Užijem si Nepál 11 – Pikey Peak 4065 m

Výstup na Pikey Peak

V noci si ještě beru paralen a těším se, že si odpočinu a vyspím se. Mám tolik snů! Jeden si živě  pamatuji: Honza mě mimo jiné ve snu pohladil po tváři a řekl mi „ty jsi tak krásná“ a zase zmizel. Úplně mě to probudilo. Je tohle znamení?

 Je 4.40 ráno a tak rychle přemýšlím, že bych na tu zatracenou horu měla vylézt. Hlava bolí míň, ale na žádné juchání to teda není. Budím opatrně Gabču. Gábi,  jak je? Tý jo, hrozný, jestli se ptáš. Viď? A ta kosa, brr. Jen tak hlesnu, myslíš, že půjdeme na tu horu? Gabča: néé, já to nechci slyšet. No, ale když už jsme došly až sem? Tak to by jsme teda asi měly, ne? Soukáme se ze spacáků  a strojíme se a balíme.

Ťuky, ťuk, přichází Ajka a nevěří svým očím, když nás vidí. Tak to jste holky borkyně! 2 lazarky, jedna bolavej kotník a druhá omdlévá. Ještě stihneme v rychlosti vypít horký čaj, málem šlápneme na jaka, který leží za dveřmi. Gabča s Kanchou vyrážejí před námi. Nahoru by to mělo trvat něco přes hodinu. Já se ploužím kopcem, do půlky to celkem jde. Jak nabíráme výšku opakuje se motanice ze včerejška. Hodně odpočívám, kluci s Ajkou mi pomáhají a hlídají. Hory už se začínají vylupovat  na obzoru přes vycházející sluneční paprsky. Já koukám spíš jen před sebe a modlím se, aby už to bylo za mnou. Nejde mi pít ani nic pozřít na posílení. Ája hlásí, že jsme ve 4000m a že už je to jen kousek, to mi dodá energii a prostě jdu. Vzpomenu si na Kláru Kolouchovou, jak říká, když už  nemůžeš, tak můžeš ještě několikrát. Tak, jó.

Pikey Peak

Kolem se to neskutečně zabarvuje, zdraví nás osmitisícovky včetně Everestu. Je něco málo pod nulou. Jsme na vrcholu, euforie obrovská. Objímáme se a křičíme štěstím. To je neskutečný pocit a neskutečná nádhera. Fičí vítr a je tu opravdu zima. Navlékáme se do všeho, péřovky, kulichy, rukavice a chceme si užít těch několik minut slávy. Na vrcholu Pikey Peaku jsme jen my, slunce a vítr. Vyvěšujeme posvěcené praporky a nejenom mě tečou slzy,  slzy štěstí a to, že jsme to zvládly. Jsem tu s Ájou, která si přála tuto cestu  do Nepálu k narozeninám a tady jsme byly opravdu zase „spolu“.

Hora Pikey Peak je vrchol v regionu Solu, nachází se v nadmořské výšce 4 065 metrů (13 337 stop), čímž se řadí mezi středně vysoké vrcholy v Nepálu. Při dobrém počasí jsou odtud ohromující panoramatické výhledy  na Himaláje: Mount Everest, Makalu, Lhotse, Kanchenjunga a další.. .

Jasmane Bhyanjyang

Když se nabažíme té krásy a jsme zmrzlí pokračujeme směrem do Jasmane Bhyanjyang, kde budeme dnes ubytovaní. Pokračujeme snovou krajinou, opět čarokrásnými rododendronovými porosty  výhledy na hory nás provázejí celou cestu. Místy je cesta zledovatělá, některá malá místa jsou pokrytá sněhem. Po necelých dvou hodinách vidíme v dálce několik domků.

Pikey Yak Lodge a Restaurant

Jsme na místě. Je 9 hodin ráno. Dnes budeme už jen odpočívat. Po snídani přinesou kluci desku a učí holky hrát KARAMBOL /takový kulečník po nepálsku/. Je krásně a tak sedíme venku a užíváme sluneční paprsky. Zastavuje u nás kolemjdoucí horal /Němec/ guide a znalec zdejších poměrů. Partička už mnoho hodin hraje karambol a já jen pozoruji a relaxuji nasoukaná ve spacáku. Opět nás míjí 2 kluci z Indie, kteří nikdy nepozdraví. Další zajímavý človíček je sympaťák z Maroka. Pozveme ho k nám ke stolu. V Nepálu je poprvé a bude tu měsíc.

Vydržíme skoro do západu slunce venku, z pastvin ženou dolů jaky a venku se rychle ochlazuje.  Přesouváme se do společenské místnosti /hospody/. Všude je zima a tak se těšíme až zatopí v kamnech. A zase větrají a tak  o teple si můžeme nechat jen zdát.  Brzy jdeme na kutě do krutě vymrzlé místnosti. Horká Nalgene do spacáku, kulich a dobrou.