• Menu
  • Menu

Jerevan – klášter Gerhard

Ifca
Domů » Všechny destinace » Zahraničí » Asie » Arménie » Jerevan – klášter Gerhard

Cestopis Gruzie, Arménie 3

Noční vlak nás nechává něco před 7 v Jerevanu. Sme tu prakticky jediný – v podstatě jen my a taxikáři, kteří se na nás slétají jak vosy na med. Ptáme se, za kolik do centra přes nějakou směnárnu, prej za 2000 AMD (arménský dram), ukecáváme to na 1000 (=cca 2 dolary). Posléze zjišťujeme, že toto je docela standard – nástupní taxa je 600 a za každý km si počítaj 100. Taxík nás nechává na Náměstí Republiky (ohromný centrální náměstí), kde je liduprázdno. Později zjišťujeme, že tady se začíná fungovat mezi 9-10 ráno. Zkouušíme dát nějaký ranní sigthseeing, ale nenacházíme nic moc zajímavýho. Asi nejvíc mě zaujal park před budovou opery, kde byly keříky sestříhaný do tvarů hudebních nástrojů. Zkoušíme najít aspoň nějakou otevřenou kavárnu, ale bohužel taky bezúspěšně. Tak se s nepořízenou vracíme zpátky na Náměstí Republiky, kde zabíjíme čas na volné veřejné wifině.

Jerevan
Jerevan

Kupte si mapu v ČR

Když město začne trochu žít, bavíme se hledáním infocentra a knihkupectví s mapama. Abyste tedy zbytečně nezabíjeli čas v Jerevanu- žádný pořádný mapy tu neseženete a oficiální turistické informace tu taky neexistují. Musíte do cestovní agentury, kde vám dají mapku a info (kdyby vás nebavilo jezdit po vlastní ose- můžete si tam zaplatit nějaký výlet, a i booknout půjčení auta). Nás poslali do cestovní agentury Huys (ono jich tu stejně asi moc nebude), která se nachází cca 400-500 m od Náměstí Republiky. Odsud sme asi hodinu běhali po různých knihkupectví a zjištovali, že mapy neseženem, abysme nakonec koupili průvodce po Arménii s malýma kousky ne moc podrobných map. To nás natolik vyčerpalo, že neodoláváme jedné místní restauraci s šašlikama a dáváme oběd a těšíme se jak konečně vypadnem z města do hor…

Ale ejhle, když řešíme program a vybavení, zjištujem, že Péťa nemá návleky….. následují 2 duté rány (žádná zeď není po ruce, tak s Klárou mlátíme hlavama o stůl). Nic berem tágo a snažíme se sehnat návleky. V prvním krámě zjištujem, že to nebude tak lehký, tady letí fotbal, ne hiking. Berem další tágo do dalšího sportu- kde je naštěstí moc milý pán, který nám radí kam jet. HURÁÁÁ, máme návleky 🙂 ale je skoro 15hod a my stále trčíme v Jerevanu, kašlem na maršutku a domlouváme se s taxikářem, že nás za 5000 AMD (=10 dolarů) hodí ke klášteru Geghart. Domlouvá se s náma, že pojedem ještě s jedním jeho kamarádem- dlouho se neviděli a chtěj pokecat. Nám je to jedno, hlavně když nás tam dostane.

GARNI

Ještě před odjezdem potřebujem nakoupit, on naštěstí natankovat. Nechává nás u supermarketu, že prej se tam sejdem za 15 min a my debilové necháváme batohy v taxíku a běžíme si nadšeně pro proviant do hor. Za 15 min. sme zpátky, ale taxík nikde, to je ještě ok, pak 20 min., 30 min. – furt nic. 30 už je na mě moc, sem si jistá, že už nikdy nepřijede a zoufale počítám škody- nová goráčovka, pohorky, batoh, péřovka..neee…. tohle je čirý zoufalství. Nevim proč sem nebrečela, asi sem na to byla moc zoufalá….každopádně po 40 min. típek přijíždí, že fakt sorry, že na benzince byla hrozná fronta. Nevim jestli se smát nebo brečet, tak jen poslušně nasedám do taxíku a jedem k jeho kámošovi- Sergejovi, kde překládáme věci do jeepu a konečně vyrážíme na Geghard. Cestou dáváme ještě zastávku v Garni, kde se nachází jediný chrám postavený v řecko-románským stylu.

Klášter GERHARD

Odsud je to k Geghartskýmu monastýru jen kousek a ten je fakt kouzelný. Část kláštera je vytesaná přímo ve skále a celý je obklopen horama. Je tu spoustu místnůstek a zákoutí s hořícíma svíčkama, které místu dodávají ještě lepší atmošku. Venku je pak skála s dírama, kam se lidi snaží trefit kamínkama, aby se jim splnila přání. Klára je v tom za chvilku profík a vypadá to, že se jí bude všechno plnit do konce života, Péťa si taky na nějaký to přáníčko zadělal, jen mě to tam ne a ne skočit…podle hesla „neštěstí ve hře, štěstí v lásce“ na to kašlu a ještě stále očekávám chytrýho, vtipnýho a bohatýho fešáka 🙂

Geghardský klášter
Geghardský klášter

Co se řekne, to prostě platí !

Zpátky u auta se nás Seregei ptá, kam pokračujem- heh, to kdyby sme věděli 🙂 vytahujem našeho průvodce a zjišťujem, že se musíme vrátit do vesnice a odsud nahoru na louky a pak někam dál dozadu k hoře Aždahak- já vim, máme to naplanovaný do posledního detailu :-). Sergei naštěstí říká, že ho hrozně baví jezdit jeepem po různých cestičkách a pěšinkách v horách, poslední dobou na to bohužel neměl čas, tak ať sedáme a jedem. Koukáme jak vyoraný myši, ale s díky přijmáme. Ve vesnici se ještě doptává kudy kam, i když pak na planinách protkaných spoustou cest stejně trochu bloudíme, ale je to super, objevujem co všechno se dá projet autem! A správnou cestu taky nakonec potkáváme. Bohužel se připozdívá a kluci chtěj sjet z hor před setměním. Stylově nás nechávají uprostřed luk, platíme našemu taxikáři – měli sme mu dát 7000, dáváme mu 10000, že to je ok, ať to nechá, že to bylo super odpolko. Překvapuje nás, když říká, že ne, že sme se dohodli na 7000 a vrací nám 3000. Usuzujem, že tady to funguje, co se řekne, to prostě platí! Loučíme se a oni otáčí do Jerevanu, my svačíme a hledáme dobrý místo na stan, kde tolik nefouká. Jinak pohoda, lehká véča a honem do spacáků, zítra bude náročný den.

podvečer v Geghamských horách
podvečer v Geghamských horách

cestopis následující

cestopis předcházející

Ifca
Ifca

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *