Co nás čeká nyní? Rozpálené skoro hořící cesty Fora Romana, které opékají své turisty za pravého poledne. Zde se platí vstupné. Je možné větší část starověkých rozvalin pozorovat z hlavní cesty Via dei Fori Imperiali. Ovšem samotný Palatinský pahorek či Liviina vila jsou nespatřitelné. Proto platíme sedm euro a vstupujeme do zcela jiného světa. Dnes ráno jsme již byli v Koloseu, abychom se vyhnuli davům návštěvníků. Avšak slunečnímu žáru se již nevyhneme. Máme s sebou dva litry čisté vody, avšak již za několik minut napouštíme u všudypřítomných pítek čirou chladivou vodu. Máme s sebou tištěného průvodce a mapku oblasti je možné si zde zakoupit. My však našli mapku na zemi a ušetřili tak penízky (po návštěvě jsme ji přenechali dalším bezradným objevitelům Palatinu). Zaráží nás mohutnost a velikost staveb i jejích pozůstatků. Tři obrovité oblouky jako pozůstatek chrámu děsí svou velikostí i nyní. V čase mrakodrapů a vyspělých technologií tato stavba stále zaráží. Místo je protkáno informačními cedulemi, avšak bez mapky a vlastního průvodce se dozvíte pouze velmi málo a orientace je velmi složitá. Na samotném vrcholku Palatinu je nádherný výhled na Koloseum. Velké komplexy staveb dotváří návštěvníkovi ideu o mocnosti Římského impéria.
V blízkosti Palatina, dále po ulici Via dei Fori Imperiali, se nachází věhlasný Trajánův sloup uprostřed odkrytých vykopávek. Ve městě se nachází i jeho věrná kopie na jednom z náměstí, proto pozor na záměnu. Tento je onou z nejslavnějších památek starověkého římského stavitelství a sochařství. Třicetimetrový sloup jsme pozorovali několikrát při západu či východu slunce. Jeho dvacet bloků kararského mramoru odráželo oranžovou barvu slunce. Těžko uvěřit, že v tomto kolosu jsou uvnitř vytesány schody po celé jeho výšce. Římané mysleli na vše. Toto schodiště osvětlují malé štěrbiny po obvodu sloupu, které při pečlivém pozorování můžeme vidět dodnes. K výjevům na jednotlivých blocích však poněkud nesedí socha na vrcholu sloupu. Svatý Petr zde byl umístěn ve středověku. Na kopii sloupu, ke které je možné se přiblížit zcela bez omezení, jsou perfektně okopírovány vlysy originálu. Figurální výjevy zaráží svou detailností a zachovalostí. Trajánova výtězství sochař líčí s nevídaným zápalem a realističností. Celkově zde zachytil přes 2500 postav!
Na tomtéž náměstí, Foro di Trajano, se nachází hned několik dalších památek. Především Monumento nazionale známý pod jménem Vittoriano. Obrovská stavba z bílého mramoru září svou čistotou a vypadá jako svatební dort. Barvy italské vlajky se třepetají ve větru, ohně pod peristylem plápolají a ozařují vnitřní prostor. Není možné vstoupit do blízkosti stavby, pouze k umně ukované mříži. Hlídají zde vojáci. Památku často nazývají oltářem vlasti, pomníkem neznámému vojínu. Možná proto tolik vojáků. Je možné, že stavba zřejmě postavená prvním italským králem Victora Emmanuela II Savoye, je skutečně věnována vojínovi. Objevujeme se zde v době západu slunce. Dvě trigy cválající na vrcholku stavby jako by unikaly před hořícím sluncem.
V těsné blízkosti se též nacházejí památky jako Capidoglio – Kapitol s kapitolským náměstím a socha Romula a Rema, symbol Říma.
Za zmínku stojí určitě i Fontana di Trevi se svými barokními tvary či náměstí parlamentu s obelisky a fontánami. Světoznámé Circo Maximo jsme prošli pouze zběžně. V podstatě zde není nic k vidění, prázdná oválná plocha rozpálená sluncem s několika stromy.
Stále plné života a posedávajících turistů je Piazza di Spagna. Známý prostor díky modelkám, španělským schodům i jako místo setkávání milenců. V centru náměstí se již od raného baroka nachází slavná fontána čtyř řek od Pietra Berniniho. Prostoru však dominuje schodiště se 135ti stupni. Denně bývá zaplněno turisty či věřícími po kolenou stoupajícími k svatostánku Trinita dei Monti. Prostor je zcela symetrický, čistý a jednoduchý, v létě vždy zdobený tisíci květin. Zde máte možnost krom turistů potkat i Italy na nákupech či čekající na svou drahou polovičku.
Dalším místem, které mi velmi přirostlo k srdci je náměstí nacházející se v blízkosti Pantheonu. Skromný prostor se sochou orientálního slona ve středu, který na svých bedrech nese obelisk. Piazza della Minerva. Místo zpracované do sebemenších detailů s příjemným stínem a klidem. Nezná to tu mnoho turistů, tak se zde v tichu ocitáme sami. Kostel Santa Maria sopra Minerva se svojí bílou fasádou mívá otevřeno sporadicky, ale stojí za to do něj vstoupit. Hranicí náměstíčka je též klášter dominikánů z třináctého století či budovy pocházející průměrně z šestnáctého století. Nejedná se o věhlasné místo v Římě, ale o jedno z těch, které mne chytili za srdce.
Michelangelova socha piety se sice nachází ve Vatikánu, avšak mým cílem zde bylo jiné světoznámé dílo, které umělce provázelo celým jeho životem. Papežský náhrobek Julia II v kostele sv. Petra v řetězech. San Pietro in Vincoli nebývá na turistických mapách zmiňován pro zachování většího klidu a intimity místa. Není však turistům uzavřen. Náhrobek měl podle původního projektu 40 soch. Vizionář však dokončil pouze jeho část a i tato podlehla mnoha změnám v průběhu jeho života. V centrální části trůní svatý Mojžíš, mnohými dle útvarů na hlavě pojmenováván jako rohatý. Bílý mramor vyjadřuje též sochy římských renesančních děv se symboly života v rukou. Čistota a dokonalost sochy mi vyrazila dech. Již jsem viděla náhrobky pro rod Medicejů ve Florencii a toto dílo se jim vyrovnává. Oblé tvary vybroušené do naprosté hladkosti se střídají s hrubými strukturami. Krása
Přidat komentář