Cestování Vietnam
O cestě do Vietnamu jsem snila už dlouho. Vloni to kvůli vysokým cenám za letenky nevyšlo, takže když se v září objevily letenky za necelých 13 tis., byla volba na další cestu jasná. Problém byl v tom sehnat spolucestovatele. Jediným jistým, kdo se hned přidal, byl fotograf Miloš. Během pár dnů začala cena letenek stoupat, takže nakonec jsme namísto 12.400,-Kč, zaplatili 13.300,-Kč – i tak jsme ale byli spokojení. Věřili jsme, že později ukecáme ještě aspoň dva lidi, kteří by se k nám přidali. Když jsem se však po 14 dnech pro zajímavost podívala na aktuální cenu letenek, byla jsem si jistá, že letíme sami – letenka na „náš“ let byla za 26.000,-Kč a nejlevnější letenky s jinými leteckými společnostmi vyšly na cca 18.000,-Kč. Jenže nač házet flintu do žita…nakonec se cca 14 dní před odletem přidal ještě Luboš a my letěli ve třech.
Vietnam je hodně dlouhá země, navíc je na severu a jihu úplně jiné počasí. Bohužel jsme měli díky Milošovým pracovním aktivitám přesně daný termín, protože na 13. ledna 2017 už měl nasmlouvanou práci, takže jsme si museli dobře rozmyslet, co navštívit – neměli jsme čas na prostoje. Luboš se musel vracet ještě o den dřív. Naše volba padla na jih, protože tam je v lednu přecijen tepleji. Snad se někdy podaří prozkoumat i sever.
Před cestou bylo nutné zařídit si ještě víza. Dle informací na internetu jsme věděli, že je zbytečné financovat vietnamské velvyslanectví. Na netu je spousta odkazů, jak získat tzv.“zvací dopis“, na základě kterého pak člověk obdrží víza přímo na letišti. My si tento dopis zařídili přes www.vietnamista.cz. Jeden den jsme zvací dopis přes internet objednali a kartou zaplatili 260,-Kč na osobu a druhý den už nám přišel mailem v pdf. Trochu nás zarazilo, že nebyl jen pro nás, ale pro dalších asi 10 lidí, ale na letišti to nikomu nevadilo, takže můžeme doporučit.
Co se počasí týká, vyšlo nám vše dokonale. Je pravda, že jsme trochu předělali původní plán, když jsme z předpovědi počasí zjistili, že v Nha Trangu má pršet. Prostě jsme jen nejdřív jeli do Da Latu a dešti se vyhnuli. Spadlo na nás za celou dobu jen pár kapek jednou večer, jinak pohoda. Na jihu Vietnamu je v lednu cca kolem 30°C a moc se neochlazuje ani večer, navíc je tam poměrně velká vlhkost, ale protože např. v Saigonu je vlastně pořád pod mrakem (nebo spíš pod smogem), nesvítí tady přímé slunce a teplo se tak dá v pohodě vydržet. Jen když jsme přejeli na dva dny do Da Latu, který se nachází v cca 1.500 m.n.m., bylo celkem chladno – přes den 20 – 25 °C a v noci to šlo dost dolů, což jsme na vlastní kůži poznali, když jsme sem ve 4 hodiny ráno dorazili.
Lidi ve Vietnamu jsou různí – někdy milí a jindy trošku na ránu. Někdo mluvil plynnou krásnou angličtinou, někdo neuměl ani slovo, ale nejčastěji mluvili „svou“ angličtinou, kdy si člověk musel hodně domýšlet, protože jejich výslovnost byla prostě šílená – spoustu písmenek ve slovech vynechávali, případně nahrazovali. Každopádně vždycky jsme se nakonec domluvili. No a v Nha Trangu by se úplně nejvíc hodila ruština, protože Rusů zde bylo snad víc než samotných Vietnamců. Dokonce tady měli svoje cestovní agentury a ty byli jen pro Rusy, takže když jsme se ptali na výlet, řekli nám, že máme jako Češi prostě smůlu.
Motorka
Nejběžnějším dopravním prostředkem je tady motorka. Má ji asi úplně každý a jezdí se na ní single nebo taky klidně ve 4 lidech, s dětma na stoličce, se psem, s obrovskými balíky čehokoli… Všichi dodržují asi jediný předpis, a to nošení helmy (teda až na děti, ty žádnou helmu nikdy neměly). Jinak si každý jezdí víceméně, jak chce – nebo to tak aspoň na nás působilo. Často se nečeká na semaforech na červenou, což se moc líbilo Milošovi, který je v tomto napodoboval. Potkat motorku v protisměru bylo také naprosto běžné. Všichni pořád troubili, ale jak jsme zjistili, nebylo to z nervozity nebo aby si sdělili: „Nepřekážej!“, spíš tím chtěli říct: „ Pozor, jsem za tebou a budu předjíždět, tak se mnou počítej.“ Hodně řidičů nosilo na obličeji roušku a vlastně i dost lidí v ulicích ji mělo – řekla bych, že ne proto, že by se báli nemocí, ale spíš jako ochranu před smogem.
Ceny ve Vietnamu jsou na naše poměry dost příznivé – najíst se dá na ulici už za cca 30,-Kč, pivo v hospodě vyjde na 20,-Kč, vstupy jsou kolem 20 – 40,- Kč, levné ubytování za 6 – 10 USD je na každém kroku, motorka na celý den vyjde na 100,-Kč a litr benzínu cca na 20,-Kč. Samozřejmě když chce člověk utrácet, tak se může rozšoupnout i tady.
Co se jídla týká, člověk si tady fakt užije – hospod nebo spíš takových rychlých občerstvení podél ulice jsou tady kvanta. Nejběžnější je polévka pho, nudle, rýžové nudle nebo rýže na všechny způsoby, maso kuřecí, vepřové, hovězí i mořské plody, chuťovky jako had, krysa, žába … Pije se pivo (nejvíc Saigon nebo Tyger), kokejtly z čerstvého ovoce, v Da Latu mají i vlastní produkci vína. V hospodách se většinou sedí malých plastových stoličkách, takže má člověk kolena až u brady – asi tím šetří prostor a navíc se pak ty židličky dají lehce sklidit.
Na kolik to vyšlo?
Ve Vietnamu se platí dongy a přepočet byl zjednodušeně 100.000 d = 110,-Kč. Obecně je v zemi hodně levno, takže nejvyšší položkou je letenka – pak už se dá cestovat „za hubičku“.
Letenka Praha – HChMC a zpět vč. dvou tour po Istanbulu 13.300,-Kč
Cesta z TU do Prahy a zpět + parkovné 600,-Kč
Vízum + zvací dopis 260,- Kč + 25 USD
Ubytování 1.740,-Kč
Místní doprava 2.500,-Kč
Jídlo + pití 3.150,-Kč
Vstupy + výlety 1.820,-Kč
Ostatní (suvenýry, pohledy, víza …) 780,-Kč
NÁKLADY CELKEM NA JEDNU OSOBU: 24.800,-Kč
Přidat komentář