U Vířivých kamenů, Ještěd

Vířivé kameny

Vířivé kameny, dvě rovnoběžné skalní zdi, nejvýraznější a největší skalní výchozy na severovýchodní straně Ještědu v nadmořské výšce 840-875 m, jsou viditelné z celé Liberecké kotliny. Mohutnější je severnější stěna, dlouhá asi 190m (s přerušením), široká až 20 m, s relativní výškou 25 m na údolní straně nad silnicí. Jednotlivé ostré vrcholy již před sto lety liberečtí horolezci pojmenovali podle známých alpských štítů. Od východu k západu tak zde nacházíme Malý Matterhorn, Breithorn, Monte Rosa, Castor a Pollux, Lyskamm. Sedmý vrchol je bezejmenný. Jižnější zeď je kratší (asi 120m) a nižší, na údolní straně má max.7m. Jetšě jižněji leží třetí liniový výchoz s výraznou izolovanou skálou zvanou Pudl, vysokou asi 10m.

Naučná stezka Terasy Ještedu

Z různých míst naučné stezky včetně vrcholu Ještědu jsou při současném odlesnění viditelné další kvarciové skalní útvary nacházející se mimo turistické cesty: Ptačí kámen, Malý Ještěd, Krejčík, Machova skála, Tetřeví skály, Důlní skály.

Ještěd

Ještěd s nadmořskou výškou 1012 m je nejvyšším vrcholem Ještědského hřbetu, vytvářejícího s navazujícím Kozákovským hřbetem výrazné severočeské pásmo lužického směru dlouhé 58 km a oddělující Krkonošskou oblast od Severočeské tabule. Geomorfologicky se řadí do Krkonošsko – Jesenické soustavy. Část pohoří mezi Tetřevím a Rašovským sedlem se nazývá Hluboký hřbet. Spadá příkře jednak na severovýchod, do Liberecké kotliny, jednak na jihozápad, do členitého Podještědí. Významné výškové body jsou vedle Ještědu např. Tetřeví sedlo ( 770m), Černý vrch (950M), Pláně – sedlo (780m). Na Štštce (860m), Rašovské sedlo (568m).

Po hřebetnici probíhá evropské rozvodí mezi Severním a Baltským mořem. Vodu potoků tekoucích do Liberecké kotliny odvádí Lužická Nisa Odrou do Baltu, zatímco vodu potoků tekoucích do Podještědí odvádí Ploučnice, pramenící poblíž Hořeních Pasek, do Labe a jím dál do Severního moře. Geologicky je Ještěd součástí Českého masivu. Typické jsou zde vrstvy prvohorních i straších hornin(kvarcity, fylity, zelené břidlice a další). Na přelomu starších a mladších třetihor, při saxonském vrásnění, vznikla lužická porucha – významný zlom vyzdvihující Ještědský hřbet proti pokleslé Severočeské tabuli. Ochlazení a kolísání klimatu v pleistocénu způsobilo, že pevninský ledovec se dvakrát přiblížil až k Oldřichovskému a Jitravskému sedlu a potřetí alespoň ochladil klima.

U vířivých kamenů

Tady u Vířivých kamenů je hornina složená převážně z jemnohozrnného až celistvého kvarcitu, který je světle šedý až nažloutlý, protkaný sítí světlejších až bílých žilek. Všechny výchozy jsou prostoupeny puklinami různých směrů a sklonů, nejčastěji příčnými. Mrazovým větráním se podle puklin vytvořily mrazové sruby a v jejich okolí sutě z ostrohranných úlomků, hranáčů a balvanů (v terénu pod silnicí). Nápadně jsou odlomené a zřícené větší bloky v blízkosti silnice.