Zvartnots a Echmiadzin
Další den ráno je hnusně – zataženo a občas sprchne. Sice vstáváme mezi 8-9, ale je to jeden z těch dní, kdy by člověk nejradši zůstal v posteli (=spacáku). Po snídani ladíme Sergeiovo vybavení, moc toho nemá..nakonec kupuje kalhoty a bere si svoje vysoký lovecký boty a lyžařskou bundu, pak přezouváme z letních pneumatik na zimní. Výchozí místo na Aragats se totiž nachází asi ve 3200 m. Dá se tam normálně dojet autem, je tam velký jezero a u něj meteorologická stanice, hotel a všude 3 metry sněhu.
Katedrála Zvarnots
Počasí sice furt nic moc, ale dneska dáváme sightseeing kolem Jerevanu a zítra má být hezky, tak je to fuk J Nejdřív jedema na Zvartnots, což je katedrála ze 7. století, z byzantského období. Teď se tu nachází už jen ruiny s pár sloupy, Sergei říká, že nepřežila nějaký zemětřesení. Ale místo je to hezký a můžu jen doporučit. Vlastně taková trochu raritka mezi všudypřítomnými kláštery. Navíc se nachází kousek, cca 10 km od Jerevanu, prakticky vedle katedrály Echmiadzin.
Katedrála Echmiadzin – nejstarší na světě
je nejstarší a nejvýznamnějším duchovním místem v Arménii, což je tu docela vidět na každém kroku. Ohromný komplex, kde se nachází stará i nová katedrála, univerzita pro kněze a asi spousta dalších věcí. My navštěvujem jen katedrály – ta stará je dokonce považována za nejstarší na světě – její stavba se datuje kolem roku 300. Je ohromná, ale krásná. Máme trochu pech, že se zrovna rekonstruuje a tak je celá obalená lešením. Interiér je bohatě zdobený ikonama a freskama. Myslim, že tady sme museli mít už pokrývku hlavy (buff nákrčník bohatě stačiil J ). Chvilku nasáváme atmošku, dělám pár fotek, zapalujem svíčku za počasí a dem se juknout ještě do nový katedrály. Ta je docela zajímavá – taková strohá betonová stavba, interiér je skoro bez výzdoby a má super akustiku. Hustý, mě se to líbí, zbytek tak nadšený není.
Pevnost Amberd
Pak pokračujem na sever na Aragats, stavíme ve městě Ashtarak, kde se nachází poslední známý větší supermarket, kde doplňujem zásoby. Cestou to berem přes pevnost Amberd, která je skoro po cestě. Platili sme tam nějaký mini poplatek típkovi (myslim, že to bylo 100 nebo 200 AMD/os), který vypadal spíš jako pastevec, ale dal si práci za náma přijít, že máme zaplatit… Každopádně Sergei říkal, že je to ok. Tak to asi fakt byl něco jako nějakej místní správce. Den hodně pokročil a pomalu začíná zapadat sluníčko. I když je oblačno, máme hezký světlo na fotky. Samotná pevnost je spíš zříceninou na kopci, vedou tam nějaký strmý pěšinky, ale nám se tam nechce škrábat. Pevnost obcházíme po pohodlné pěšině dem se kouknout ke kostelíku, kde tradičně zapalujem svíčky. Já si přeju, ať máme zítra hezky….
Chvilku ještě obdivujem místní krajinu, ale Sergei velí zpátky do auta, ať se k „jezeru“ dostanem ještě jakž takž za světla. Brzo tráva přechází v sněhová pole a zachvilku projíždíme po silnici uzavřené 2 dvoumetrovými sněhovými zdmi. Parkujem jen tak tak s posledními slunečními paprsky. My začínáme hledat místo na bivak, Sergei jde na meteorologickou stanici a ptá se, kde by se dalo ubytovat. Úspěšně.
Když se skútr překlopí
Aby se ušetřil čas, vezou nás zpět k autu na sněžných skútrech, řidič to bere docela zvostra, doufáme, že ví co dělá, ale vůbec..nemá páru, o 2 zatáčky dál se skútr i s náma překlápí na stranu. Docela sranda, ale bojim se o půjčený foťák . Díkybohu přežívá a k autu nás dováží zodpovědnější řidič.. Rychle přebalujem a zodpovědnější řidič nás jednoho po druhým háže na ubytko. Nezdá se to, ale je to docela do kopce, asi ve ¾ cesty začíná krpál, típek na chvilku seskakuje ze skůtru a běží vedle, snaží se vyrovnat sklon svahu, aby sme se zase nevyklopili. Já tupě sedim s batohem na zádech, snažim se naklánět ke svahu a doufám, že se nevyklopíme. Naštěstí sme se nevyklopili – ani my, ani nikdo jiný . Dostáváme teplý, vytopený pokoj se dvěma postelema pro holky a druhý pro kluky J Paní nám dělá kafe, mezitím její manžel (= zodpovědný řidič) dováží zbytek skupiny 🙂 pak večeříme , někdo přináší asi půl litr něčeho jako silný slivovice, přemýšlíme, že bysme dali na stůl vodku, ale to by byl konec zítřejších ambicí 🙁 prostě by se kalilo, dokud by se to nedopilo. My se snažíme nepít, což naštěstí docela prochází, ostatní do sebe hážoou panáka za panákem, my pijem pomalu vymlouvajíce se na to, že sme zvyklí pít pifko 🙂 Půl litr něčeho naštěstí rychle dochzí a my dem spát, chcem vycházet brzo ráno kol. 5:00, takže budík na 4:30.
Přidat komentář