Na začátek cestopisu Láva na Big Island 19.8.2011 pátek Včera jsme prožily opravdu krásný den. Nevěděly jsme, co přijde dnes, ale rozhodly jsme se, že si raději zabalíme všechny věci, protože by nás Stephen a Jam mohli po túře odvézt někam do kempu poblíž Hila. Bydleli totiž v Pahoe, městečku nedaleko Hila. Přijeli přesně na čas. Bylo půl desáté a my jsme ani...
Na začátek cestopisu Konečně vidět lávu 18.8.2011 čtvrtek Večer jsme zjistily, že náš autobus staví přímo v kempu. Naši kamarádi bezdomovci nám poradili, abychom řidiči jen řekly, kde přesně potřebujeme zastavit, a že nás řidič vyhodí tam, kde budeme chtít. Trochu se nám to nepovedlo a autobus nám zastavil až o 2 míle později. No nic, nezbylo nám nic jiného než...
Na začátek cestopisu 12.8.2011 pátek Vzbudily jsme se poměrně brzy, zhruba v půl deváté ráno. Venku již nepršelo ani nemrholilo. Konečně jsme viděly, jak vypadá naše kempoviště. Nad námi se tyčil kráter sopky, kterým jsme předchozího dne sestupovaly dolů. Vlevo i vpravo náš obzor lemovaly vysoké skály. Pod námi jsme tušily oceán, ke kterému jsme měly dnes naplánováno...
Na začátek cestopisu 11.8.2011 čtvrtek Vzbudily jsme se za tmy. Bylo 4:35 a právě nám pípal u hlavy budík. Uf… Tak jo, musíme vstát. Zabalily jsme si všechny věci. Jako poslední přišel na řadu mokrý stan. Nasedli jsme do auta v 5:15 a vyrazili pod vrchol na místo, kde bylo podle průvodce možné vidět východ slunce bez miliónu turistů v okolí. Kromě tohoto téměř...
Na začátek cestopisu 10.8.2011 středa Vzbudily jsme se až v půl desáté. Po včerejším večerním dobrodružství jsme byly rády, že nemusíme vstávat příliš brzy. Již předchozího dne jsme se rozhodly, že navštívíme nejvyšší vrchol Mau´i – sopku Haleakala. Proto jsme si zabalily jen nejnutnější věci a zbytek nechaly u Gevina doma s tím, že si je vyzvedneme za tři dny...
Na začátek cestopisu Jak se nám nepodařilo pracovat, i když jsme opravdu chtěly a poslední dny s naší novou „rodinou“ 18.7.2011 pondělí čas: dopoledne, místo: kdesi nad Pacifikem, konečně letíme. Hlavou nám probíhají myšlenky na události z posledních dvou dnů. Je těžké se smířit s myšlenkou, že první etapa naší cesty je nenávratně pryč. V Bolinas jsme nenechaly pouze...
Tikal – Chrám velkého Jaguára v Guatemale. Ráno čekáme na bus před hotelem už v 6 hodin. Věděly jsme, že bude vedro a tomu jsme se chtěly vyhnout. Přijel o půl hodiny později a řekl, že vlastně vyjede až v 7, že mají málo lidí. Konečně jsme na cestě, jedeme pomalinku. Všude po cestě jsou značky pozor nosál, pozor puma, pozor had ! Tak jedeme krokem. Projíždíme ...
Canon del Sumidero – drsný kaňon , indiáni a největší hydroelektrárna v Mexiku. 25.3. V noci bylo báječné ticho, jen k ránu mě vzbudilo kokrhání. Ve 4 am jsem si šla sednout k bazénu. V recepci to hned ožilo a šli zkontrolovat, kdo jim tam chodí. Jana přišla za nějakou dobu také a něco jí tu pokousalo. Říkala, že to byl blbej nápad jít si sednout k vodě za...
Po stopách Vinnetouva. Blíží se léto a tak si člověk velice rád zavzpomíná na letní dovolenou. Jedna z mých vzpomínek zabrouzdala do nedalekého Chorvatska. Ještě s několika přáteli jsme vyrazili, stejně jako každý rok, do Gradace, ale rozhodli jsme se, že si cestu trochu zpestříme, jelikož cesta je dlouhá a únavná. Nenapadlo nás nic lepšího, než se podívat do velice...
S kyslíkovou maskou přes Antiplano Odjíždíme v 7 ráno. Měli jsme si koupit oběd v krabičce na cestu. Nějak jsem to nepochopila a vzala si ho zdarma. Už se stalo, přišla jsem na to až v autobuse. Jedeme do Puna. Zase celý den. Vyjeli jsme do strašné výšky. Fiona cestuje s kyslíkem. Po cestě zastavujeme na nejvyšším místě Altiplana. Já se cítím dobře. Včera jsem...