• Menu
  • Menu

Cesta Bolívie, Chile,Velikonoční ostrovy 6

Domů » Všechny destinace » Zahraničí » Jižní Amerika » Bolívie » Cesta Bolívie, Chile,Velikonoční ostrovy 6

Město čtyř jmen

Sucre, Charcas, La Plata a Chuquisaca. Nakoupeno, sbaleno a čeká nás noční přejezd do Sucre. Bus měl přijet v 6,45pm, ale už přes hodinu se nic neděje. Čekáme ve strašném zápachu od motoru nekonečně dlouho a žádná informace. Janka jde na záchod a vtom autobus přijel. Ve vteřině naložili všechna zavazadla i naše batohy a Janka nikde. My samozřejmě nenastupujeme, čekáme na Janku. Bus se rozjíždí a Petr bouchá na řidiče a řve španělsky, že nemáme kamarádku. Janka naštěstí dobíhá. Bylo to stresující. Už jsem viděla jak naše bágly mizí v nenávratnu. V buse je jen pár turistů. Zbytek Bolivijci. Snad ještě hodinu se motáme po městě. Každou chvilku někdo vleze do busu a něco nabízí. Dokonce i slepý chlápek, který měl snad čerstvě amputované obě ruce. Všichni se konečně usadili, vlezli jsme do spacáku a snažili se usnout. Chtěla jsem hrozně na záchod, ale nemohla jsem otevřít dveře. V ranních hodinách se Petr vzbudil a tak jsem ho s posledním vypětí sil požádala, zda by to tam nešel omrknout. Otevřel dveře. Byla to moje záchrana, jinak by mě explodoval močový měchýř. Jeli jsme dlouhých 12 hodin. Konečně jsme na nádraží a bereme taxíka. Po hledání hotelu se nakonec ubytujeme v hotelu Bicentenario. Teče jim záchod, ale jinak to není špatný hotel. Jsme docela unavení, ale po sprše a obědě v restauraci Florian, vyrážíme na obhlídku města Sucre. Jsme  v nadmořské výšce 2750 m n.m.

Sucré - bílé sušené brambory ChunosBolívie - Unesco
Sucré – bílé sušené brambory Chunos Bolívie – Unesco

SUCRE
Sucre září bíle, protože jádro města, tvořeno koloniální architekturou ovládá bílá barva omítek. Je zde na to přísná regule, kdy nikomu není dovoleno použít na domy jinou než bílou barvu. Město je od roku 1991 na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.  Město je známé jako Město čtyř jmen – Charcas, La Plata, Chuquisaca a Sucre. Město obklopuje pohoří Kordillery de los Frailes.

Francisco Pizarro poslal svého bratra Gonzala, zjistil informace o místních dolech a čím by mohla provincie Charcas prospět španělské koruně. Dnešní Sucre bylo založeno jako stříbrný důl pod názvem La Plata roku 1538. Během 17. století byla La Plata, administrativním, právním, náboženským a kulturním centrem španělských východních teritorií.

První hnutí za nezávislost v Americe vzniklo právě zde, 25. května 1809. 6. srpna 1825, rok po vítězné bitvě Bolívara u Junínu, byla vyhlášena nezávislost republiky pojmenované po jejím osvoboditeli Simonu Bolívarovi. O pět dní později byla La Plata přejmenována na Sucre na počest Bolívarova generála Antonia José de Sucre. V době, kdy vláda Bolívii řídila ze Sucre, jeden převrat střídal druhý a prostí lidé umírali hladem. Po válce v Pacifiku (1879-1883) zavládla větší stabilita, ale opozice vůči politické dominanci města Sucre kulminovala roku 1899 revoltou vedenou obchodními skupinami z La Pazu a cínovými hornickými městy s výsledkem, že La Paz se stal centrem vlády.

Nejdříve jdeme na Plaza 25 de Mayo, obklopené vysokými palmami a pokračujeme ke katedrále, ale je zavřená: Hned vedle je budova nejvyššího soudu.
Platíme za vstup do La Casa de la Liberta, Simón Bolívar právě v této budově, postavené v roce 1621, založil republiku. Casa de la Libertad je zároveň místem, ve kterém je k nahlédnutí bolivijská deklarace nezávislosti.

Janka nás čeká na náměstí a my se jdeme mrknout do muzea etnografie. Nenechám si ujít krátkou prohlídku nemocnice Hospital Santa Barbara, který byl založen roku 1554 na pomoc chudým a domorodcům. Budova má tři nádvoří, krásny kazetový strop a původní fasády.

Petr se chce podívat do Simon Park Bolivar, má tu být něco jako malá Eiffelovka. Bylo to legrační. Vlastně to ani žádná vyhlídka nebyla. Už začíná být dost pozdě a protože mám ráda hřbitovy, bereme rychle taxíka a jedeme. Zdejší hřbitov je považován za nejkrásnější v Bolívii. Je to tu jako v malém městečku. Honosné hrobky velikosti malých vilek pro bohaté a chudáci jsou pohřbeni buď do země,  malých schránek. Některé i se stínítky proti slunci. Vedle hlavního hřbitova je ještě plocha, na které jsou pochované jen děti chudých. Vše bylo ozdobeno modrou barvou, to jsme si neuměli nijak vysvětlit.
Jedeme zpět do centra a ještě chceme na vyhlídku do kláštera San Felipe de Neri. Je zavřeno.Nezbývá nám, než jít domů. Cestou si vyzvedáváme vyprané prádlo, nakupujeme si ovoce na tržnici.

Sucré Bolívie - Unesco
Sucré Bolívie – Unesco

cestopis následující den

cestopis předcházející den

Dana Dajdulka

Více jak 15 let se pro mě stalo cestování drogou. Za tu dobu jsem mimo Evropu navštívila USA, Nový Zéland, Thajsko, Kambodžu, Velikonoční Ostrovy... poslední roky se mou láskou stala Jižní Amerika. Každá další cesta je pro mne nejenom výzvou, ale také uskutečněnými sny poznat místa , které tak dobře znám z knih a cestopisů.

Zobrazit články

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.