Isle of Skye
„Tady chybí už jen draci,“ proběhne vám hlavou, když se před vámi rozevřou špičaté vrcholky jednoho z nejfotografovanějších skotských pohoří. Pohoří Black Cuillin, o které se jedná, se nachází na jihozápadě ostrova Isle of Skye. Ostrov, který byl mnohokrát označen za nejkrásnější ostrov Skotska, je opravdovou perlou západního pobřeží a Black Cuillin jsou jen jedním z důvodů této chvály.
Black Cuillin se dá vymezit pomocí okolních vesnic. Z jihu je to vesnice Elgon, zapomenutý svět několika domů na příkrém pobřeží. Pravidelně sem zajíždí autobus a nechybí zde ani budova základní školy. Odlehlost a opuštěnost celého místa kompenzuje výhled na moře. Přímo před námi leží ostrov Soay a při dobrém počasí můžeme vidět i další ze skotských ostrovů- zleva Eigg, Rúm a Canna.
Kompas tady nefunguje
Ze severu je pohoří Black Cuillin vymezeno hotelem Sligachan a silnicí A87. Ze západu pak údolím s kempem a několika domy známým jako Culnamean. Z každého z těchto míst vede do Black Cuillin několik pěších cest. Kdo si ale myslí, že cesty budou značeny, ten se velmi mýlí. Jsme ve Skotsku, kde jsou jediné značené cesty cestami dálkovými (například Southern Upland Way nebo známější The West Highland Way). V pohoří Black Cuillin je ještě jedna zvláštnost – nefunguje zde kompas (možná kvůli železnému podkladu), takže orientace v horách během nepříznivého počasí může být opravdovým oříškem i pro zkušené horolezce.
Sgurr na Stri
My jsme se tentokrát do Black Cuillin vypravili během posledních dní roku 2015. V plánu jsme měli několik výletů, ale jak to tak ve Skotsku bývá, počasí nám plány poměrně razantně překazilo a tak jsme se museli omezit jen na několikahodinový výlet na vrchol Sgurr na Stri (497 m). V překladu ze skotské gaelštiny se jedná o „Vrchol sváru“.
Přes řeku Abhainn camas Fhionnairegh
Sgurr na Stri se nachází nad chatou Camasunary (Při pohledu na moře máme tento kopec po pravé straně.) Hned na začátku cesty se přechází přes ledovou vodu řeky Abhainn camas Fhionnairegh. V tomto místě byste si měli dávat pozor na časy přílivů a odlivů. Za přílivu se řeka plní mořskou vodou, takže je její překročení daleko náročnější než při odlivu.
Po osušení zmrzlých nohou můžete vyrazit směle přímo vzhůru, aneb jak se dostat na vrchol, kam nevede žádná cesta? Ve Skotsku musíte rozumět terénu, jinak ve zdejší přírodě nemáte šanci. Rozhodně byste neměli podceňovat ani zdejší kopce. Kde kdo si řekne: „Vždyť ten kopec nemá ani 500 výškových metrů, to je nic.“ Jenže ve zdejších podmínkách může být „pouhých“ 500 výškových metrů stěžejním problémem, kvůli kterému ztratíte orientaci, prochladnete, nebo vás prostě sfoukne vítr.
Takový vítr, jako na Sgurr na Stri pár dní před Silvestrem, jsem ještě nikdy nikde nezažila. Vítr, který přicházel od Atlantiku, měl sílu jako přistávající helikoptéra a srážel všechno, co mu přišlo do cesty. Měli jsme co dělat, abychom se v „hloupých“ 500 metrů nad mořem udrželi na nohou. (Ještě štěstí, že pršet začalo až těsně před návratem do Camasunary bothy.)
Jezero Loch Coruisk
Z vrcholu Sgurr na Stri jsme pokračovali přímo dolů k jezeru Loch Coruisk. Kvůli nepřestávajícímu větru to nebyla snadná cesta, ale konečně jsme se dostali do zákrytu a mohli pokračovat okolo jezera zpět k chatě. Na cestě nás čekala ještě jedna komplikace, takzvaná „Stepping stones“ – průrva mezi kamennou hladkou stěnou, která vedla několik metrů nad rozbouřeným mořem. Jeden špatný krok a po kluzkých kamenech jste se sklouzli až do moře. Představa, že se v tomto počasí koupu ve slaných vlnách, mě vyburcovala natolik, že jsem si každý krok dávala opravdový pozor.
Zpátky k řece jsme přišli během odlivu, takže jsme poslední nepříjemnost překonali celkem v pohodě. Pak už zbývala jen rychlá chůze do chaty a bezodkladné zatopení v kamnech.
Přidat komentář