Červená turistická značka
S trochou nadsázky by se dalo říci, že napříč celou republikou vede červená turistická značka s pořadovým číslem 0001. Začíná v okrese Rokycany a vede přes Středočeský kraj podél Berounky, Vltavy a Sázavy až do Chřenovic v okrese Havlíčkův Brod. Její součástí je i úsek mezi obcemi Pikovice a Kamenný Přívoz. pro tuto část cesty se vžilo označení Posázavská stezka. Místy je vytesána ve skále nebo vybudována z kamenného zdiva. Proto není vhodná pro cyklisty a kočárky.
Podél vody i na vyhlídku
Řeka Sázava v těchto místech protéká prudkým kaňonovitým údolím a zejména na jaře, při vyšším stavu vody, můžeme pozorovat sílu jejího vodního toku. Stezku navrhl učitel z Prahy a dlouholetý aktivní člen klubu turistů Josef Kliment. Občas vede trasa úplně u řeky, aby posléze vyšplhala do stráně a umožnila turistům vidět řeku Sázavu z ptačí perspektivy. Na stezce se nachází několik vyhlídek či vyhlídkových míst. Bezejmenná vyhlídka, odkud toho již moc nevidíme, protože výhledu zabránily rostoucí stromy, ale o to lepší pohledy na kaňon řeky nabízí Klimentova vyhlídka a Raisova vyhlídka. Klub českých turistů Posázavskou stezku vybudoval v letech 1914–1924. První úsek byl slavnostně otevřen v červnu 1920 v místě zvaném „Na Babách“.
Trampové na chatu
Kromě přírodních krás můžeme obdivovat i um a vytrvalost našich předků. Po celém údolí najdeme stovky chat, postavených často v těžko přístupných místech ve skalách a strmých svazích nad řekou. Většina jich pochází z období po 2. světové válce, ale najdeme tu stále příklady jednoduchých obydlí, která pamatují počátky trampů ve 20. letech 20. století. Právě oblast pod zalesněným kopcem Medník byla jednou z prvních, kam se lidé začali o víkendech houfně přesunovat z města do přírody. Položili tak základ českému trampingu. Významný podíl na tom měla také železnice. V dobách, kdy automobilismus byl ještě v plenkách, byla na protějším břehu postupně vybudována železniční trať. Spojuje tento kraj s Prahou a dále odtud pokračuje do Čerčan. Přezdívá se jí Posázavský Pacifik a v uvedené době byla velmi hojně používána právě milovníky procházek a pobytů mimo městskou zástavbu.
Ze zastávky Petrov u Prahy na Posázavském Pacifiku vedou naše kroky nejdříve po rozlehlé louce proti proudu řeky, abychom po několika stovkách metrů dorazili k pamětní desce a jakémusi symbolickému začátku Posázavské stezky. Když přicházíme na rozcestí Pod Třebsínem, máme dilema. Vrátit se stejnou cestou zpět, pokračovat až do Kamenného Přívozu a odtud vlakem zpátky nebo se vydat do Pikovic cestou, kterou jsme ještě nikdy nešli? Času máme dost a tak vítězí třetí varianta. Stoupáme tedy po asfaltové silničce do Třebsína a dále lesní cestou kolem vrchu Chlum na Medník a pak už šupem dolů na železniční stanici Petrov. Místy je tu lesní pěšina řádně promrzlá se zbytky sněhu, ale bez újmy na zdraví nastupujeme do jednoho z odpoledních vlakových spojů na Prahu a míříme zpátky do města.
Přidat komentář