a hře na housle. Taky ráda vyrazím za kulturou (divadlo, výstavy, kino).

Zobrazit články

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.