Srí Lanka, Sigiriya
Stáváme po páté hodině, dnes je v plánu nejvyhledávanější cíl Srí Lanky, Sigiriya . Něco málo posnídáme a sedáme do auta. Nejde však nastartovat!! Auto ani nehlesne a všichni hoši z hotelu postupně koukají pod kapotu. Usoudí včele s Honzou, že je totálně vybitá baterie. Co teď ? Do Gajaby se řítí auto, vyskakuje z něho sympatický chlapík, zhodnotí rychle situaci a pošle chlapce pro kabely. Auto brzy začne kňourat a je vyhráno. Máme ještě vyfouklé kolo a tak chlapík z kterého se vyklube majitel hotelu z Honzou zajede k pumpě a nechá dofouknout kolo. Máme vyhráno a vyjíždíme směr Sigiriya.
Po cestě se zastavíme na kafíčko a každý si dáváme jeden kokos, Honza někde uhne z hlavní silnice, no nevím, jestli to náhodou není cesta pro nedaleké Safari z Národního parku Minneriya , anebo je to sloní stezka, nevím, postupně se seznamujeme s dalšími zvířaty a úplně zíráme na elegantního sedícího ohromného páva vedle silnice. Již po cestě na nás v příjemné zeleni s dalekými kopci a horami vítá zajímavá skál , která v sobě skrývá tajemství. Je to atrakce Srí Lanky, Sigiriya, zapsaná na sezamu UNESCO a je nám na dosah.
Přijíždíme na parkoviště, zakupujeme lístek na památku, stojící 30 USD na osobu. Památky na Srí Lance jsou pro cizince dost drahé. Odeženeme všechny naháněče, prodavače a rádoby průvodce a vyrážíme. Je sobota a tak se to tu hemží nejenom návštěvníky z celého svět, ale potkáváme i spousty domorodců. Klasicky vyrážíme v pravé poledne, to je ten správný čas (a pro mě utrpení) a to správné vedro, bereme 2 litry vody na cestu, ukážeme lístky strážcům a jsme vpuštěni do areálu.
Ještě, že nám neberou otisky prstů, někdy už mám těch vojáků, policajtů a komunistických manírů dost.
Už na začátku prohlídkové trasy je vše kolem dojemně krásné, až na další a další naháněče, otrapy a prodavače. Potkáváme také lidi oduševnělé a usměvavé. Fotoaparáty nevadí jejich tvářím a já mám pocit, že jsme v ráji. S dalším a dalším stoupáním na skálu přibývá funění a také zajímavých a nádherných výhledů do dalekého okolí. Jsme už hodně vysoko, když se dostáváme pomalu ke kovovým točitým schodům v klecích a stoupáme kolmo nahoru. Je to komické to lidské hemžení na stěnách velikána Sigiriye.
V prostorách nádherných nástěnných fresek , strážce, který fresky hlídá je neskutečně pozorný k Honzovi i jeho stativu s fotoaparátem, odhaluje zakryté světl , a vyhání (chudáky) další turisty a kdyby Honza chtěl modré z nebe, jistě by mu je snesl. Já teda zírám, když Honza skončí, jak jinak, natáhne ruku a chce zaplatit. Docela rádi tentokrát zaplatíme, fresky byly nádherné…Další výšlap na skálu je příjemným zážitkem v naší mysli. Příjemný vánek a nádherné scenérie, krásní lidé ….jsme na vrcholu, ta nádhera se nedá popsat. Nevím jak mohli na skále udělat bazén , jak zde žili nebo nežili. Ale to není důležité, možná není důležité to vědět , možná je důležitější to vidět !
Sygíriya – Strmá skála vysoká 200 m, tyčící se nad údolím, magmatická zátka vyhaslé sopky. Pozůstatky palácového komplexu z 5.století . Mimo archeologického naleziště zde najdete nástěnné malby a zbytky rozlehlých palácových zahrad. Sigiriya je od roku 1982 zapsána na Seznam světového dědictví Unesco.
Přidat komentář