Je asi jedna ráno a já už opravdu nemůžu. Takováhle zima mi nebyla, ani když jsme s Ifčou spaly v -20 stupních. Všechno mám úplně promočené. Vyndávám si z lékárny izometrickou folii, snažím se do ní celá zabalit i se spacákem. Na chvilku to pomohlo a myslím, že jsem tak na 20 minut usnula.
Izometrická folie
Je asi jedna ráno a já už opravdu nemůžu. Takováhle zima mi nebyla, ani když jsme s Ifčou spaly v -20 stupních. Všechno mám úplně promočené. Vyndávám si z lékárny izometrickou folii, snažím se do ní celá zabalit i se spacákem. Na chvilku to pomohlo a myslím, že jsem tak na 20 minut usnula. Pod folii mám vše nacucané vodou, a tak mě brzy znovu probouzí zima, která se mi rozlézá po celém těle. Každou chvilku se s Ifčou díváme na hodinky. Občas na chviličku usínáme. Schoulené ve spacácích čekáme na budík. V 6:30 vstáváme, a snažíme se co nejrychleji všechno naházet do batohů. Unavené a promrzlé vyrážíme s čelovkou kolem jezera k místu, kde jsme včera nabíraly vodu. Odtud by měla vézt cesta dolů směrem k Benasque.
Cestou uzobávám maliny
Mezi kameny je několik centimetrů sněhu. Všude je mokro a pěkně to klouže. Máme štěstí, že jsme si šly včera pro tu vodu, protože víme kudy přibližně máme jít. Ve tmě a ještě pod napadaným sněhem by jsme značení těžko našly. Víme, že jeden úsek musíme obejít horem, protože je tam kolmá, kluzká stěna. To je to poslední, co bych teď chtěla, koupat se v ledovém jezeře. Od vodopádu je cesta už celkem dobře vidět a my po velkých kamenech začínáme klesat dolů. Je mi zima a moc mě bolí kolena. Zpočátku jdu Ifče v patách. Cesta se začíná proměňovat a my postupně procházíme mezi menšími stromky, které za chvíli rostou a mění se v hustě prorostlý les. Šutry a mokré kořeny mě unavují. Musím dělat dlouhé kroky a při došlapu mi bolest z levého kolene silně vystřeluje až do kyčle. Ifča postupně nabírá velký náskok. Cestou uzobávám maliny. Po delší době zase docházím Ifču, která se snaží vyfotit mloka. Dává mi trochu náskok, ale za chvilku mě zase předbíhá. Stále prší, ale dole v údolí lehce prosvítá mezi stromy slunce. Cesta je nekonečná. Ifča na mě občas čeká, když vidí že se blížím pokračuje dále. V jednom místě je cesta absolutně nepřehledná, vede tu mnoho úzkých cestiček, některé jsou vyšlapané, některé vymleté vodou. Vždy se ale nakonec spojují v jednu cestu.
Snad už jen prostě ztratila nervy…
Už uběhlo asi 45 minut a Ifča nikde. Mám strach, pískám, hulákám, hledám všude kolem sebe. Chvilku na ní čekám, jestli třeba někde nefotí a není za mnou, což by ale s mou rychlostí bylo v podstatě nemožné. Snad už jen prostě ztratila nervy na mě čekat a je někde daleko přede mnou.
Benasque
Les se pomalu otevírá a teplé oranžové paprsky dopadají na plácek, na kterém sedí Ifča s cigárem. Pokračujeme po GR11 až dolů, kde se pěšina napojuje na silnici. Do Benasque odsud jezdí i autobus, ten ale teď bohužel nejede, a tak zkusíme stopovat. Do prvního auta, které projelo, nás bohužel nevzali, protože celou zadní sedačku zabíral veliký, uslintaný pes. Hned další auto nám ale staví a bere nás až do Benasque.
Hledáme otevřenou kavárnu, což je v 11h celkem problém. Nakonec jsme ale přeci jen něco našly. Objednávám si sodovku a Ifča Coca Colu, kávu a k tomu bagetku s rozetřeným rajčetem (pan com tomate ) a bramborový „koláč“ (tortilla de patatas). Je tu wifi, a tak hned přes booking rezervuji ubytování v hotelu AVENIDA.
Z pokoje se stává jedna velká sušárna
Okamžitě vybalujeme všechen bordel z batohů a z pokoje se stává jedna velká sušárna. Na topení sušíme dokonce i mapu. Pak nastává chvíle, na kterou jsem se těšila celou cestu dolů – v koupelně je sice ta nejmenší vana na světě, ale i přesto je to neuvěřitelně příjemná záležitost.
V koupelně je dokonce i fén, tak trošku profukuju umyté vlasy. Mezitím, co si vanu užívá Ifča, si dělám rychlo pedikůru a zalepuji puchýře. Píšeme rodině, že jsme na živu a vzápětí si dáváme asi hodinového šlofíka. Jdeme se projít po městě. Zastavujeme v Cafeteria Casa Roldán – malý podnik hned u starého kamenného mostu, vedoucího přes Rio Ésera s výhledem na hory. Usedáme a objednáváme pivo a olivy.
Dokupujeme zásoby
Ještě chvilku se procházíme po městě. Je otevřeno a tak vcházíme do malého kostela Iglesia de Santa Maria. Zapalujeme svíčku a pak pokračujeme v prozkoumávání malých uliček. V obchodě Eroski dokupujeme zásoby. Ifča mi kupuje pytlík haribo medvídků… „To máš na ty tvoje bolavý kolínka Sárinko.“ Při odchodu z krámu se cpeme brambůrkama. Ještě zastavuji v lékárně pro pár náplastí. V malém obchůdku s ovocem a zeleninou kupujeme rajčata a okurku a pak hurá na pokoj!
Při vybalování nakoupených zásob nemůžeme neochutnat, a tak si do mističek děláme salát a k tomu zobeme sýr a fuet. Přecpané se válíme na posteli a koukáme na španělskou telenovelu – Ifča si oprašuje slovíčka.
Pizza, víno a horská voda!
Po 20h vyrážíme na večeři. Podle dobrého hodnocení na netu míříme do Pizzeria La Tea. Dlouho se rozhodujeme co si dáme, nakonec si obě dáváme pizzu. Já s kozím sýrem, šunkou a vajíčkem, Ifča s kozím sýrem a rozinkama. K tomu ještě láhev místního červeného vína a láhev vody („horská voda“ je po naší cestě úsměvnou reklamou). My si tedy žijeme…
Úplně přecpané a lehce ovíněné se vracíme na pokoj. Čistíme zuby a rozvalujeme se na měkoučké posteli. Vzpomínám na včerejší noc a chumlám se do peřiny. Usínáme se zapnutou TV, kde běží napínavá detektivka.
Dnes jsme ušly cca 2 km, nastoupaly 25 metrů a sestoupaly 1313 metrů.
Přidat komentář