Ferraty, Lohnerhutte SAC, vodopády Enstligen Wasserfalle, Hinterengstation.
Je sedm hodin ráno. Zvoní mi budík. Otevírám oči a přímo přede mnou v okně jsou ranním sluncem krásně ozářené hory. Jdu si vyčistit zuby a pak uklízím stůl po večeři. Spolu s Milanem pak myjeme nádobí a připravujeme snídani.
Pak všechny budíme. Jen Jirku a Kubu necháváme spát. Po snídani balíme věci a autem vyrážíme já, Ifča, Milan, Sába, Ajka a Klára směr Lohnerhutte SAC.
Jelikož nás jede šest a v autě je jenom pět míst, vymýšlíme kam si sednu já. První variantou je jet v kufru, ale z bezpečnostních důvodů sedím na zemi pod zadními sedačkami ( no, není to o moc bezpečnější ..). Při cestě na parkoviště jsme měli štěstí, že na velmi úzké silnici, po které jsme jeli, nejelo žádné auto v protisměru. Jinak bychom se buď srazili, nebo by jedno z aut spadlo ze stráně. V pořádku jsme tedy dorazili na parkoviště, kde jsme nechali auto a vyrazili na, ještě nic netušíc, dlouhý výlet..
Parkoviště bylo za závorou, na které bylo napsáno, že máme zaplatit, jenže nikde nebyl automat, ani nikdo kdo by peníze vybíral. Naštěstí s námi byla Klárka, která nám poradila, že musíme zaplatit na dosti vzdálené chatě. A tak Ifča svým rychlým krokem „doběhla“ zaplatil lístek.
Mažeme se opalovacím krémem, utahujeme popruhy u batohů a vyrážíme.
První překážkou je celkem jednoduchá feratta. Je to vlastně cesta po skále, na níž se přidržujete řetězu. Chvílemi mi je nepříjemné po ní jít, jelikož nemáme žádné jištění a nohy mi trochu kloužou po úlomcích kamene. Procházíme po úzkých cestičkách po hřebeni a překonáváme výškové rozdíly. Nad námi se pasou stáda ovcí a kramzíků (= kráva+kamzík) Po necelé hodině a půl se konečně dostáváme na Lohnerhutte SAC, což je chata, ležící ve výšce 2171 m.n.m. . Přímo před námi je v dáli vidět Adelboden. Svítí sluníčko a my máme před sebou krásný panoramatický výhled. A tak usedáme na lavičku a chceme si dát obědovou svačinu. Jenže…
Ráno jsme s Ajkou připravily skvělou sváču pro všechny, jenže při odjezdu jsme ji nechaly na stole.
Naštěstí si s sebou Sabina vzala svačinu, která jí zbyla ze včerejška a tak se o ní všichni dělíme. ( Byly to asi 3 tousty, ale skvělé) Jako dezert máme Klárčino napytlíkované domácí sušené ovoce a to vše zapíjíme pivem. Místo toho, abychom si vzali jídlo na celý den, s sebou Ifča v batohu táhne 6 plechovek českého piva. Sluníme se, doplňujeme tekutiny a po dvaceti minutách vyrážíme dál. Na chatě nám poradili, že pokud budeme pokračovat dále, dostaneme se do Hinterengstation.
Zase jdeme po uzounkých cestičkách. Z jedné strany nás obklopuje příkrý svah, který mi připadá, že se na mě tlačí a pode mnou je šílený sráz dolů. Z téhle kombinace mám občas závratě a chvílemi si říkám jestli se mi vůbec chce pokračovat. Jsem ale tak okouzlená okolní krajinou a tak pokračuji stále dál.
Další překážkou je nebezpečný namrzlý sníh, kterým jsou pokryty některé části naší cesty.
Po náročném přechodu hřebene, přicházíme na místo s lavičkou, odkud je v dáli vidět krásný vodopád Enstligen. Enstligen Wasserfalle je druhý největší vodopád ve Švýcarsku. Je položený ve výšce 2000 m.n.m. a dlouhý 600 metrů.
Také vidíme skalnatý útvar Tschingellochtighorn. Ifča nám v rychlosti sděluje svůj plán: „Vezmeme to zkratkou přes údolí, tak za půl hoďky, třičtvrtě max, vyběhneme na Tschingellochtighorn, pak dojdeme k vodopádu, zavoláme klukům a sejdeme se pod vodopádem na parkovišti“. Když ale scházíme jen pár metrů pod lavičku, zjišťujeme, že hned první bod Ifčina plánu je nemožný. Všude v údolí jsou krátery přes které se nemáme jak dostat a tak jdeme dál po cestě až na rozcestí, kde se dělíme do dvou skupin. Vlastně tří. Milan se Sabinou zůstávají, já s Ifčou a Klárkou se chceme rychle podívat na skalnaté útvary a za námi na konec vyráží i Ajka. Klárka s Ifčou nasadí vražedně rychlé tempo a mě začínají bolet achilovky a tak trhám skupinu, sedám si na trávu a čekám na Ajku. Po cestě je z údolí nad vodopádem slyšet z jedné z restaurací otravný místní folklor. Ajka je ještě celkem daleko a Ifča s Klárkou se začínají rychle vzdalovat a jejich postavy se rychle zmenšují. Sedím na trávě, mam sundané boty, sluním se , užívám si horský vzduch a volám mamce.
Je to neuvěřitelné, ale všude, po těch úzkých cestičkách chodí tlusté švýcarské krávy.
Stále se nemůžu rozhodnout, jestli dohoním Ifču s Klárkou, vrátím se nebo počkám na Ajku.
S Ajkou nakonec pokračujeme. Hladové, bez pití a energie se přemlouváme a podporujeme k výstupu. Dostáváme unavený záchvat smíchu, který nás ještě více vyčerpává. Ajka mi sděluje, že i za „pitomý cukr z mekáče“, by dala klidně kilo. Cesta je nekonečná, vždy když už jsme si mysleli že je to kousíček, objeví se další stoupání. V největším zoufalství se zjevuje Ifča s cukrem z mekáče. Doplňujeme tedy energii, jelikož je to jediné co máme. Klárka jde dolů za Milanem a Sabinou, kteří na nás už nejméně 3 hodiny čekají a Ifča s námi dokončuje výstup na Tschingellogtighorn. Pořizujeme vrcholové foto a s hladem se obracíme a sestupujeme dolů. Padá mlha a začíná se ochlazovat.
Sestup dolů je snad ještě horší, než výšlap. Už mám sice trochu energie, ale začínají se ozývat kolena. AUAU!
Totálně vyřízení a natěšení na teplou polévku se setkáváme se Sabinou a Milanem a zjišťujeme, že v restauraci už je zavřeno. Naštěstí nám alespoň prodali sušenku.
Kluci, mezi tím co mi přecházíme hřebeny, vyšlapávají Švýcarské kopce na kolech.
Telefonicky složitě domlouváme přesun lidí, aut a kol zpět na chatu. Domlouváme sraz kolem 18h na parkovišti pod vodopádem.
Cesta z údolí na parkoviště je náročná, hlavně na kolena. Na parkovišti nám kluci předávají auto a na kolech vyráží zpět na chatu. My vyrážíme pro druhé auto. Jelikož je kopec k autu moc prudký a nás je hodně, mě, Ifču a Sabinu vyhazují Ajka s Milanem u silnice, kde si sedáme na opuštěný přívěs. Čekáme dlouho. Je nám zima. Po ČTYŘICETI MINUTÁCH Pro nás konečně přijíždí auto. Cesta jim trvala dlouho, kvůli špatné sjízdnosti a k mé velké radosti Ajka na jedné z chat koupila čerstvé mléko a sýry.
Na chatě si všichni dáváme teplou sprchu (ti co šli poslední možná ne tak teplou) a mezi tím připravujeme teplou večeři. Dnes podáváme těstoviny s rajčatovou omáčkou, domácím švýcarským parmazánem a olivami. MŇAM.
V zasedací místnosti (obývák) si promítáme fotky z dnešního povedeného výletu, porovnáváme zážitky s kluky a pak všichni uleháme k hlubokému, velmi hlubokému, spánku.
Přístup v létě: autobusová zastávka Adelboden Oey-po Bonderalp, pak buď Chrachli nebo Leiternweg (3h). Vhodné pouze pro surefooted horské turisty a horolezce (T5), že stoupání jsou zajištěny řetězy.
Zimní přístup: není přístupná.
Výstupy: Gross Lohner na severní hřeben, střední hřeben, šířka Chumme nebo západní hřeben, Nünihorn, oběd roh.
Přechod: Po Engstligenalp a Kandersteg
Chata šéf: Joachim Allenbach Ausserschwandstrasse 3, 3715 Adelboden, (033 673 04 87/079 431 54 25)
Přidat komentář