Congost de Mont Rebei

Soutěska Congost de Mont Rebei

Slovo congost bych přeložila jako soutěska, kterou teda i je 🙂 A zrovna tahle soutěska byla vytvořena  řekou La Noguera Ribagorçana a odděluje dvě části pohoří Montsec – Montsec d´Ares  a Montsec de l´Estall, zároveň je jak přirozenou, tak i ofiko hranicí mezi Katalánskem a Aragonií a samozřejmě patří k místům, které v Katalánsku nesmíte vynechat.

Na docela velký parkoviště, kde je o víkendu otevřený i info budka a prodávaj chlazený nápoje, se dostanete z městečka Pont de Montanyana. Podle mě je to nejlepší výchozí místo! Druhou možností je totiž jet přes vesničku Corça do collet de la Pertusa, kde se nechá auto a začne ťapat. Na docela ostrým ostrohu se tam nachází i hezký románský kostelíček La Mare de Déu de la Pertusa. Na druhou stranu, dojít odsud až k soutěsce vám vezme tak 2,5 hodiny relativně nezáživné cesty 🙁 I když přiznávám, že můj úsudek může být trochu zkreslený kocovinou, kterou sem měla, hrozným vedrem (není kam se schovat před sluníčkem) a nedostatkem vody (ale když to půjdete, stejně mi dáte zapravdu 🙂 ).

Ovšem z druhý strany je to jiný kafe.  K začátku soutěsky to máte kousek. Nejdřív jdete po široké cestě mezi loukama, pak přeběhnete visutý, železný most  a začnete mírně stoupat k působivé scenérii kolmých, vysokých skal uzavírajících soutěsku. Jakmile vejdete do soutěsky, cestička vás vede takovým půltunelem, vytesaným do skály. Cestu určitě nedoporučuju lidem, co trpí závratěma, ale jinak je to pecka a nezávraťáři si ji určitě užijou!!!

Jeskyně Cueva Colomera

Asi tak ve ¾ soutěsky můžete odbočit k jeskyni Cueva Colomera. Dostanete se tam po docela strmý pěšince, která je místy vybavená řetězy nebo kramlemi (hlavně se nelekejte, dojít nahoru není nic těžkýho, ty řetězy sou tam podle mě pro lidi, co maj 60+ let a chtěj si tam taky vyběhnout). Na konci soutěsky se většina lidí otáčí a vrací na parkoviště (popř. můžete pokračovat směr Corça, ale na to s sebou hlavně mějte dostatek vody!!!!). Fyzicky je celá cesta superlehká, je to nádherná půldenní vycházka. Časově je těžký říct přesně, jak dlouho vám to bude trvat, nám to vždycky vezme tak 3-4 hodinky (tam a zpět)- fotíme, flákáme se, piknikujem, sluníme se….. Po cestě sou totiž na širších místech instalovaný lavičky- což je ideální místo k pikniku nebo jen tak k relaxu a kochání se. Když se nebudete flákat jako my, tak si myslim, že tam i zpátky to dáte v klidu za 2,5 hodinky.

Jestli budete mít štěstí a na cestě bude málo lidí a dole málo vody, můžete se vrátit po staré cestě, která vede o něco níž než nová, ale ofiko je UZAVŘENÁ (takže ten nápad nemáte ode mě) a nesmí se po ní chodit- důvodů je hned několik, není tak široká, pohodlná, bezpečná a zajištěná jako ta nová a pokud je hodně lidí, tak na vás ze shora můžou shazovat kameny (samozřejmě, že ne úmyslně, prostě jen jak se tam couraj).  Ovšem to bych nebyla já, abych si ji jeden hezký únorový, všední den neprošla 🙂

Jinak pokud se zde octnete v parných letních (popř. pozdně jarních/brzkých podzimních) dnech, vřele doporučuju využít blízkosti řeky a od parkoviště kousek seběhnout a dát si osvěžující koupel 🙂

Hradní věž Torre de Alsamora

Milovníky historie by mohla zajímat blízkost vesničky Alsamora, která je známá hradní věží Torre de Alsamora (dá se tam dostat jak pěšky, tak autem, na věž po žebříku). Něco sem vám tady vytáhla z její historie ( zdroj: http://www.pallarsjussa.net/turisme1/turisme-cultural/arquitectura-militar?id=59,.. abyste si nemysleli, že je to z mý hlavy :-)).

Takže…přestože nejstarší doložené zmínky o věži pochází z roku 1038, podle její struktury a parametů se předpokládá, že byla postavená přibližně na přelomu tisíciletí.   Věž je překvapivě velmi dobře zachovaná, v porovnání s hradebním ochozem, z něhož se prakticky nic nedochovalo. Je to typický příklad katalánského hraničního hradu z XI. století- hrad byl vystavěn na ze tří stran nepřístupném skalním ostrohu, čtvrtá strana byla chráněná právě kruhovou věží. Tato věž je nyní s téměř 15m výškou jednou z nejlépe zachovaných v Katalánsku.