Loch Ness, Speyside, Glen Clova, Fife
Počasí se nezlepšilo a ani předpověď neslibovala žádnou velkou změnu, proto jsme operativně změnili plány a nejeli na ostrov Sky, který měl být původně vrcholem naší cesty. Vrátili jsme se ještě jednou ke hradu Eilean Donan – tentokrát jsme ho vyfotili za přílivu (a bohužel také za deště).
Dále už na nás čekalo jezero Loch Ness – tmavé úzké jezero, které se táhne v délce 37km mezi Inverness a Fort Augustus. Jezero je samozřejmě všem známo díky pověsti o příšeře Nessie. Nejdřív jsme zastavili u zříceniny hradu Urghuart, který byl roce 1692 vypálen, aby jej nemohli využít jakobité. Pak jsme pokračovali do městečka Drumnadrochit, což je vesnička posedlá šílenstvím po jezerní příšeře a je plná obchodů s dárkovými předměty.
Od jezera Loch Ness jsme přes Inverness jeli do oblasti Speyside proslavené svými destilerkami. My jsme si vybrali destilérku Macallan, ve které jsme si zaplatili prohlídku (15£/osoba). Paní průvodkyně nás zasvěceně provedla továrnou a ukázala, jak se vyrábí místní whisky. Prohlídka byla zakončena ochutnávkou několika druhů whisky, což mě asi jako jedinou úplně nenadchlo. Na památku jsme dostali zátky do sudů, přičemž marně dumáme nad tím, k čemu je využijeme.
Po krátké procházce po okolí destilérky a zastávce u místního půvabného mostíku jsme jeli do Dufftownu s tím, že se zde ubytujeme. Bohužel mimosezóna nás dostihla a my žádný otevřený penzion nenašli, takže jsme museli jet zpátky do Aberlouru. Tam jsme měli štěstí a hned na první pokus našli příjemný B&B Norlaggan (25£/osoba/noc se snídaní)
Ráno jsme zjistili, že počasí je stále pochmurné a tak bylo rozhodnuto, že nejlépe se splín zahání u skleničky. Vrátili jsme se tak do Dufftownu, který leží v srdci speysideského palírenského krajeabyl podle starousedlíků vybudován na sedmi destilačních kolonách. Tentokrát jsme navštívili destilérku Glenfiddich (zdarma). Prohlídka začala krátkým filmem a končila jak jinak než další ochutnávkou.
Dále bylo v plánu údolí Glen Clova – nejdelší z tzv. anguských údolí. Po cestě jsme kromě obvyklých ovcí potkávali hlavně spoustu bažantů. Nakonec jsme nedojeli až na konec údolí (jako ve Skotsku často šlo o jednosměrku a člověk se tak musel vracet stejnou cestou). Dojeli jsme jen ke Glen Clova Hotelu, kde jsme ochutnali lasagne s bažantím masem nebo steaky z místních angusů. Neustále pršelo a byla velká mlha, proto jsme jeli do cíle naší dnešní etapy. V srdci hrabství Perthshire na nás čekala městečka Dunkeld a Birnam, mezi kterými se vine řeka Tay. Ubytovali jsme se v Birnamu v Merryburn hotelu. Paní majitelka byla opět strašně příjemná a dala nám slevu s tím, že nedostaneme snídani (15£/osoba/noc). Přímo v hotelu byla ve sklepě i hospůdka, kde jsme strávili večer. Paní majitelka se během těch pár hodin docela připila a nakonec nám dala velký pekáč hranolek, abychom neměli hlad. V penzionu se nám zalíbilo natolik, že jsme se rozhodli zůstat ještě další noc, což paní majitelka považovala za naprosto báječné a „lovely“. Po chvíli jsme znovu přehodnotili naše plány a domluvili se, že zde zůstaneme i naši poslední noc před odletem, protože na letiště jsme to odtud měli jen hodinu cesty autem a v Edinburghu by se nám takové bydlení shánělo jen těžko, resp. podle internetu bychom ho stejně nesehnali. Paní domácí jsme to sice nestačili říct, ale předpokládali jsme, že jí to vadit nebude.
Ačkoli nám paní domácí původně říkala, že nám snídani nepřipraví, opět nás mile připravila, když přichystala alespoň kávu, čaj, džus, mléko, cereálie, máslo, marmelády a ovoce – tj. možná nešlo o snídani ve skotském duchu, ale pro nás toho bylo i tak dost. Navíc jsme den předtím samozřejmě něco nakoupili i my. Ráno jsme vstali brzo, abychoejlavnější golfové m stihli úsvit nad řekou Tay, přes kterou se vinul krásný kamenný most. Chtěli jsme zajít i ke katedrále, ale ta byla ještě zavřená, takže jsme jen prošli spící městečko Dunkeld.
Počasí se nám po pár dnech zase zlepšilo, takže jsme se vydali do oblasti nazvané Fife – jde vlastně o jeden velký mys oddělující záliv Firth of Forth od zálivu Firth of Tay. První zastávkou bylo město St. Andrews. Jde o nejstarší univerzitní město ve Skotsku a zároveň o pravlast golfu. Nejslavnější golfové hřiště světa – Old Course jsme si samozřejmě nenechali ujít. Trochu trapas jsme si užili, když Martina našla mimo hřiště golfový míček. Zvažovala, jestli ho tam nechat nebo si ho vzít na památku. Nakonec to za ní rozlouskla Péťa, která míček sebrala. To se bohužel nelíbilo golfistovi, který se s ním právě chystal hrát. Díky bohu z toho nedělal žádné drama. Před návštěvou hřiště jsme se prošli také kolem rozvalin obrovské katedrály, kolem hradu a samozřejmě univerzity.
Cestou po Fife jsme zastavili ještě v několika menších přístavních městečkách – Crail s vyhlídkou na ostrov Isle of May, Anstruther – kdysi jeden z nejrušnějších skotských přístavů a Elie. U Anstrutheru jsme se prošli i k rozvalinám věže, která byla vybudována pro jakousi dámu, aby se zde mohla koupat, a k majáku. Vítr zde byl neuvěřitelný, skoro se v něm nedalo ani chodit. Naštěstí však svítilo sluníčko, takže jsme si výlet užili.
Pokračovali jsme směrem k Edinburghu do Queensferry, kam jsme chtěli hlavně kvůli fotkám dvou místních mostů – železničního a silničního. Nás s Péťou nejvíc zaujali malí králíčci, kterých bylo v parčíku u vody opravdu hodně a ani nevypadali, že by se báli lidí. Po fotopauze jsme v Queensferry zašli na večeři a pak si mosty vyfotili pro změnu osvětlené za tmy. Zpátky do Birnamu jsme to měli cca hodinu cesty.
FOTO: David Kasper
Přidat komentář