Volterra

Alabastrové městečko Volterra

Ze San Galgana a Monteriggioni pokračujeme do města Volterra, kde končí náš jednodenní výlet. Syn zde pronajal apartmán přímo v centru. Zaparkovali jsme pod městem u římského divadla a musíme vystoupat snad po tisíci schodech do města. Projdeme starobylou vstupní branou a pod podloubím. Pod jedním je tekoucí voda s nádrží. Jsou to pozůstatky etruské zdi a oblouk, který místní historici jmenovali Porta Romana, pravděpodobně sloužil jako vstup do římských lázní Terme Guarnacciane.

Dali jsme do telefonu navigaci a ve spleti uliček hledali náš pronajatý pokoj. Měli jsme trochu potíže, protože uličky jsou úzké a občas nefungoval signál. S majitelem jsme se telefonicky spojili a zanedlouho přišel a vše nám ukázal. Dům musel být snad 400 let starý, ale byl moderně zařízený. Máme dvě patra, dole je obytná místnost s krbem, kuchyní a balkonem do dvora. O patro výše jsou dvě ložnice s vlastní koupelnou. Je tu málo denního světa, ale v létě to je výhoda kvůli horku. Z venku trochu zapáchají kanály a už dvakrát jsem narazila na divného velikého brouka. Naštěstí jen na dvoře a ne uvnitř. Je škoda, že už je pozdě a nezbývá nám dost času si Volterru pořádně prohlédnout.

Piazza dei Priori

Prošli jsme se po náměstí Piazza dei Priori. Bloudili uličkami plnými oblouků, středověkých bran a neomítnutých zdi, postavených z místního žluto-červeného pískovce, které zdobí tisíce symbolů, reliéfů a vyřezávaných dveří s kovanými železnými úchyty. Vyšli jsme si na vyhlídku okolo opevnění s impozantní Porta all’Arco, navštívili obchody s místními víny, ovčím sýrem, lanýži, kořením, kančím masem, paštikami, salámy a šunkou vyrobenými v této oblasti. Večer jsme poseděli v příjemné venkovní vegetariánské restauraci při sedmičce místního vína. Ochutnali varianty sýrů Pecorino, dále bruschetta (jen pro zajímavost, jedí se v Itálii již od 15. století) a různé variace smažené zeleniny.

Volterra ležící 552 metrů nad mořem je mozaikou různých kultur a epoch. Ačkoliv je převážně středověká, vyskytují se zde památky etruské, římské, středověké, ale i renesanční. O stopách Etrusků jsme se přesvědčili u hradeb se vstupní branou Porta all’Arco, které se datují od 4. století před naším letopočtem. Obranné hradby Acropolis, jsou v některých částech města stále rozeznatelné.

Lázně Il teatro romano di Vallebuona

O Římském období svědčí významné pozůstatky divadla a lázní Il teatro romano di Vallebuona, z konce 1. století před naším letopočtem. Středověk je patrný nejen v urbanistické struktuře města, ale také v budovách, věžích a kostelech. Na náměstí Piazza dei Priori, stojí budovy jako Palazzo dei Priori, nejstarší radnice v Toskánsku. Je ze 13. století, ale její věž není zcela původní. Byla zničena při posledním zemětřesení a přestavěna v roce 1846. Další z památek je Palazzo Pretorio s cimbuřím a věží, katedrála Nanebevzetí Panny Marie ze 12. Století a Baptisterium sv. Jana ze 13. století, zdobené místním zeleným a bílým mramorem, typickým pro toskánské sakrální stavby, a románským portálem od Pisana. Mezi mnoha kostely vyniká třeba kostel San Michele.

Renesance

Období renesance jen mírně ovlivnilo vzhled Volterry, ale nijak zásadně nezměnilo středověkou atmosféru. Dobrým příkladem tohoto období je Palazzo Minucci-Solaini, kde dnes sídlí galerie umění a Městské muzeum. Palác je vkusně vsazen mezi středověké domy. Další jsou dvě věže Buonaguidi a Buonparenti, které jsou propojeny cihlovým podloubím, nebo Palazzo Incontri, kde sídlí banka (Cassa di Risparmio di Volterra). Příkladem italské vojenské architektury je Fortezza Medicea, která se rozpíná nad městem. Pevnost slouží již 150 let jako věznice.

Alabastr

Volterra, ačkoliv je krásná, se zas tak moc neliší od jiných Toskánských měst. Co mě ovšem zaujalo, byly výrobky z alabastru, jehož zpracování započalo již za dob Etrusků, když se Volterra ještě jmenovala Velathri. Etruskové alabastr používali k vyobrazení každodenního života, náboženství, na sarkofágy a pohřební urny. Sádrovec neboli alabastr byl v minulosti také jediný průsvitný kámen a umísťoval se místo skla do oken. Velké přírodní naleziště křídového alabastru v okolí Volterry je považováno za jedno z nejcennějších na celém světě. Tajemství zpracování kamene se tradují po staletí z generace na generaci a představuje jeden z nejvyšších vrcholů italského uměleckého řemesla. Pod dokonale naaranžovanými a nasvícenými klenutými stropy se kocháme krásou váz, šachových figurek, nádherně tvarovaných mís, až po reprodukce slavných antických soch.

The Twilight Saga

Volterra je známá z knihy a filmu The Twilight Saga: New Moon od Stephenie Meyer, ale skutečné natáčení probíhalo ve vzdáleném městečku Montepulciano. Upíři nemají duši, ale Volterra ano.