Cestopis Gruzie, Arménie 3
Ráno mě ze spacáku tahá snůška Klářiných hooodně sprostých slov- docela ve mě hrklo, že je něco se stanem nebo že se něco stalo. K velké úlevě zjištuju, že Klárka je jen unešená z krásnýho výhledu. A ten je fakt úžasný, sluníčko se klube z pozahorame a osvětluje 2 monumentální hory na obzoru před náma. Myslíme si, že to je Aragats (nejvyšší hora Arménie). Ve skutečnosti sme koukaly na Ararat a Malý Ararat. Po snídani klasicky balíme a vyrážíme dál po cestě. Docela rychle potkáváme sloupy elektrického vedení a další, odbočující cestičku po které se vydáváme. Jak nabíráme výšku, přibývá i sněhu a kolem 2600m je pokrývka kontinuální. Kolem této koty také končí elektrické vedení malou chatičkou. Účel obou těchto „horských monumentů“ nám zůstal utajen. Snažíme se držet cesty, ale čím jsme výš, tím víc se nám ztrácí až vůbec nevíme kde vede. Tady nám, zkušeným horalům hodně zachraňuje kůži Peťův smartphone Sony Xperia s GPS určením pozice a staženýma Google mapama (na kterých je vyznačená i naše silnice). Smějem se, že návleky sice zapoměl, ale není na škodu mít svého ajťáka :-). Cestu nám občas pěkně komplikují odpolední „sračky“ (= můj terminus technikus pro rozbředlý, tající sníh). Pokročilá hodina a silné sluníčko holt dělají své. Sníh nám nedá moc oddechnot, místy se boříme nad kolena i několik desítek metrů v kuse nebo zapadneme až po pás (na to má kliku hlavně Klára). Naštěstí většinou se plácáme jen do půlky lýtek, což taky není žádný terno, je to náročný a výrazně to zpomaluje postup, ale na druhou stranu ještě to jde.
Na večer, docela unavený docházíme k úpatí náhorní plošíny nebo planiny, hlavně že je to relativně rovný 🙂 sme v cca 3200 m. n. m a okamžitě zabíráme jediný nezasněžený místo, kde stavíme stan. Sušíme boty, svačíme a užíváme posledních slunečních paprsků. Původně sme chtěli následující den podniknout výšlap na Mt. Aždahak, ale zjišťujeme, že to není ten kopec před náma, ale až nějaký za ním, rozhodujem že vylezem na ten před náma a bude prohlášen Aždahakem :-). Abysme ráno co nejvíc eliminovali sračky a zároveň udělali radost Kláře, která má narozky a chtěla by být nahoře na východ slunce, dáváme budíka na 4.ráno. Pak večeříme sušený maso a fofrem se snažime usnout, ať sme zítra co nejvíc fresh.
Přidat komentář