• Menu
  • Menu

SKOTSKO 2014 – 2. část

Domů » Všechny destinace » Zahraničí » Evropa » Skotsko » SKOTSKO 2014 – 2. část

Edinburgh, Rosslynská kaple, Falkirk Wheel, Stirling, The Trossachs.

V sobotu ráno jsme vstali v sedm a dali si výbornou anglickou „full“ snídani. Poté jsme se rozdělili a my holky vyrazili do Holyrood parku (s rozlohou 263 hektarů). Cesta, kterou jsme našly na mapičce parku a která měla vést na nejvyšší bod –Arthur´s Seat (251m), byla zavřená, takže jsme to vzaly tak nějak napříč parkem. Docela jsme se zapotily, ale po dosažení vrcholu nám byl odměnou báječný výhled na celé město. Artušův stolec je vlastně erozí poznamenaný pozůstatek dávno vyhaslé sopky.

Protože Martina měla na jedenáctou hodinu domluvenou schůzku s kamarádkou, která v Edinburghu žije, došlo k dalšímu dělení skupiny. Martina to vzala přímo na Princess Street a my s Péťou jsme se rozhodly obejít celý park. Původně jsme chtěly zajít na kávu do nejstarší edinburghské hospody, ale nebyla tak úplně na trati, takže jsme to oklikou vzaly také na Princess Street. Po cestě jsme potkávaly spoustu běžců, kteří Petru dovedli k rozhodnutí, že začne zase běhat.

Na nákupní třídě Princess Street (pod níž byl mimochodem kouzelný parčík plný barevných krokusů) jsme „zaparkovaly“ v Národní galerii na vytoužené kafe a o půl jedné se sešly s dalšími členy výpravy na autobusové zastávce před Waverley Station, odkud nám jel autobus č. 15 společnosti Lothian Bus do jedenáct kilometrů vzdáleného Roslinu. Roslin je známý svou Rosslynskou kaplí, kterou proslavil zejména román Dana Browna Šifra mistra Leonarda (původně toto místo navštívilo cca 30.000 návštěvníků za rok, po vydání knihy a odvysílání filmu je to cca 7x tolik). Vstup do kaple 9 £ jsme tentokrát všichni zaplatili. Jediná Martina však vydržela i na komentovanou prohlídku, takže nám to pak v krátkosti přetlumočila. Jak jsme zjistili, nebyl film vlastně vůbec natáčený v kapli, ale v jakési replice, kterou filmaři postavili na louce za městem.

Rosslinská kaple
Rosslinská kaple

Autobusem jsme se vrátili zpátky do Edinburghu. Kluci vystoupili u našeho penzionu, my holky jsme jely zpátky až na Princess Street a zpátky jsme se vracely kolem dalších místních hřbitovů a kostela St John´s Church. Kluci už tuto cestu absolvovali ráno, krom toho ještě navštívili tzv. Scotch Whisky Experience, což pro ně byl samozřejmě vrcholný zážitek.

Večeře proběhal opět na Grassmarketu, i když tentokrát byl docela problém najít volné místo – v sobotu se holt v Edinburghu paří a konají se rozlučky se svobodou, které jsou podle mě o dost bujařejší než ty naše.   

V neděli po snídani jsme si nechali zavolat taxi a vrátili se na letiště, kde jsme měli rezervované auto na dalších sedm dnů. Na místě jsme se trochu zdrželi, výsledkem bylo, že jsme změnili auto na větší Škodu Octavii Combi a v automatu. Do původně plánovaného menšího auta bychom nenarvali kufry a manuál se nám zdál při jízdě vlevo poměrně náročný. Také jsme pro jistotu doplatili pojištění, i když to díky bohu nakonec nebylo třeba, protože David se po pár minutách s řízením vyrovnal na jedničku a k žádné kolizi tak nedošlo.

Naše první cesta vedla k Falkirk Wheel, jehož otočná ramena umějí zvednou loď a dopravit ji rovnou k vyššímu kanálu. Falkirkské kolo spojuje dva kanály – Union Canal a Forth & Clyde Canal, které od sebe dělí výškový rozdíl 35 metrů. Před zdymadlem byly dvě zmenšeniny soch koňských hlav. Protože jsme chtěli vidět originály, zajeli jsme i k nim, ale na místě jsme bohužel zjistili, že až k sochám se dostat nedá, takže nejblíže jsme jim vlastně byli, když jsme kolem nich projížděli po dálnici.

Falkirk Wheel
Falkirk Wheel

Další naší zastávkou bylo historické město Stirling. Počasí se dost zhoršilo a začalo pršet. Hrad Stirling jsme se tentokrát rozhodli navštívit, ale za 14 £ jsme byli všichni dost zklamaní, protože v místnostech buď vůbec nic nebylo, nebo jen nepříliš hezké repliky. Od hradu je výhled na Wallace Monument, což je viktoriánská věž v gotickém stylu vztyčená na památku legendárního bojovníka za svobodu známého nám z filmu Statečné srdce. Monument se bohužel tentokrát nacházel v mlžném oparu. Ve Stirlingu jsme zašli na pozdní oběd a vyrazili do oblasti hustě zalesněných kopců a romantických jezer – The Trossachs. Počasí se k naší lítosti neumoudřilo, takže všude byla mlha a moc jsme toho neviděli. Udělali jsme jen dvě krátké zastávky, ale na žádné procházky po okolí to opravdu nebylo.

V průvodci jsme si našli hostel SYHA kousek od jezera Loch Lomond, takže jsme se k němu vypravili. Cesta končila na úzké lesní pěšině, přes kterou byla závora a oznámení, že jde o soukromý majetek. Protože jsme to nechtěli vzdát, zašli jsme se Petrou a Honzou podívat, jestli za závorou ten hostel náhodou není. Narazili jsme na kouzelnou tajuplnou budovu, ve které prostě muselo strašit. Na dveřích však měli oznámení, že už to nadále není majetek SYHA hostelů, ale že jde o soukromé vlastnictví, které máme respektovat. Škoda, protože bydlení na takovém místě by určitě bylo zážitkem.

Po neúspěchu s hostelem jsme zajeli do městečka Luss na břehu jezera Loch Lomond, ale bohužel jsme ani zde nic na bydlení nenašli, a tak jsme se vrátili kousek zpátky do Ballochu. Po chvíli se nám podařilo najít B&B Anchorage (25£/noc se snídaní/osoba). Pan domácí byl milý chlapík, kterému jsem však vůbec nerozuměla. To mu nicméně nebránilo, aby mi vyprávěl jakýsi příběh o něčem jistě hodně zajímavém.

 

 FOTO: David Kasper

cestopis následující den

cestopis předcházející den

Simona

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *