Cesta ke Cabaně Dolores

Ráno se od Benasque ukazuje modrá obloha. Nakonec tedy asi zkusíme bivak, který nám poradila Dolores. Snídáme hrachovku a česnečku.

Při popíjení čaje luští Ifča křížovku. Chvilku ještě posedáváme a čekáme co se vyvrbí z oblohy. My i naše spolubydlící máme pro dnešek dvě varianty. Pokud bude pršet sejdeme s Ifčou do města, ona zůstane ještě den v cabaně. Pokud bude hezky vyrazíme pod Pico de Aneto do Cabani, kterou nám poradila Dolores a ona se vydá naší včerejší cestou do vedlejšího údolí. Ifča ukazuje na mapě naší spolubydlící, kudy může jít. Počasí vypadá dobře a tak kolem 10h vyrážíme. Cesta se táhne do kopce. Nejprve jdeme lesem, pak se dostáváme k prvnímu jezeru. Fouká vítr a začíná trošku sněžit.

Zasněžené borovice a slaďoučké maliny

U jezera Ibonet de Coronas je malá, velmi stará cabaňa, do které jsme původně chtěly předešlý den dojít. Z kamenů seskládané zdi, pár zbylých dřevěných trámů a na nich přibitý plech. No ještě, že jsme zůstaly dole v teplíčku, tady by na nás asi trochu pršelo. Pokračujeme dál. Sněží. Cesta se klikatí vzhůru mezi kameny až k dalšímu jezeru. Začíná sněžit víc a víc, ale protože je celkem teplo, sníh se rychle mění v mokré kapky. Po další hodině stoupání si všímám pro mě neuvěřitelné skutečnosti, a to že vedle zasněžených klečí rostou krásné, slaďoučké, růžové maliny – ty samozřejmě cestou užíráme. Čím jsme výš, tím přibývá velkých kamenů a sílí vítr. Když začínáme traversovat k sedlu, vzpomínám si jak jsem večer vyprávěla Ifče o mém zážitku s uragánem na Sněžce – vítr je opravdu silný a občas mi podfoukne hůlku nebo nohu. Nacházíme celkem dobré závětří mezi kameny. Doplňujeme energii čokoládou a koukáme do mapy kudy dál. Čeká nás ještě dojít pod sedlo a pak závěrečné kamenné stoupání do sedla. Jsem unavená a je mi zima, už se těším do Refugi.

Od Aneta se valí mlha

Do sedla Collado de Cregüeña (2914 m n.m.) se jde zase po suti. Jakmile jsme nahoře snažíme se najít Refugio, která by měla být někde na úrovni poloviny jezera. Ale ať hledáme, jak hledáme, po jakékoli chatě žádné stopy. Od Aneta se valí mlha a obloha za jezerem pod námi, je plná šedých mraků.

 No nic, sejdeme dolů a uvidíme, třeba se nám chata schovává někde za kameny. Sestup dolů k jezeru není moc příjemný. Stále fouká silný vítr a cesta je velmi nepřehledná. Musíme dělat velké kroky dolů a dávat při tom pozor abychom neuklouzly. Už jsme skoro dole u jezera a stále nikde nic nevidíme. Vypadá to, že budeme muset bivakovat. Pokračujeme podél jezera mezi velkými kameny. Po cestě narážíme na několik provizorních bivaků – vyskládané kameny do nízké zídky, která kryje malé místo schované pod velkým kamenem.

Komín

U třetího takového místa sundáváme batohy. Ifča jde na průzkum, já se sluním na kamenech. Asi za 5 minut je Ifča zpět: „Žádná chata tady není, ale našla jsem celkem pěknej bivak.“ Bereme tedy batohy a přesouváme se k bivaku – velký kámen trčící přímo nad jezerem, tvořící střechu nad celkem velkým prostorem, který je do poloviny krytý kamennou zídkou. Nahoře je vyskládaný mužík, který trochu vypadá jako komín. Místo je to parádní, ale vzhledem k stále se horšícímu počasí budeme muset vymyslet, jak nad nás přiděláme plachtu.

Nemáme už skoro žádnou vodu a nikde neteče žádný potůček ani vodopád. Ze stojatého jezera se nám úplně brát nechce, nemáme s sebou žádný filtr. V mapě je na konci jezera zakreslený potok, který z něj sice nejspíš vytéká, ale voda už bude v pohybu a když ji převaříme snad bude vše ok. Plachtu dořešíme potom, teď vyrážíme s láhvema pro vodu! Asi za 20 minut jsme zpátky.

Provizorní uchycení plachty

Počasí se stále proměňuje. Směrem od Aneta jde silný vítr a velký mrak. Vymýšlíme uchycení plachty. K vyskládané zídce ji připevňujeme pomocí prusíku a lan. Zevnitř ji napnutou zatěžujeme kameny.

Připravujeme ležení a u sušenky pak prohlížíme mapu. Pak si dáváme šlofíka. Počasí se zhoršuje, padá mlha a vítr stále sílí. Snažíme se nějak zabrat čas, abychom nevečeřely moc brzy. Zkoumáme složení a energetické hodnoty hostince, sušenky a hroznového cukru – dostáváme se k zajímavým závěrům, ale úplně moudré z toho nejsme.

Kuře na paprice

Kolem 19h vaříme kuře na paprice. Začíná se ochlazovat, ale čaj už se nám dělat nechce a tak se jen chumláme do spacáku.

A je to tady, začíná sněžit! Plachta v silném větru plápolá a částečně se povoluje. Sněží nám na nohy a batohy. Snažím se trochu posunout, ale spacák je za chvilku úplně mokrý. Z obou stran na nás fouká studený vítr, který s sebou sem tam přinese několik vloček. Na chvilku usínám.

Čím déle ležíme, tím jsou všechny věci promáčenější. Mám promoklou i zateplovací vložku ve spacáku a ponožky. Začínám klepat kosu. Ifča spí, ale taky se často budí. Máme 2 plány – buď se zítra rozdělíme – Ifča půjde na Aneto a já do Benasque, nebo půjdeme obě do Benasque. Vzhledem ke stále se zhoršujícímu počasí je ale plán jasný.

Dnes jsme ušly cca 5,5 km, nastoupaly 952 metrů a sestoupaly 264 metrů.