Na hranicích s Ruskem
Rychle pryč z města. Dva dny Gdyně, Sopoty a Gdaňsk plné turistů, nám stačily. Do navigace dáváme neznámé místo Piesky. Chtěly jsme náš baltský výlet skončit na Helské kose, ale poučeny množstvím turistů na celém Baltu, volíme méně známou destinaci asi 70 km od Gdaňsku. Navigace nás opět zklamala a to tím, že nás vede úplně na druhou stranu a my si najely nejméně o 75 km více.
Cestou zastavujeme v malém krámku u silnice. Máme hlad a tady mají nesmírně lákavé dobroty, saláty s majonézou, s krabem a rybami, sekanou, paštiku a spousty dalších lahůdek, kupujeme všechno a usedáme na lavičku před vchodem, kde se s chutí do všeho pustíme.
Potom jedeme ještě docela dlouhou objížďkou a chvílemi to vypadá, že asi jedeme někam do divoké džungle (nebo do Ruska?). Nakonec se vracíme na normální silnici. Jsme na úzkém poloostrově, kde také končí polská státní hranice. Piesky jsou poslední obec, jen pár kilometrů odtud je Rusko.
Máme takové cukání se podívat i tam, ale nemáme ani pasy a pro speciální vízum do oblasti kolem Kaliningradu /Kaliningrad – dříve Královec, který založil Přemysl Otakar II., dnes ruské město s vojenským přístavem/ je v současnosti nutné zažádat elektronicky a to nejméně 4 dny dopředu. Takže tuto variantu škrtáme.
Piesky
Jsme v obci Piesky a také na konci světa /tak se jmenuje i jeden z kempů/. Malá obec, několik domů, penziony, kostel, malý přístav, restaurace, obchod, 2 kempy. Kemp v centru obce Piesky se nám vůbec nelíbí. Nedá se jít k vodě, ta je oddělená hustým rákosím. Jsme na straně, kde je záliv, takže písčité pláže jsou na opačné straně a to docela daleko.
Pláž Piesky – kemp – vstup č. 11
Vracíme se tedy asi 1 km před Piesky, kde jsme zahlédly odbočku na lesní parkoviště, kde stálo několik karavanů. Auto necháme na parkovišti a pospícháme k moři, za chvíli bude západ slunce. Zastavuje u nás polský karavan. Usměvavá žena na nás volá. „Jéé, vy jste Češky? Určitě jo, tak krásně záříte!!“Seznamujeme se narychlo s Romanem a Janou, kteří si právě dnes tady v Polsku karavan zakoupili. Smějí se a domlouváme se, že po západu za nimi pojedeme do dalšího kempu, asi 1 km odtud, kde by to mělo být blíž k moři. Super, dáváme jim do lednice prosecco a vyrážíme rychle na pláž.
Moře je daleko asi 800 metrů. Už v lese slyšíme obrovské dunění vln. Za dunami se otevírá pohled na dlouhou bílou pláž a letos poprvé vidím také divoký Balt, vichr nám fučí do vlasů. Koupat se nejdeme, ale ten kotouč, co zapadá za horizontem, ten ohlušující rámus, tříštící se vlny, to stálo za to! Pláž je dlouhá a vstupy na ni jsou označeny čísly, od ruské hranice je to prý od čísla 1.
Jediný průjezd z vnitrozemského zálivu na moře je možný pouze u ruské vojenské základny Baltijsk.
Pláž Piesky – kemp – vstup č. 14
Nevím, jak se náš kemp jmenuje /jestli je to kemp?, ale vstup na pláž má č. 14. Vybírá se tady parkovné – den 10 Zl + noc 10 Zl. Jsou tu milí výběrčí. Před vstupem na pláž je malý stánek s občerstvením /nikdy nevíme, kdy má otevřeno, ale dělají tu skvělé zapékanky, mají pití i kávu /i pivo, ale psst!/, je tady k dispozici 1 toika /no, možná by jich mohlo být více/. Žádné lampy, může se vám stát jako nám, že jsme v noci šly z pláže a nemohly najít vstup do našeho kempíku, jaká tu je tma. Auta i karavany stojí v několika úrovních pod stromy. Žádné zázemí jako je elektrika a voda tady nehledejte.
Pláž
Za pár minut už parkujeme vedle Jany a Romana. My holky běžíme k moři i tady vlny duní. Nakonec shazujeme oblečení a vrháme se do moře. Mám z moře respekt a tak se držím hodně u břehu, je už tma a tak jen vidím jak Jana s těmi vlnami splývá.
Přichází Roman a jak Tarzan skáče do vln. Po divoké koupeli, ležíme v písku, vítr a příběhy se derou na povrch. Popíjíme české pivko. V jejich „novém„ příbytku pak do ranních hodin pokračujeme.
Je ráno, běžím k vodě, moře se uklidnilo, nikde nikdo. Jen obrovská žlutá želva / trochu se pletu, je to obrovský žlutý nafukovací ananas, který sem v noci přiválo moře až někde ze Švédska/.Paráda, na další dny mám skvělé pohodlné lehátko na pláž, ó děkuji Ti moře! Voda je báječná a nekonečná pláž dává volnost samotě i myšlenkám. Po snídani trávíme čas na pláži. Odpoledne zajedeme s Gabčou do obce Piesky na nákup.
Oheň
Těšíme na skvělý večer, na Janu a Romana i na oheň, který chystáme. Na pláži je ohýnků více, někde v dáli ve tmě možná plují ruské ponorky a sledují nás. Pod hvězdami je tak krásně. Jana s Romanem zůstali pod širým nebem až do rána. Loučíme se, vracejí se do Česka a pak vyrazí možná na tu svou cestu kolem světa.
My zůstáváme, je nám tady tak dobře, že zůstáváme na dlouhých 5 nocí. Pláž, moře! Jedna večeře v Pieskách a jedna večeře v civilizaci v malém turisticky oblíbeném městečku Krynica Morska. Jsou zde restaurace, obchody, penziony i kempy. V našem kempu se setkáváme s dalšími sympatickými Čechy Evou a Pepou. Uteklo to a tak máváme Baltu a tomuhle krásnému místu.
Viseská kosa
Viselská kosa je písčitý výběžek pevniny do moře porostlý borovými lesy, oddělující Viselský záliv od samotného moře. Kosa se dělí na polskou západní a ruskou východní část. Na polské straně najdete dlouhé písčité pláže a 3 letoviska. Kolem moře vede cyklostezka. Kosa je dlouhá skoro 60 kilometrů, široká je mezi 600 metry až dvěma kilometry. Možná již brzy protne Viselskou kosu průplav. Asi 1300 metrů umělé vodní cesty, která umožní průjezd lodím do délky 100 metrů, šířky maximálně 20 metrů a s ponorem do 5 metrů. Necelé 2 km před státní hranicí s Polskem se nacházejí zátarasy znemožňující další pohyb na západ. Mezi zátarasy a linií hranice operuje ruská pohraniční stráž
Wielbłądzi Garb – nejvyšší evropská duna a nejvyšší místo Vislanské kosy (49,5 m n.m.) a zároveň
Katy Rybackie – na začátku Vislanské kosy je největší hnízdiště kormoránů v Evropě
Polsko-ruská státní hranice
Představuje severní hranici Polska a jižní hranici Ruska.. Hranice není vedena mezi souvislým územím Ruské federace a Polskem, ale s ruskou Kaliningradskou oblastí, ta je od území zbytku Ruska oddělena územím Litvy a Běloruska. Hranice je dlouhá je 232 km a je vedena západo-východním směrem; od Baltského moře (hranice překonává Viselskou kosu a Viselský záliv) až k hranicím s Litvou.
Hranice vede od trojmezí Polska, Ruska a Litvy východním směrem od hraničního kamene č. 1987 na západ podel obcí Wiżajn, Gołdap, Węgorzewo, Bartoszyce a Braniewo. Přes Vislanský záliv přechází mezi hraničními kameny č. 2417 a 2436 a končí u vesnice Piaski na Viselské kose.
Příjemné čtení o místu, které se chystám navštívit. Děkuji.