• Menu
  • Menu

Huťský vodopád

Rokytno

Zasněžený víkend, milované Krkonoše, bílý sníh, roubenky. Počasí hlásí všelijaké, má hodně sněžit, má být ledovka. Náš prvotní plán dojít na Dvoračky  ale rušíme. Naštěstí tady v Rokytnici se zatím žádné velké drama nekoná. Zaparkujeme na jednom z parkovišť v horní částí Rokytnice. Skiareál Sachrovka se svojí sněhovou nadílkou láká k lyžování, ale vleky tak jako jinde nejezdí. Jsou tu sáňkaři a několik snowboardistů. Bufet Sachrovka má otevřené okénko a tak si dáváme točené pivo, čaj, čaj s rumem a bramboráčky/ jak urvané z řetězu…/. Vyrážíme pak po silnici až ke křížku, kde se dáme do leva /směrem ke kostelu/ a jdeme po svážnici směrem k Huťskému vodopádu. Trochu to klouže, jsme vybavené nesmeky, a tak se jde dobře. Srdce poskočí, když jdeme kolem malebných roubenek a čím jsme výše začínají se za námi otevírat i výhledy na Krkonoše.

Rokytnice

Huťský vodopád

Od cedule Krkonošský národní park, je to k vodopádu asi 1 km. Vodopád má sílu, padá z výšky 20 metrů a s opatrností jdeme až na vyhlídku k němu. Nad vodopádem je restaurace /zavřená/, kde se dříve každou neděli pořádaly tancovačky /ach, to byly časy!/ Vodopád je napájen Huťským potokem, který pramení pod chatou Dvoračky. Název Huťský vznikl podle první sklářské huti v Krkonoších, ve které pracovala známá sklářská rodina Schürerů od roku 1562. Později, po vyčerpání zásob dřeva v okolních lesích, sklářské hutě zanikly a od roku 1625 za podpory Albrechta z Valdštejna rozvíjela se zde těžba stříbra, mědi a olova. Po Valdštejnově smrti došlo k úpadku důlní činnosti, kterou se již nepodařilo obnovit. Místní obyvatelé se poté začali orientovat na výrobu sukna a plátna a současně na budní hospodářství.

Kdyby jsme pokračovaly směrem nahoru nad vodopády, dostaly by jsme se až na známé Dvoračky. My se ale vracíme, jdeme cestou doleva. Jsme v části zvané Rokytno. Krásné roubenky nám zpříjemňují zasněženou cestu. Je už navečer, obloha se zatahuje a tak sestupujeme zpět. Máme štěstí, že máme v Krkonoších rodinu a nemusíme zpět do Prahy.

Huťský vodopád

Rokytno

Název pro obec Rokytno pochází ze starodávného označení pro vrbu – rokytu. Vrboví bylo tehdy hojně rozšířeno v mokřinách a na březích potoků. Přesné datum založení osady Rokytna dnes již nelze zjistit zcela přesně, neboť mnoho přesvědčivých dokumentů se do dnešní doby nedochovalo, můžeme tedy jen přibližně usuzovat. Pro první staletí našeho letopočtu je příznačný velký výskyt bažin, který bránil souvislému osídlování. Až ve třináctém století se dozvídáme z jedné zajímavé kroniky, že představený opat opatovického kláštera Ondřej II. nechal vyplenit okolní křoviska a obdělat půdu, v těchto místech vzniklo Rokytno a nedaleké osady Borek, Bukovina atd. Osídlení Rokytna probíhalo ve čtrnáctém století, první písemný záznam o Rokytnu můžeme objevit v patnáctém století v období husitského hnutí. Husitský hejtman Diviš Bořek z Miletína se zmocnil panství Opatovického kláštera a roku 1421 učinil střediskem panství Kunětickou horu. V roce 1436 se českým králem stává Zikmund, a ten daroval Bořku zástavní listinou část zaniklého panství. Nejdůležitějším odkazem našich předků jsou hmotné památky, které jsou jakýmsi stavebním kamenem celého dějepisu a historie vůbec. V okolí Rokytna bylo učiněno mnoho významných nálezů z doby kamenné, železné i bronzové. Nejvíce věcí bylo objeveno v roce 1884, za zmínku stojí bronzový lvíček ze třináctého století a bronzová kaditelnice z téže doby.

Rokytno
Blouznivci v Rokytně:

Toleranční patent rakouského císaře Josefa II. umožnil vyznávat jinou víru něž katolickou, pouze však luteránství a kalvinismus. Byl i tací, kteří neuznávali žádnou víru a přikláněli se k rozličným alternativám, což bylo v té době sektářství. Nehlásili se k nim pouze lidé žijící na ,,okraji´´ společnosti, často s nimi sympatizovali i vedoucí představitelé obcí. V okolí Rokytna, Býště či Chvojence měli významný vliv tzv. deisté. Deisté odmítali křest i křesťanskou formu uzavírání sňatků a desatero. Vrchnost měla s těmito lidmi velké potíže. Obsah oběžníku z 28. února 1782 nám odkrývá: ,,Při nynějším vyšetřování našich bloudících bratrův se vyskytlo, že někteří ve vsi Rokytně a Chvojenci tak velmi zmateni jsou, že krom jediného Pána Boha ani Syna Božího, ani Ducha Svatého, ani následně Svatou Trojici, aniž čehož nevěřejí ani žádné víry ani náboženství nemají, mezi těma pak i dokonce rychtář spolčenej jest, kterej v temž ouřadě žádným způsobem strpěn býti nemůže”. Centrem blouznivců bylo Rokytno a Chvojenec, neboť po vyhlášení tolerančního patentu roku 1781 se k nim přihlásilo 52 rodin. Později byli stejně potrestáni ranami holí.

Průmyslová revoluce a Rokytno

Průmyslová revoluce se svoji velkolepou myšlenkou nevyhnula žádné části světa a nejinak tomu bylo i v Rokytně, kde se začali zakládat první manufaktury zakládat v 19. století. Na sklonku minulého století byla významným obchodním a výrobním artiklem cihla. Roku 1891 byla postavena první rokytenská cihelna na cestě mezi Rokytnem a Drahošem. Další cihelna byla postavena v roce 1906, dnes bychom již k tomuto účelu nesloužící objekt nalezli na polní cestě západním směrem k Bohumilečskému rybníku. Snahy o dosažení co nejvyššího zisku se projevily i zemědělství. Kolem roku 1880 byla nejvýznamnější komoditou len, v té době jím bylo oseto nejvíce pozemků. Se lnem souviselo také budování pazderen. V roce 1860 byl v Rokytně postaven vodní mlýn, napájený potokem Bejštačka. Na jihozápadní straně od mlýna byl následně založen rybník, jenž jen dodnes významnou dominantou Rokytna a dodnes se využívá k chovu ryb. Postupem doby však vodní mlýn ztrácel na významu, až byl roku 1923 pro trvalý nedostatek vody definitivně ukončen jeho provoz. V Rokytně bychom v letech 1857 až 1897 nalezli pobočku státního hřebčína v Nemošicích. Správný chod stanice zajišťovala rakousko – uherská armáda.

Rokytno
Kultura a sport

Koncem devatenáctého století byl založen ochotnický divadelní spolek, později nazvaný ,,Jirásek”. V meziválečném období rokytenští ochotníci nastudovali a sehráli 50 her. S dějinami obce jsou pevně spjati i hasiči. Chod obce si bez jejich vydatné a obětavé pomoci, stejně tak hasičských bálů, nelze ani představit. I v Rokytně se pěstuje sport. Tělovýchovná organizace Sokol pečovala o naší fyzickou kondici od dvacátých do čtyřicátých let našeho století. Fenoménem dvacátého století byl fotbal, a tak není divu, že se snažili rokytenští o založení vlastního klubu. Bohužel díky byrokratickým neduhům, už ve třicátých letech, nemohl být fotbalový klub řádně zaregistrován, nadšení opadlo a klub brzy zanikl. Mnohem barevnější a slavnější, i když trnitou historii čekal rokytenský lední hokej. Hokejový klub HC Rokytno byl založen roku 1941 a s krátkými přestávkami funguje dodnes.

Rokytno
Poválečná léta v Rokytně

V této předposlední kapitole si připomeneme léta 1945 – 89, která pro obec byla neméně významná jako ty předcházející,jako budou významná i léta budoucí. Budování obce probíhalo za dobrovolné fyzické pomoci občanů jak rokytenských, tak i rozličných svazů a spolků. Hlavně tím je toto období zajímavé a jedinečné. V Rokytně byla v padesátých letech postavena budova tehdejšího MNV, dnes obecního úřadu, poprvé se ozval místní rozhlas, předškolní děti se mohli svými rodiči nechat zapsat do mateřské školky. Šedesátá léta znamenají výstavbu koupaliště, které není dnes bohužel v provozu, zub času patřičně nahlodal školu, musela být její provedena generální oprava. Sedmdesátá léta obec nejvíce zmodernizovala a zkrášlila, rekonstrukce sálu v hostinci, vyčištění rybníka, nová pouliční svítidla, pomník padlých definitivně ,,přeložen´´ na náves, stavba nového hostince, počátek budování vodovodní sítě. Osmdesátá léta se vyznačuje dokončením vodovodní sítě a provedením přípojek do domů. Stavba nové prodejna byla jen konečnou třešničkou na dortu.

Text Rokytno : https://www.rokytno.eu/clanek/rokytno-pohledem-do-minulosti

Jana Schlitzová
Jana Schlitzová

Má první cesta za hranice byla do NDR, tady jsem poprvé spatřila moře. Následovaly Maďarsko, Jugoslávie, Bulharsko. Když se otevřely hranice, stačila na několik let Evropa, to už byly cesty s dětmi. Od chvíle, kdy jsme poprvé s dětmi navštívili Asii, je poznávání, psaní a fotografování mým druhým zaměstnáním a stále mě to baví. Nádherná místa a zákoutí naší země, krásné České republiky, teprve objevuji a mám co dohánět.

Zobrazit články

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *