• Menu
  • Menu

Švýcarsko 1

Ferraty, Lohnerhutte SAC, vodopády Enstligen Wasserfalle, Hinterengstation.

Je sedm hodin ráno. Zvoní mi budík. Otevírám oči a přímo přede mnou v okně jsou ranním sluncem  krásně ozářené hory. Jdu si vyčistit zuby a pak uklízím stůl po večeři. Spolu s Milanem pak myjeme nádobí a připravujeme snídani.

Pak všechny budíme. Jen Jirku a Kubu necháváme spát. Po snídani balíme věci a autem vyrážíme já, Ifča, Milan, Sába, Ajka a Klára směr Lohnerhutte SAC.

Výhled z parkoviště na Adelboden
Výhled z parkoviště na Adelboden

Jelikož nás jede šest a v autě je jenom pět míst, vymýšlíme kam si sednu já. První variantou je jet v kufru, ale z bezpečnostních důvodů sedím na zemi pod zadními sedačkami ( no, není to o moc bezpečnější ..). Při cestě na parkoviště jsme měli štěstí, že na velmi úzké silnici, po které jsme jeli, nejelo žádné auto v protisměru. Jinak bychom se buď srazili, nebo by jedno z aut spadlo ze stráně. V pořádku jsme tedy dorazili na parkoviště, kde jsme nechali auto a vyrazili na, ještě nic netušíc, dlouhý výlet..

Parkoviště bylo za závorou, na které bylo napsáno, že máme zaplatit, jenže nikde nebyl automat, ani nikdo kdo by peníze vybíral. Naštěstí s námi byla Klárka, která nám poradila, že musíme zaplatit na dosti vzdálené chatě. A tak Ifča svým rychlým krokem „doběhla“ zaplatil lístek.

Mažeme se opalovacím krémem, utahujeme popruhy u batohů a vyrážíme.

Lohnerhutte SAC
Lohnerhutte SAC

První překážkou je celkem jednoduchá feratta. Je to vlastně cesta po skále, na níž se přidržujete řetězu. Chvílemi mi je nepříjemné po ní jít, jelikož nemáme žádné jištění a nohy mi trochu kloužou po úlomcích kamene. Procházíme po úzkých cestičkách po hřebeni a překonáváme výškové rozdíly. Nad námi se pasou stáda ovcí a kramzíků (= kráva+kamzík) Po necelé hodině a půl se konečně dostáváme na Lohnerhutte SAC, což je chata, ležící ve výšce 2171 m.n.m. . Přímo před námi je v dáli vidět Adelboden. Svítí sluníčko a my máme před sebou krásný panoramatický výhled. A tak usedáme na lavičku a chceme si dát obědovou svačinu. Jenže…

Ráno jsme s Ajkou připravily skvělou sváču pro všechny, jenže při odjezdu jsme ji nechaly na stole.

Tschingellogtighorn
Tschingellogtighorn

Naštěstí si s sebou Sabina vzala svačinu, která jí zbyla ze včerejška a tak se o ní všichni dělíme. ( Byly to asi 3 tousty, ale skvělé) Jako dezert máme Klárčino napytlíkované domácí sušené ovoce a to vše zapíjíme pivem. Místo toho, abychom si vzali jídlo na celý den, s sebou Ifča v batohu táhne 6 plechovek českého piva. Sluníme se, doplňujeme tekutiny a po dvaceti minutách vyrážíme dál. Na chatě nám poradili, že pokud budeme pokračovat dále, dostaneme se do Hinterengstation.

Zase jdeme po uzounkých cestičkách. Z jedné strany nás obklopuje příkrý svah, který mi připadá, že se na mě tlačí a pode mnou je šílený sráz dolů. Z téhle kombinace mám občas závratě a chvílemi si říkám jestli se mi vůbec chce pokračovat. Jsem ale tak okouzlená okolní krajinou a tak pokračuji stále dál.

Další překážkou je nebezpečný namrzlý sníh, kterým jsou pokryty některé části naší cesty.

Hinterengstligen
Hinterengstligen

Po náročném přechodu hřebene, přicházíme na místo s lavičkou, odkud je v dáli vidět krásný vodopád Enstligen. Enstligen Wasserfalle je druhý největší vodopád ve Švýcarsku. Je položený ve výšce 2000 m.n.m. a dlouhý 600 metrů.

Také vidíme skalnatý útvar Tschingellochtighorn. Ifča nám v rychlosti sděluje svůj plán: „Vezmeme to zkratkou přes údolí, tak za půl hoďky, třičtvrtě max, vyběhneme na Tschingellochtighorn, pak dojdeme k vodopádu, zavoláme klukům a sejdeme se pod vodopádem na parkovišti“. Když ale scházíme jen pár metrů pod lavičku, zjišťujeme, že hned první bod Ifčina plánu je nemožný. Všude v údolí jsou krátery přes které se nemáme jak dostat a tak jdeme dál po cestě až na rozcestí, kde se dělíme do dvou skupin. Vlastně tří. Milan se Sabinou zůstávají, já s Ifčou a Klárkou se chceme rychle podívat na skalnaté útvary a za námi na konec vyráží i Ajka. Klárka s Ifčou nasadí vražedně rychlé tempo a mě začínají bolet achilovky a tak trhám skupinu, sedám si na trávu a čekám na Ajku. Po cestě je z údolí nad vodopádem slyšet z jedné z restaurací otravný místní folklor. Ajka je ještě celkem daleko a Ifča s Klárkou se začínají rychle vzdalovat a jejich postavy se rychle zmenšují. Sedím na trávě, mam sundané boty, sluním se , užívám si horský vzduch a volám mamce.

Je to neuvěřitelné, ale všude, po těch úzkých cestičkách chodí tlusté švýcarské krávy.

Stále se nemůžu rozhodnout, jestli dohoním Ifču s Klárkou, vrátím se nebo počkám na Ajku.

S Ajkou nakonec pokračujeme. Hladové, bez pití a energie se přemlouváme a podporujeme k výstupu. Dostáváme unavený záchvat smíchu, který nás ještě více vyčerpává. Ajka mi sděluje, že i za „pitomý cukr z mekáče“, by dala klidně kilo. Cesta je nekonečná, vždy když už jsme si mysleli že je to kousíček, objeví se další stoupání. V největším zoufalství se zjevuje Ifča s cukrem z mekáče. Doplňujeme tedy energii, jelikož je to jediné co máme. Klárka jde dolů za Milanem a Sabinou, kteří na nás už nejméně 3 hodiny čekají a Ifča s námi dokončuje výstup na Tschingellogtighorn. Pořizujeme vrcholové foto a s hladem se obracíme a sestupujeme dolů. Padá mlha a začíná se ochlazovat.

Tschingellogtighorn
Tschingellogtighorn

Sestup dolů je snad ještě horší, než výšlap. Už mám sice trochu energie, ale začínají se ozývat kolena. AUAU!

Totálně vyřízení a natěšení na teplou polévku se setkáváme se Sabinou a Milanem a zjišťujeme, že v restauraci už je zavřeno. Naštěstí nám alespoň prodali sušenku.

Kluci, mezi tím co mi přecházíme hřebeny, vyšlapávají Švýcarské kopce na kolech.

Telefonicky složitě domlouváme přesun lidí, aut a kol zpět na chatu. Domlouváme sraz kolem 18h na parkovišti pod vodopádem.

Hinterengstligen
Hinterengstligen

Cesta z údolí na parkoviště je náročná, hlavně na kolena. Na parkovišti nám kluci předávají auto a na kolech vyráží zpět na chatu. My vyrážíme pro druhé auto. Jelikož je kopec k autu moc prudký a nás je hodně, mě, Ifču a Sabinu vyhazují Ajka s Milanem u silnice, kde si sedáme na opuštěný přívěs. Čekáme dlouho. Je nám zima. Po ČTYŘICETI MINUTÁCH Pro nás konečně přijíždí auto. Cesta jim trvala dlouho, kvůli špatné sjízdnosti a k mé velké radosti Ajka na jedné z chat koupila čerstvé mléko a sýry.

Na chatě si všichni dáváme teplou sprchu (ti co šli poslední možná ne tak teplou) a mezi tím připravujeme teplou večeři. Dnes podáváme těstoviny s rajčatovou omáčkou, domácím švýcarským parmazánem a olivami. MŇAM.

V zasedací místnosti (obývák) si promítáme fotky z dnešního povedeného výletu, porovnáváme zážitky s kluky a pak všichni uleháme k hlubokému, velmi hlubokému, spánku.

Přístup v létě: autobusová zastávka Adelboden Oey-po Bonderalp, pak buď Chrachli nebo Leiternweg (3h). Vhodné pouze pro surefooted horské turisty a horolezce (T5), že stoupání jsou zajištěny řetězy.

Zimní přístup: není přístupná.

Výstupy: Gross Lohner na severní hřeben, střední hřeben, šířka Chumme nebo západní hřeben, Nünihorn, oběd roh.

Přechod: Po Engstligenalp a Kandersteg

Chata šéf: Joachim Allenbach Ausserschwandstrasse 3, 3715 Adelboden, (033 673 04 87/079 431 54 25)

cestopis následující den

cestopis předcházející den

Sára Schlitzová

Jsem studentkou Zahradní a krajinné architektury na ČZU v Praze. Za cestovatelku a dobrodruha se považuji již od chvíle, kdy mě starší sestra na půli cesty poslala samotnou do školky. Kromě cestování a fotografování (amatérské), ráda trávím čas s přáteli. Od malička se věnuji sportům a hře na housle. Taky ráda vyrazím za kulturou (divadlo, výstavy, kino).

Zobrazit články

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.