TBILISI-JEREVAN
Z Tbilisi do Jerevanu? Jedině nočním vlakem 🙂 Z pohledu evropské železniční sítě se doprava po gruzínské dráze jeví jako špatný vtip. Posuďte sami: Zdejší vlakové spoje se už několik let vůbec nemění. Jejich četnost je asi taková, že se všechny spoje celé země vejdou do rozpisu na 1,5 stránky formátu A4.
Nejdražší a nejlevnější…
Jediné, co se mění, jsou ceny. Ve vlaku je hned několik platebních tříd. Nejdražší je lístek do samostatného kupé. Levnější je sedadlo (lehátko) v části vlaku, jehož celý vagón je rozdělen pouze do několika kójí a nejlevnější je lehátko v tomto typu vagónu v druhém patře. Během turistické sezóny jsou prý lístky na nejnižší třídu velmi rychle vyprodány. Proto se doporučuje udělat plán celé cesty a dopředu si hned po příletu nakoupit všechny potřebné lístky.
Vzhledem k tomu, že jsme do Tbilisi přiletěli na konci dubna, tedy mimo sezónu a navíc bez jasného plánu, kam vyrazit a co vidět, rozhodli jsme si koupit jen první lístek- na noční vlak z Tbilisi do Jerevanu.
Paní na přepážce, stejně jako všichni obyvatelé Gruzie rozumí výborně rusky. Bohužel (bohudík) jsme už generace, která ruštinu neměla zařazenou v povinných osnovách, a vzhledem k výchově máme velmi silně zakořeněné protiruské předsudky. Angličtina, němčina, španělština ani italština nám ve zdejší zemi není co k čemu. Takže co třeba zkusit nějaké to ruské slovíčko smíchat se slovenštinou a navrch přihodit češtinu. Woala, máme tu zbrusu nový jazyk, kterým se jakž takž dá dorozumět. (Ještěže máme ten chytrý telefon se staženou ruštinou.)
Kupujeme nejlevnější lůžka
Po koupi lístku na nejlevnější lůžka dáváme batohy do zdejší úschovny a vyrážíme do města, na jehož návštěvu si vyhrazujeme celý den. Vlak vyjíždí až okolo desáté večerní a do té doby stihneme projít celé město a ještě i ochutnat všechny možné dobroty. Ty si nakonec kupujeme i do vlaku na noční jízdu.
270 km. Přesně tak vzdálené jsou od sebe hlavní města Gruzie a Arménie. Autem vás cesta vyjde na 5 hodin a 30 minut. Vlakem? Připravte se na celou noc. Konečně se rozjíždíme. Ve vagónu je šílené vedro. Ptáme se průvodčího, jak otevřít okénko. Po několika minutách snažení to průvodčí vzdává a kyne nám, abychom si přesedli do jiné kóje. Naštěstí je ve vlaku poloprázdno. Otvíráme okénko a za pravidelných zvuků tak typických pro vlak se snažíme usnout.
Nové razítko a jsme v Arménii
Skřípění brzd a vlak stojí. První z celních kontrol. Ještěže do Arménie (Stejně tak i do Gruzie) nepotřebujeme víza). Celá rozespalá ukazuji pohraničníkovi pas, do kterého následně dostávám nové razítko s údajem o opuštění Gruzie. Okamžitě si bez zájmu zase lehám a usínám. Štěkot psů a po dlouhé chvíli se vlak dává do pohybu. Další skřípění brzd, další kontrola, tentokrát arménská a další razítko. Zase stojíme, ale to už mi je jedno. Usínám. Budí mě až průvodčí s informací, že za chvíli přijíždíme do Jerevanu. Je něco málo po 7:00 a my se skřípějícími brzdami zastavujeme na hlavní stanici. 270 km dlouhá cesta je spíš zážitkovou záležitostí, než že byste chtěli tuto trasu absolvovat nějak častěji. Nakonec většina lidí ve vlaku byli stejně jenom turisti.
Přidat komentář