Huisinis /Hushinish/Beach
Z výletu po Pošťácké stezce pokračujeme na západ ostrova Harris, cílem je pláž Hushinish. Míjíme hrad Amhuinnsuidhe. Tady jen kratičká zastávka, uděláme foto a pokračujeme dále.
Hrad Amhuinnsuidhe
Hrad Amhuinnsuidhe pochází z roku 1868, stojí u silnice B 886, která vede na západ přes North Harris. Postaven byl ve skotském baronském stylu architektem Davidem Brycem (1803-76) pro Charlese Murraye, 7. hraběte z Dunmore (1841 – 1907). Tento pěkný venkovský dům má výhled na jezero Loch Leosavay. Lord Dunmore, původně známý jako Fincastle, utrpěl bankrot předtím, než mohl být hrad dokončen. Hrad i okolní pozemky, jménem londýnských bankéřů Dunmore, převzal Sir Edward Scott. Poté přešlo vlastnictví na jeho syna, sira Samuela Scotta. Jeho večírky byly legendární svou štědrostí. Během svého pobytu zde napsal Sir James Barrie (1860 – 1937) první verzi své hry Mary Rose. Panství poté v r. 1919 koupil William Hesketh Lever, lord Leverhulme. Po Leverhulmeově smrti o šest let později koupil hrad znovu sir Samuel a držel jej až do své smrti v roce 1944. Amhuinnsuidhe pak koupil letecký magnát, sir Thomas Sopwith. Panství prodal v roce 1961. Hrad měl pak ještě několik majitelů. Dnes je hrad využíván pro firemní a sportovní akce a je základnou pro ty, kteří jsou ochotni za lov a rybaření zaplatit.
Pláže Hushinish
Jedeme 12 mil dlouhou jednostopou silnicí. I když je zataženo, kolem nás si vychutnáváme úžasné scenérie. Přijíždíme k pláži, mnoho parkovacích míst zde není, ale máme štěstí, jedno místečko je volné. U nádherné bílé písečné pláže je k dispozici malé zázemí v podobě domku, kde jsou lavice a stoly s výhledem na pláž a Atlantický oceán. Je nás tu více, hlavně starší lidé nejen Skotové a Angličané, ale Francouzi a všechny /téměř všechny/ je možné přiřadit ke skupině 70+. Určitě stojí za zmínku, že jsou usměvaví, zvídaví a opravdu přátelští. V místnosti je mapa a stroj na kávu a pochutiny. Samozřejmostí je toaleta a v letním období sprcha pro koupající se návštěvníky.
Kromě úchvatné scenérie je pláž Huisinis dobrým místem pro surfování, jízdu na kajaku, plavání, rybaření. V blízkosti Sound of Taransay je skluz a centrum vodních sportů specializující se na plachtění. Také pro milovníky psů je zde takový malý ráj.
Trochu mrholí, dáme si tady v suchu svačinu, kávu /teda dost hnusnou/ a pak se vydáváme na výlet, na asi 3 kilometry vzdálenou další pláž. Cesta vede nejdříve kolem pastviny a pak jdeme nad útesy přes vřesoviště, opět s nádhernými výhledy na oceán a sousední neobydlené ostrůvky Taransay a Scarp.
Je velký odliv, přenádherné moře se všemi odstíny modré až fialové, zouváme boty a aspoň se chodidly dotýkáme chladného písku, noříme bosé nohy do slaných kaluží, kolem je pak písek s pohybující se vodou, tvořící neskutečné obrazy.
Jsme tak blízko malého ostrova Scarp, že to vypadá, že tam je možné dojít. Je to klam a nořit se do ledové vody se nám nechce. Jdeme stále dál, až k místu kde z bílé pláže vystupují nádherné barevné balvany a skaliska, místy s malými tůňkami povlečené zelenou řasou.
Vítr fučí, ale jdeme v transu stále dál, nádhera. Asi by se dalo jít až na konec světa, ale čas pokročil a tak Klárka volí zpět trochu jinou trasu. Ukazuje na jakýsi kopec, únava i chlad už se projevuje na našich výrazech /viď Baru?/. Jako fakt tamhle nahoru, jo? Nakonec tedy jdeme a odměnou nám jsou parádní výhledy na jezero a na další hory a zeleň.
Na vrchu už fučí a mrholí. Nakonec šťastné dojdeme k autu. Na parkovišti už se dva obytné vozy pomalu ukládají ke spánku. My vyrážíme také zpět, ještě nás čeká nejméně hodina úžasnou hebridskou krajinou. Krávy nám v jednom místě přehradily cestu, jedna z nich, zdá se právě rodí.
Zastavujeme ještě v Tarbetu na malý nákup v obchůdku. Když spatříme u dětí zmrzlinu, neodoláme. Ani by nás nenapadlo, že v tomhle miniobchůdku nějakou mají. A je skvělá!
A to je konec zase jednoho báječného dne na Vnějších Hebridách.
Přidat komentář