Ho Chi Minovo město (Saigon)
Vánoční shon necháváme za sebou a odlétáme s Turkish Airlines do Saigonu. V Istanbulu, kde přestupujeme, jsme za necelé tři hodiny. Máme dost času, takže žádný spěch. Jeden velký problém ale máme, a to je Ajky ucho.
Zalehlé ucho ani po hodině po přistání, nechce povolit a bolí to jako čert. Čeká nás pak celkem dlouhý let a já ty zatracený ušní kapky nevzala. Jdeme na informace, kde je dost neochotný personál, kapky by nám dopravili na letiště, ale až za hodinu a to už budeme sedět v letadle. Musíme to risknout, kvůli uchu nám málem uletí letadlo! Nastupujeme do letadla, příjemný personál, pohodlné sedačky a dobrý servis během letu. Na bolestivé ucho zkoušíme, protialergický prášek, paralen i olivový olej, který jsme dostali na salát. Bolest ustupuje jen málo, ale Ajka aspoň na chvíli usíná.
Letiště Istanbul – IGA
Letiště v Istanbulu je moderní a moc pěkné, od centra vzdálené asi 35 km. Společnost IGA byla založena 7. října 2013 za účelem výstavby a provozu letiště v Istanbulu po dobu 25 let. Dokončení výstavby je plánováno ve čtyřech fázích. V první fázi – 2 dráhy a budova terminálu s kapacitou 90 milionů cestujících, v této fázi se letiště zařadí jako 3. největší letiště na světě. Po dokončení všech fází / r. 2025/ poskytne letiště v Istanbulu lety do více než 300 destinací s roční kapacitou 200 milionů cestujících a stane se největším letištěm na světě.
Letiště Tan Son Nhat v Saigonu
V 16. hodin vietnamského času přistáváme na mezinárodním letišti Ho Chi Minh City Airport. (IATA: SGN, ICAO: VVTS/. Letiště je největší a nejrušnější letiště ve Vietnamu a nachází se necelých 8 kilometrů od centra města v husté obytné zástavbě.
Vízum
Fronty se kupí před přepážkami a nejdéle stojíme ve frontě, kde máme dostat vstupní vízum. Musíme vyplnit žádost, k tomu přiložit zvací dopis a fotografii. Máme špatně vyplněno a tak nový formulář a znovu do fronty. Pak další čekání až vyvolají naše jméno.
Připravit je nutné 25 USD a čekat. Konečně, poslední formality a jsme vpuštěné do země, do Vietnamu. Já tedy až na podruhé. Úřednice po předání mých otisků mi předává pas a já odcházím, za pár minut mě znova povolá zpět a já vše absolvuji ještě jednou, uf!
Ho Chi Min – Saigon
Před letištěm dostaneme přes nos smogovou ránu. Je vedro. Pro cestu do města volíme jízdu autobusem č.152. Každá zaplatíme za lístek 5 000 VDN, což je neuvěřitelných cca 5 Kč. V autobuse jsme samy. Vyrážíme. Město je plné aut a motorek.
Ho Chimin /Saigon/ je město v jižním Vietnamu, známé pro klíčovou roli, kterou hrál ve vietnamské válce. Je také známá svými francouzskými koloniálními památkami, včetně katedrály Notre-Dame, vyrobené výhradně z materiálů dovezených z Francie a ústřední pošty z 19. století. Ulice města lemují stánky s jídlem, zejména kolem rušného trhu Bến Thành. Saigon je nejlidnatějším městem ve Vietnamu s počtem obyvatel 8,4 milionu (13 milionů v metropolitní oblastii ).
My však žádné památky nestíháme a volíme pouze noční Saigon.
Sai Gon Cozy
Ze zastávky by to mělo být asi 6 minut pěšky do našeho ubytování. Kličkujeme v úzké uličce, kolem jsou masážní salóny a všudypřítomné motorky. Jsme v malém hotýlku Sai Gon Cozy s pohodlnými a čistými postelemi a milým personálem, který je jen pár desítek metrů od známé batůžkářské ulice Pham Ngu Lao.
.
V Saigonu se zdržíme krátce, protože ráno odlétáme na ostrov Pu Quoc. Vyrážíme do ruchu velkoměsta. Je tu neskutečný rámus a opravdu to tady žije! Dáváme si známou polévku PHO, rýži se zeleninou i točené pivko.
Jsme rozlámané po cestě a tak si v jedné z uliček domlouváme hodinovou masáž. Holky to moc neumí, ale i tak si to užíváme /hodinová masáž stojí kolem 300 VDN/.
Když znovu vcházíme na ulici, rámus se zvýšil o 200 %. Světelné reklamy, hudební podniky, kavárny, restaurace, voňavé jídlo i prostitutky. Je to šílené, až fascinující.
Pozorujeme šrumec kolem nás, sedíme v jednom z venkovních barů, ochutnáváme grilovanou chobotnici a také objednáváme drinky. Mai Tai a Mojito. Na rozdíl od dobré chobotnice, jsou drinky naprosto příšerné. Nějaký modrý hnus a zakalené cosi!
Bubínky v uších dostávají příděl hluku, je kolem jedné hodiny ráno, když jdeme na kutě.
Foto: aa.com.tr
Přidat komentář