Pikey Peak trek – z Jasmane do Junbesi
Je osm hodin ráno, trochu více odpočatí vyrážíme do Junbesi. Venku je zima, spolu s námi vyráží stádo jaků a rozcházíme se až pod kopcem. Na rozdíl od jaků my ale jdeme opět nahoru.
Po pár minutách mám pocit, že lezu na další Pikey Peak. Ale nahoře se otevírá krajina s nádhernými výhledy na Everest, Lhotce nebo Makalu. Wow!
Chvílemi se krajina mění, jdeme po kamenných cestičkách nad kterými ční skaliska. Je to jak na jiné planetě, zastavujeme na jedné z nádherných vyhlídek na zasněžené hory. Je příjemně teplo a tak usedáme a kocháme se.
Po všech těch výstupech začínáme klesat hodně prudkým kopcem dolů. Část cesty je zledovatělý a část bahnitá. Musíme jít velmi opatrně a pomalu /máme v batohu i mačky, ale nějak to zvládneme i bez nich/. V krásných rododendronových a jehličnatých hájích jsme jak mravenci. Jdeme ve dvou skupinkách, pro Gabču je sestup s bolavou nohou mnohem náročnější.
Po 3 hodinách se před námi otevírá nádherné údolí v malebné horké oblasti v regionu Solu Khumbu s cestou směřující do Junbesi. Je tu několik nových můstků přes řeku /modrých/. Po jednom z nic přejdeme přímo k nové restauraci, kde posedávají turisté z různých koutů zeměkoule, Sherpové i nosiči. Nad restaurací se vypínají kopce, na pastvině se pasou jaci.
Stará obchodní stezka na Everest
Několik turistů vyráží na okolní treky a tu cestu do strmého kopce jim teda nezávidíme. Trasa z Junbesi do Jiri /v Jiri bylo dříve letiště, nyní je v Lukle/vede přes horské údolí a horské vesnice a stezky. V údolí Junbesi totiž vede historická trasa, kterou používali horští průvodci, poutníci i obchodníci /kteří obchodovali s různým zboží :sůl, obilí, dřevo a další/ při cestě do údolí Khumbu a k Everestu. Tato historická cesta kdysi spojovala Nepál s Tibetem. Je to také alternativní cesta do Everest Base Campu /Základní tábora Everestu/. Výhodou je, že tato trasa není tolik navštěvovaná a vede nádhernou horskou krajinou.
Pokračujeme do Junbeshi
Objednáváme si jídlo, dva šikovní kluci nám pak připraví tukpu, nudle, Cuzzy rýži / je to jak zjistíme kari rýže ani Nepálci netušili co je to za jídlo/. Moc dobře to kluci uvařili! Užíváme si slunce a dáme si trochu slivovice, což přiláká i několik dalších turistů k nám. Jasně, že jim dáme ochutnat. Je nám tu moc dobře a dál se nám už moc nechce, ale čeká nás ještě nejméně dvouhodinová cesta do Junbesi.
Jdeme starými vesničkami. Chandra nám vypráví svůj příběh nosiče. Tuto práci dělá od svých 12. let. Mimo jiné nám vypráví o tragédii, smrti jeho staršího bratra, kterou postihla jeho rodinu při jednom z nejsilnějších a nejtragičtějších zemětřesení v Nepálu o síle 7.8 , dne 25.4.2015. Chandra v té době pracoval v zahraničí a nemohl se dostat domů.
Trochu se ke konci loudáme s Gabčou a Kitapem, vidíme už Junbesi. Louky se začínají probarvovat modrými květy a tak budeme mít „kytici“ pro Ajku k zítřejším narozeninám!
Apple Garden Guest house a Reastaurant
Moc pěknej hotýlek, tady budeme dvě noci. Hned při příchodu zjišťuji, že tady mají sprchu a teplou! Sice se to platí, ale hurá! Na pokoji máme i peřiny /Ajka teda né, asi zapomněli/. Takže po očistné koupeli jdeme do restaurace. Opět je tu zima a větrání! Ale večeře je skvostná , brambory se zeleninou, šťouchané brambory se sýrem a Khukuri rum. Až do večera hrajeme karty /hrajeme o peníze/a je to velká legrace. Chandra i Kancha se snaží mluvit česky. Je to tady po několikadenním treku úžasný relax.
Přidat komentář