Ostrov Koh Pu – kaučuk
Kaučukovníky jsme na našich cestách zaznamenaly v mnoha zemích, převážně v jižní Asii, Thajsku, Laosu, Kambodži, v Barmě. Naposledy to bylo v lednu 2020 na thajském ostrově Koh Pu.
Thajsko patří k největším producentům přírodního kaučuku na světě. Převážně ruční výroba probíhá pro nás možná zastaralými způsoby. Z tropického stromu kaučukovníku brazilského (Hevea brasiliensis), také Pará rubber tree, sharinga, seringueira, je tropický strom čeledi pryšcovité, se nařezáváním jeho kůry získává surový kaučuk (latex). Hevea brasiliensis.
Světlá tropická dřevina hevea brasiliensis (neboli kaučukovník brazilský) pochází původem z Amazonského pralesa, v dnešní době je ovšem díky svým unikátním vlastnostem rozšířena do oblastí střední Ameriky, jihovýchodní Asie, střední Afriky i Evropy.
Tento strom je velice vhodný pro výrobu kaučuku. Dobře se obdělává a dokáže produkovat několik let. Surový kaučuk se upravuje srážením např. kyselinou mravenčí, pere vodou a suší na materiál zvaný krepa. Jeho dalšími úpravami (přídavkem plniv, dalších aditiv a vulkanizací) se vyrábí „přírodní kaučuk“ čili přírodní pryž.
Vzniklá hmota je ručně válcována. Poté projde ještě přes válcovací stroj. Nakonec se musí kaučuk ještě usušit. Celý proces výroby je čistě ruční práce a proto je také velice časově náročný. Nejprve se kaučuk suší venku na slunci, následně je přemístěn pod střechu. Přírodní kaučuk dříve pokrýval veškerou světovou potřebu tohoto materiálu. S rozvojem automobilového průmyslu však přestal stačit a proto se začal vyrábět kaučuk syntetický. I přesto přírodní kaučuk pokrývá stále 40 % celosvětové spotřeby. Přírodní kaučuk má oproti syntetickému několik výhod. Především je vysoce pevný, má široký rozsah tvrdosti a je odolný proti anorganickým chemickým látkám. Využívá se především do pneumatik pro nákladní automobily.
Kaučuk je v Evropě znám už od roku 1496, kdy jej přivezl Kryštof Kolumbus (1451 – 1506) ze své druhé cesty do Nového světa (k břehům Ameriky). Pružné kaučukové míče zde používali Indiáni ke hrám. Trvalo však dalších téměř tři sta let, než exotická látka našla první uplatnění. Přírodní kaučuk byl v Evropě znám zhruba od poloviny 18. století. Kaučukovníky se pro jeho produkci pěstovaly až do druhé poloviny 19. století jen v Jižní Americe, později i v Jihovýchodní Asii.
Rozhodující pro širší využití přírodního (a posléze i syntetického kaučuku) byl vynález vulkanizace (Američan Charles Goodyear) a datuje se do roku 1844. Prvními synteticky připravenými kaučuky byl polyisopren (1909 v Německu) a polybutadien (1910 v Rusku). Významný byl i vynález butadien-styrenového kaučuku, který učinili němečtí chemici v roce 1935.
Přidat komentář