• Menu
  • Menu

Švýcarsko

Cesta do Adelbodenu

Sobota 16.8.2014. Vstávám velmi brzy. Budík zvoní v 6.30. Dobaluji věci a jdu si dát teplou sprchu. Kolem 8 hodiny  přichází Ajka. Dáváme si společně snídani a čekáme na kluky, kteří pro  nás mají  podle domluvy  přijet v 8.30. Je 10. hodin a Ajce zvoní mobil. Volá Sabina, kde jsme. „Doma“ odpovídá  naštvaně Ajka do telefonu. Hm, my v Plzni. V druhém autě jede : Milan, Ifča a Sába. A tak s velkým zpožděním konečně kluci  (Jirka, Kuba) dorazili a my vyrážíme na horskou chatu do švýcarského Adelbodenu.

cesta do Švýcarska
cesta do Švýcarska

Po cestě často zastavujeme. Buďto se nám chce  čůrat, máme hlad nebo došel benzín. Jede se dobře i když občas sprchne. Po cestě Jirka kupuje pivo a do plastové vinné sklenky si naléváme portské z kanystru. Po pěti hodinách cesty je Kuba unavený a tak se vystřídá v řízení s Ajkou. Navigátor Jirka a Jakub usínají. Bohužel zrovna ve chvíli, kdy Ajka potřebuje poradit, kde odbočit. Sjezd jsme samozřejmě přejeli  a tak jsme si zajeli pár set kilometrů navíc, dokonce jsme projeli i Lichtensteinskem. Sice mnoho kilometrů navíc, ale krásné hory a příroda stály za to.

V Adelbodenu se také máme sejít s Klárkou, která už pár dní chodí sama po okolních horách. Po telefonu se jí snažíme z auta vysvětlit, jak se dostane na chatu. Ale nakonec jí nabírá k sobě první auto, které doráží do Adelbodenu o několik hodin dříve než se to podaří nám.

My přijíždíme na chatu až za soumraku. Chatu máme pronajatou na celý týden od přátel z Továrny na zážitky. Je zde velká kuchyň  s jídelním stolem a televizí, malý obýváček,  koupelna  s vanou a WC . Dále tady jsou 3 pokoje pro 8 lidí. Já spím na dvoulůžáku s Ajkou.

Chata je ve výšce kolem 1300 m.n.m. .

Na uvítanou na nás čeká milé překvapení, večeře a hlavně jsme se konečně všichni sešli !

Ještě večer plánujeme  kam se vydat  a popíjí se až do jedné hodiny ranní, kdy jdeme na kutě.

na konec cestopisu

cestopis následující den

Sára Schlitzová
Sára Schlitzová

Jsem studentkou Zahradní a krajinné architektury na ČZU v Praze. Za cestovatelku a dobrodruha se považuji již od chvíle, kdy mě starší sestra na půli cesty poslala samotnou do školky. Kromě cestování a fotografování (amatérské), ráda trávím čas s přáteli. Od malička se věnuji sportům a hře na housle. Taky ráda vyrazím za kulturou (divadlo, výstavy, kino).

Zobrazit články

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *