• Menu
  • Menu

Big Island – 29

Andy

Na začátek cestopisu

Konečně vidět lávu

18.8.2011 čtvrtek Večer jsme zjistily, že náš autobus staví přímo v kempu. Naši kamarádi bezdomovci nám poradili, abychom řidiči jen řekly, kde přesně potřebujeme zastavit, a že nás řidič vyhodí tam, kde budeme chtít. Trochu se nám to nepovedlo a autobus nám zastavil až o 2 míle později. No nic, nezbylo nám nic jiného než dostopovat zpět. Stopování netrvalo ani 5 minut, když nám zastavil usměvavý týpek a odvezl nás až do kempu. Kemp vypadal překrásně a mohlo se zde zdarma kempovat celých sedm dní. Postavily jsme stan a udělaly si naši klasickou snídani: čínské nudle. Najednou se objevila známá tvář turisty z Black Snad Beach. Ukázalo se, že turista je z Německa, a že přijel se svým 12 kg skladným kolem. Popovídali jsme si, poradily několik pěkných míst a vyrazily na 0,5 mil vzdálenou túru směr Jagger muzeum, které se nacházelo přímo u Kaldery – kráteru, který bez přestání chrlil jedovaté plyny do svého okolí. To byl také důvod toho, proč byla celá jižní část vulkánu pro veřejnost uzavřena.

lávová jeskyně - Klára, Stephen a Andy
lávová jeskyně – Klára, Stephen a Andy

Výlet okolo Kaldery

Po návštěvě muzea jsme se rozhodly si udělat „oběd“ přímo na vyhlídce na kouřící kalderu. Náš oběd se skládal z jednoho rajčete, konzervy tuňáka a třech plátků toustového chleba. Turisté okolo nechápavě zírali, co to tu děláme za divadlo a my jsme se mezitím skvěle bavily. Najednou se ozval hlas přímo za námi: „Ahoj holky, jak se máte?“ Otočily jsme se a uviděly známé tváře – Stephena a jeho tátu Jama. Napadlo nás, že by nás mohli odvézt dolů k moři, kde končí cesta. Chtěly jsme se totiž podívat po okolí a zjistit, kde začíná túra, kterou jsme měly v plánu absolvovat příští den. Zkonzultovaly jsme naše plány se Stephenem, a tak jsme zjistily, že mají také na zítřek naplánovanou stejnou túru jako my. To bylo skvělé. Vydali jsme se tedy na první výlet. Jeli jsme se podívat na páru, která se valila z děr okolo vyhlídkových míst. Pak jsme došli na místo, kde jsme mohli pozorovat, jak se „sráží a vytváří“ sirné krystaly. Poté následoval výlet k lava tube, obrovskému tunelu, který před lety vytvořila tekoucí láva. Zde jsme zaparkovali auto a rozhodli se vydat na další výlet okolo Kaldery. Procházely jsme se tak přímo v kráteru. Pod nohama nám křupala láva a kolem bylo opět krásné ticho. Cestou jsme často nacházeli zrníčka olivínů. Pak jsme se jak jinak tak trochu ztratili, ale nebylo to nic tragického, jen jsme potřebovali najít auto, které jsme zaparkovali u lava tube.

Klárka, Andy a láva
Klárka, Andy a láva

Slunce se pomalu chýlilo k západu, když jsme vyjeli na několikakilometrovou cestu po lávových polích směrem k moři. Dojeli jsme až na konec cesty do míst, kde silnici před několika lety zalil proud valící se lávy. Pak slunce začalo zapadat, a tak jsme se rozhodli vrátit se k Jagger museu. Byla již tma, když jsme se opět dostali ke kouřící kaldeře. Všude okolo bylo spoustu turistů. Důvodem jejich návštěvy byla právě kaldera, která nyní kromě kouře budila pozornost díky červenému světlu, které vyzařovala její horká láva. Chvíli jsme také pozorovali hvězdnou oblohu, ale pak nám byla tak velká zima, že jsme se rozhodli raději odjet. Stephen s jeho tátou nás odvezli až do kempu. Což bylo v této zimě skvělé. Současně jsme se s nimi domluvili, že nás zde zítra ráno opět vyzvednou, abychom mohli udělat společný výlet přes lávová pole z různých období k současné erupční zóně. Protože jsme vstávaly opravdu brzy a zítra nás čekal velmi dlouhý výlet, rozhodly jsme se jít hned spát. Usnuly jsme opravdu během chvíle.

Cestopis následující den

Cestopis předchozí den

.

Andy
Andy

Ve 12. letech mě rodiče poslali samotnou do Kanady a USA. Poznamenalo mě to a tak jsem asi cestovatel. Hodně jsem od té doby viděla a poznala a hodně ještě poznat chci.Tak uvidíme !

Zobrazit články

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *