Výhledy a kamenné kruhy
Je 8 hodin ráno, všichni vzorně nastoupení před autem. Vyrážíme na první cíl dnešního výletu, kopec Rueval. Cestou ještě na malou odbočku, tady se pozdravíme s poníky a zajedeme na jednu zdejší odlehlou ruinu – brownfield. U cesty s krásným výhledem stojí stan. Kdysi krásné místo, dnes obývají pouze poníci.
Rueval
Začátek cesty nás doprovází zamračená obloha s příslibem dalšího deště. Výstup na vrchol tohoto skromného kopce ve výšce 124 metrů poskytuje fantastický 360stupňový výhled na vodu, ostrovy, pláže a hory. Za jasného dne je vidět St Kilda na západ a Skye na východ. Cesta na vrchol je značena dřevěnými kůly a za dobrého počasí je snad nemožné se ztratit. Přestože se nejedná o složitý výšlap, z Rueval je opravdu krásný výhled po celých jižních Vnějších Hebridách.
Langass lodge
Odtud pak malá /ale moc dobrá/ zastávka v Langass lodge. Tady jsme si dali kafíčko a sladkou odměnu za vyšlápnutý „kopeček“. Skotská obsluha tady je trochu specifická, udělat 8 kafí s dortíky byl dost zdlouhavý a nadlidský výkon. Interiér restaurace je opravdu krásný, nádherné teplé barvy tvídu dokreslují útulnost posezení i výhledů z oken. Tato bývalá střelecká chata se nachází na okraji jezera Loch Eport s výhledem na Ben Eaval. Chata je zrekonstruovaná na malý a útulný hotýlek s restaurací. Odtud je možné dělat výlety na ostrovy s jejich širokou škálu aktivit pro rekreaci a volný čas.
Pobull fhinn a Beisteans Grave and Leac Alasdair
Vyrážíme z restaurace, vystoupáme do kopce k neolitickému kamennému kruhu, Pobull Fhinn a pak pokračujeme k rituálnímu kamenu Beisteans Grave and Leac Alasdair. Pobull Fhinn je nejznámější a nejdostupnější kamenný kruh na ostrově Uist. Postaven je na velké umělé plošině vykopané do svahu s výhledem na jezero Loch Langais. Samotný prstenec měří 38 m x 28 m, přičemž dlouhá osa vede přibližně ve směru východ-západ. V prstenci se nachází přibližně 24 stojících kamenů a balvanů, přičemž na obou koncích tvoří vchod dva portálové kameny.
Pokračujeme na malý vrcholek, odkud máme Severní Uist jako na dlani. Poté odbočíme ze směru cesty doprava k Beistean’s Grave.
Beistean’s Grave
Je zajímavé, Beistean’s Grave, se nachází v lese. Celé Hebridy jsou téměř bez stromů a my se najednou ocitáme na chvíli někde v Krkonoších. Kámen je pravděpodobně přirozeně vyčnívající skála rozdělená do několika velkých desek. Kameny mají v každém rohu „kalichové značky“ a jsou spojeny umělými drážkami. Tyto kameny mohou být z doby bronzové (3000–4000 let) a mohly to být pohřební hrobky. Sestupujeme z kopce dolů, kolem Barpa Langais.
Neolitická mohyla Barba Laqngais
Jedná se o nejzachovalejší neolitickou komorovou mohylu na Vnějších Hebridách. Typické jsou pro něj hrobky postavené po celých ostrovech neolitickými zemědělskými komunitami, v tomto případě o průměru asi 25 metrů, obsahující velkou masu kamene, která by dominovala okolní krajině, s relativně malou pohřební komorou uvnitř. Pravděpodobně sloužil jako společné kmenové místo odpočinku, nejen pro jednoho vůdce. Mnoho takových hrobek má průchody, které stojí před východem nebo západem slunce uprostřed zimy, ale vchod do Langais směřuje na jih od východu.
Barpa Langais nebyl nikdy zkoumán moderními archeology, ale před více než stoletím byla na podlaze nalezena keramika, dřevěné uhlí a zpopelněné lidské kosti; zlomky keramiky Beaker tam naznačovaly, že hrobka že hrobka mohla pokračovat v používání po tisíc let. Během té doby mohyla Barpa Langais musela zůstat jako rituální a obřadní ohnisko pro místní komunitu. Živili se chovem dobytka a ovcí a pěstováním raných forem pšenice a ječmene, takže úrodnost půdy a přívětivost počasí pro ně měly zásadní význam. Fyzický svět, který obývali, se svými rozsáhlými lesy, než se krajina změnila s rozšířením pokrývkové rašeliny, byl velmi odlišný od dnešních ostrovů, ale stejně tak se lišil jejich duchovní svět a velké památky jako Barpa Langais, místo odpočinku kmenových předků, pro ně musel mít zásadní význam.
V roce 2006 archeologické práce před rozšířením silnice nalezly stopy dřívějšího osídlení, což jsou dosud jedny z prvních důkazů lidské činnosti na Vnějších Hebridách. V období mezolitu zde na svazích Langais sezónně tábořila malá skupina lovců a sběračů. Stavěli přístřešky, které zanechávaly v zemi stopy malých kůlových děr, a zapalovali ohně, jejichž popel pod pohlcující rašelinou přežil dodnes. Malé vločky křemene a jiných typů kamenů ukázaly, že se na místě vyráběly nástroje: jeden z použitých „kovadlinových“ kamenů byl nalezen ještě po 6000 letech. Časem tito sběrači divokých zdrojů ostrova začali podnikat první kroky k tomu, aby se stali farmáři. Přijetí usedlejšího životního stylu znamenalo, že se stal možným nový luxus, jako je keramika, a objev malé zdobené nádoby na místě demonstruje přechod k neolitické kultuře. text: https://www.visitouterhebrides.co.uk//
Do hrobky není vstup dovolen, je možné ji shlédnout pouze zvenčí. Na parkovišti, kousek od hrobky nás čeká Klárka s autem a pokračujeme dále do Sollas.
Přidat komentář