Kopec se chová jako obří akumulátor tepelné energie, případně jako velké přírodní tepelné čerpadlo. Podobný přírodní jev lze v menším měřítku pozorovat i na sousedním Sutomském vrchu.
Kouřící hora v Českém středohoří
Slunečná, i když chladnější lednová neděle, by se nejlépe hodila pro výlet do některých českých hor. České středohoří je z Prahy dobře dostupné. Vybaveni termoskou s horkým čajem /někdo se svařáčkem/, svačinkou i teplým oblečením, vyrážíme. Poslední dobou je trochu smutné /tedy pro nás/, že dobrý nápad není jen naším nápadem a tak obec Režný Újezd, který je výchozím bodem na Borečský vrch, praská ve švech. Silnice je ve velké části pokryta ledem a tak není jednoduché se někam nacpat.
Konečně se podařilo i zaparkovat. Hned na začátku, na kopci pocukrovaným sněhem, se nemůžeme nabažit slunečních paprsků. Je opravdu nádherně, vstupujeme do lesa a nemůžeme se dočkat, až dorazíme na „kouřící“ horu.
Ledová hora Boreč
Nahoru to není daleko, asi 1, 5 km. Problém nejsou ani docela velké skupiny návštěvníků, ale čím více ledová cesta. A to ještě nevíme, co nás čeká dále! Někteří jdou po hlavní /a to někdy doslova po hlavě/ po ledové cestě i schodech. Jiní, tak jako i my, se snaží postupovat trochu hlubším sněhem vedle cesty. Celkem se daří, vlastně je skvělé, že předvídavost dát si do batohu nesmeky /nesmeky NORDIC GRIP – WALKING/ nám hodně ulehčily velkou část ledové cesty. Možná dobře, že nám pár lidí, kteří se vraceli z vrcholu řeklo, že to nejhorší /led/ teprve přijde. A měli pravdu. Poslední 200 metrové stoupání po schodech byl opravdu adrenali
nem pro jinak asi banální výstup na 449 metrů vysokou, znělcovou kupu – Borečský vrch!
Pod vrcholem je vyhlídka s krásným panoramatem Českého středohoří. Nahoře jsou 3 místa, kde jde opravdu z hlubin bílá pára. Pokud se na výlet sem chystáte v zimě, nepodceňujte výbavu! Viděli jsme po cestě dost pádů /i těch našich/, které vždy nemusí dopadnou tak dobře. Tatínek, který nějakým záhadným způsobem vytlačil až na vrchol kočárek s malým dítětem, mi zase jako takový hrdina nepřipadl. Cesta dolů byla v tom nejhorším zledovatělém stoupání také výživná!
Borečský vrch
Vrch přezdívaný též jako kouřící hora, chráněná již od roku 1951, v současnosti národní přírodní památka má rozlohu 18,66 ha. Svahy jsou místy pokryty suťovými políčky a balvanovými proudy. Od ostatních vrchů Českého středohoří se výrazně liší v zimním období, v mrazivých a slunných dnech, kdy z vrchu vystupuje bílý sloup páry.
Pára není projevem sopečné činnosti, jak si lidé tento jev minulosti vysvětlovali. Odborníci, kteří Borečský vrch prozkoumali (prvně již v roce 1881 pražský univerzitní profesor Jan Krejčí se synkem Prokopem(, však došli k názoru, že jde o výrony teplého vzduchu, vystupujícího složitým labyrintem puklin ve skále z nitra kopce, o projev tzv. mikroexhalace a ventaroly. Znělcový masiv je hluboko do nitra protkám puklinami, které vystupují na povrch úpatí na vrcholu kopce. Uvnitř se udržuje vlhký vzduch se stálou teplotou, která nikdy neklesá pod9-10 stupňů. V zimě dochází k zajímavému jevu: do puklin ústících v dolní části kopce je nasáván studený venkovní vzduch, v nitru masivu se ohřívá a pak na vrcholu vyvěrá znovu znovu na povrch v podobě teplých výronů, a to v podobě, která se u nás nikde jinde tak nápadným způsobem neprojevuje.
Akumulátor tepla
Kopec se chová jako obří akumulátor tepelné energie, případně jako velké přírodní tepelné čerpadlo. Podobný přírodní jev lze v menším měřítku pozorovat i na sousedním Sutomském vrchu. Svahy Borče porůstá teplomilnou vegetací, jako je růže galská, kosatec bezlistý, koniklec otevřený, lilie zlatohlavá, na sutích rostou také lomikámen klamný a řeřišník srsnatý. V mechu ve skalní štěrbině na temeni kopce, z níž stoupal teplý vzduch, objevil v roce 1928 velemínský učitel a nadšený botanik J. Šimr rostlinu borečku vzácnou – druh játrovky, který se jinak vyskytuje jen v Iráku a na Madagaskaru.
Natura 2000
Masiv Boreč byl zařazen do evropské soustavy chráněných území Natura 2000. Nejzajímavějšími místy prochází 2,5 km dlouhá naučná stezka, která začíná a končí v osadě Režný Újezd. Na vrch se dá dobře dostat i z vesničky Boreč.
Text: Velká turistická encyklopedie, Ústecký kraj, Petr David /Vladimír Soukup
Přidat komentář