• Menu
  • Menu

Vila Tugendhat, Unesco

Nejkrásnější vily světa, vila Tugendhat

Měly jsme s děvčaty v plánu,že zajedeme do Brna a navštívíme naši kamarádku Evu. Předem jsem Evu poprosila, zda by nebylo možné, nějak zařídit návštěvu Vily Tugendhat. Vstupenky se kupují měsíce dopředu a vše bylo bohužel v době, kdy jsme měly naplánovaný výlet, vyprodané. Odpověděla mi, že není žádná šance a tak jsem musela překousnout, že neuvidím jednu ze čtyř nejlepších vil světa, které zásadně ovlivnily tvorbu architektů. Další tři stavby jsou dům Robbie od Franka Lloyda Wrighta v Chicagu, Steinerova vila ve Vídni od Adolfa Loose, vila Savoy v Poissy navržená Le Corbusierem.

Vila Tugendhat
Vila Tugendhat

 

Bar Super Panda Circus

Večer nás Eva vzala do originálního baru, který vlastně neexistuje. Jmenuje se Super Panda Circus a na nenápadném domě není žádný vývěsní štít ani ozdobný vchod. Je tam jen zlato-fialový závěs, tajemný zvonek a tmavé schody do neznáma. Chvilku jsme musely čekat, než nás pustili dovnitř, ale rozhodně to stálo za to. Objednávaly jsme si z nabídky čtrnácti drinků. Vše servírovali číšníci v neobvyklých skleničkách, oblečení jako z Orient-Expressu. A právě tady Eva řekla, že prohlídku mám zajištěnou. Byla jsem radostí bez sebe a strašně jsem se těšila na zítřek.

Vila Tugendhat

K vile Tugendhat jsme se jednoduše dostaly tramvají číslo 9 až na zastávku Tomanova a odtud jsme pokračovaly kousek pěšky. Byly jsme čtyři a lístky jsme měly pouze dva. Nezbývalo tedy, než se dohodnout, kdo se mnou půjde a nakonec vyhrála Petra. Linda s Evou na nás trpělivě čekaly skoro dvě hodiny v nedaleké kavárně.

výhled z okna
výhled z okna

Přední část vily z Černopolní ulice vypadá jako nenápadná přízemní stavba. Navíc ji od chodníku hyzdil ohavný plot. Nevadí, ten nejlepší pohled na třípodlažní budovu je stejně na druhé straně od strmé zahrady, kde rostou stromy. Architekt Ludwig Mies van der Rohe zde využil svahu a pomocí nosných ocelových sloupů obrátil dům jakoby vzhůru nohama.

 

Prohlídka vily Tugendhat

Přišel si nás vyzvednout velice milý průvodce a nejdříve nás zavedl na zadní terasu s dokonalým výhledem na Brno a Špilberk. Z vyprávění jsme se dozvěděli, jak se mladý manželský pár Greta a Fritz Tugendhatovi roku 1928 rozhodli postavit si vlastní rodinný dům, který by odpovídal jejich představám o moderním bydlení. Pozemek na jižním svahu Černých Polí o rozloze 2 000 m2 dostala Greta jako svatební dar od svého otce, významného textilního továrníka židovského původu Alfreda Löw-Beera.

hlavní obytný prostor
hlavní obytný prostor

Manželé začali pátrat po vhodném architektovi, a protože oba milovali strohý funkcionalismus, obrátili se na Ludwiga Miese van der Rohe, jehož německé stavby znali. Paní Gréta později vzpomínala: „Velice jsem si přála mít moderní prostorný dům s jasnými a jednoduchými tvary. Můj muž se přímo děsil pokojů plných figurek a deček, jak je znal z dětství.“

Architekt Ludwig Mies van der Rohe

Architekt odevzdal hotový projekt vily již na konci roku 1928 a stavba byla zahájena v červnu následujícího roku. Pod dohledem architekta byla vila během jednoho a půl roku postavena. Prací byla pověřena brněnská stavební firma Mořic a Artur Eislerovi. Za veškeré práce, nábytek, materiály a projekt zaplatili noví majitelé pět milionů. Pokud byly platy v té době platy okolo 800 korun, jednalo se o astronomickou částku.

hlavni mistnost a slavné červené křeslo
hlavni mistnost a slavné červené křeslo

Vila Tugendhat v Unesco

Terasa s posezením a pergolou byla v minulosti porostlá růžemi, kterým se tu dnes nedaří. Z terasy je přístup do hlavní obývací místnosti a všech ostatních pokojů rodinných příslušníků. Dům působil trochu opuštěně a představovala jsem si, jak tady asi Tugendhatovi žili a co asi prožívali, když museli v roce 1938 svůj domov po necelých 8 letech opustit a emigrovat do švýcarského města Sankt Gallen. V říjnu o rok později vilu nacisté zabavili jako židovský majetek a zkonfiskovalo ji gestapo. V roce 1942 se dům stal majetkem Německé říše. V letech 1945 jej zcela zničil jezdecký oddíl Maršála Malinovského, který z obývací místnosti udělal stáj pro koně. Zkázu dokonalo bombardování, které zničilo prosklené stěny. Předtím než objekt připadl roku 1950 československému státu, byla zde zřízena soukromá baletní škola a později rehabilitační oddělení pro děti. V roce 2001 byla vila Tugendhat zapsána do seznamu UNESCO a po rozsáhlých nákladných opravách a soudních tahanicích s dědici, se pro veřejnost otevřela dne 6. března 2012.

Do samotné vily jsme vstupovali z ulice Černopolní halou prosvícenou denním světlem, které prochází kulatým mléčným sklem. První, co nás překvapilo, byly vysoké tmavé dveře až ke stropu a obložení dýhované palisandrem. Prošli jsme si nejdříve třetí podlaží s ložnicemi rodičů spolu s koupelnou, pokoji dětí a ložnicí vychovatelky. Všechny místnosti jsou obklopeny rozsáhlou terasou. Veškerý nábytek je přesnou kopií toho, který zde původně stál, a v každém pokoji je dobová fotografie od samotného Fritze Tugendhata. Díky těmto fotografiím se podařilo vyrobit přesné duplikáty.

knihovna, použitý makassarský eben
knihovna, použitý makassarský eben

Architektura vily Tugendhat

Po schodišti a kamenné dlažbě z bílého travertinu jsme vstoupili do druhého podlaží s plynoucím obytným prostorem, který díky velkorysému prosklení a zimní zahradě vizuálně přechází do exteriéru. Obývací pokoj, jídelna, knihovna a pracovna s piánem tvoří jeden prostor s rozlohou dvou set osmdesáti metrů čtverečních. Prosklení tvoří sedm tabulí, které jsou od stropu po podlahu a mají váhu 800 kg. S okenním rámem váží dokonce tunu. Dvě okna jsou vysouvána důmyslným systémem na pouhé stlačení knoflíku. Obrovský prostor je rozdělen příčkami nebo závěsy. Jídelní kout s kulatým stolem z hruškového dřeva rozděluje zaoblená přepážka z makassarského ebenu. Stůl se dal rozdělit na 12 dílů a mohlo u něj sedět až 17 lidí. Právě zde u kulatého stolu a následně v zahradě se rozhodlo o rozdělení Československa. Nejzajímavější předělení prostoru je clona mezi pracovnou a posezením, kterou tvoří stěna z meruňkově zabarveného marockého onyxu z pohoří Atlas.

mahagonová přepážka
mahagonová přepážka

Jen cena stěny přišla na 200 tisíc a za takovou částku se dříve dalo postavit 30 rodinných domů. Při západu slunce zbarví onyxová stěna pokoj dočervena. Pro představu nám průvodce stěnu nasvítil a opravdu je průsvitná. Průvodce nám také představil ohýbaný trubkový nábytek – židle Brno, křesla Tugendhat a Barcelona a vestavěný dřevěný nábytek z ušlechtilého dřeva. Zajímavá je historie sochařského díla, která svým půvabem a vlnitými křivkami připomíná křivky židlí a vzpíná se u onyxové zdi. Je od německého expresionisty Wilhelma Lehmbrucka a nese název Torzo kráčející ženy. Dnes tu stojí kopie a je to jediná věc, která byla navrácena majitelům a poté vydražena Londýnskou aukční síní Sotheby’s za milion liber. Z původního nábytku se dochovalo pouze nápadné červené křeslo. Při odchodu z hlavní místnosti se nedá říci nic jiného, než že se skláním před genialitou architekta Miese van der Rohe.

schody do technické ístnosti
schody do technické ístnosti

Dalšími navazujícími prostory objektu jsou kuchyň s pokojem pro kuchařky a pokojské. Po točitých schodech jsme sestoupili do technické části domu a aby Mies van der Rohe nijak nenarušil obytný prostor trubkami a výhřevnými radiátory, navrhl vše zde v suterénu v nejspodnější části domu. Prohlédli jsme si systém na vysouvání oken, důmyslné chlazení a zvlhčení vzduchu mořskou solí a vytápění. Jednalo se nevyzkoušenou technologii, která ale funguje dodnes. Je tu i prádelna s pračkou zapůjčenou z muzea, molová komora, kde visí kožichy (dary od brněnských občanů) a která dříve opravdu sloužila jako sklad kožichů. Nachází se zde také temná komora na vyvolávaní fotek pro Fritze Tugendhata a malá prodejna suvenýrů a knih, kde jsou ve skleněných vitrínách vystavené rodinné fotografie.

manželé a architekt
manželé a architekt

Tugendhatovi

Tugendhatovi žili v domě se svými třemi dětmi, Hanou (Gretina dcera z prvního manželství), Ernstem a Herbertem, do května 1938. Před hrozbou vypuknutí války odjeli do Švýcarska a v lednu 1941 pak do Venezuely, kde se v Caracasu narodily dcery Ruth a Marie-Daniela. Pro děti musela být vila poněkud strohá. Možná, že mi to tak přišlo pouze proto, že vila slouží jako muzeum a nejsou tu osobní věci, obrázky a hračky. Manželé se snažili prostor zateplit různými koberečky a přehozy, které architektovi nebyly po vůli, a před jeho návštěvou je schovávali. Možná si děti také chodily hrát do domu Alfreda a Marianny Löw-Beerových, rodičů Grety, který stojí na stejném pozemku a kam se moc ráda podívám, až zase pojedu do Brna.

 

 

Dana Dajdulka
Dana Dajdulka

Více jak 15 let se pro mě stalo cestování drogou. Za tu dobu jsem mimo Evropu navštívila USA, Nový Zéland, Thajsko, Kambodžu, Velikonoční Ostrovy... poslední roky se mou láskou stala Jižní Amerika. Každá další cesta je pro mne nejenom výzvou, ale také uskutečněnými sny poznat místa , které tak dobře znám z knih a cestopisů.

Zobrazit články

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *